Fighting Mad je jednočlenný projekt Tomppy z Dánska. Ten pod tímto názvem pravidelně vypouští nové songy na Bandcamp a výsledkem první fáze jeho tvorby z let 2024–2025 je právě tohle demo, vydané na Nonkonform Media. Stylově se pohybujeme v teritoriu skinhead rock’n’rollu, který v sobě míchá raný punk, Oi! a inspiraci pub rockem. Vezměte staré Slade, raný britský Oi! a punk kompletně bez hardcoreových vlivů a vyjde vám z toho tenhle sound. Je to spíše pomalejší muzika, která se soustředí na sdělení, drží se nekomplikovaných, ale celkem chytlavých struktur a nesnaží se zbytečně předvádět něco, co v ní není.

Začínáme hitovkou City Of My Own, což je taková klasická zpověď o tom, jak lidi ze svého města na jedné straně milujeme a na druhou stranu nenávidíme jeho ulice. Samozřejmě podle toho, jestli se zrovna motáš z hospody s holkou, kterou jsi tam sbalil, nebo jdeš ráno za tmy do práce. Je to holt ošemetný vztah. CTRL+Obey se věnuje tomu, jak se mění významy slov, což je ostatně doména především politiky. Dalším skvěle vystavěným songem s hitovým potenciálem je Yesterday’s Ghost, který se zamýšlí nad tím, jak nám čas vlastně protéká mezi prsty a jak rychle se všechno kolem nás mění. Je v tom určitá jednoduchost, ale zároveň schopnost říct něco, co je posluchači okamžitě srozumitelné.

Na druhé straně pokračujeme v nastaveném tempu, i když tady mi jednotlivé songy přijdou lehce podobnější jeden druhému. Začínáme Love To Hate, která se věnuje černobílému vidění světa. Glass And Gravel a Death From Above jsou pak obě ve středním tempu s důrazem na kytary. První z nich podává trochu poetičtěji příběh o vzpouře proti establishmentu, zatímco poslední je věnovaná válečnému šílenství, které přichází z oblak. Žádná zbytečná komplikovanost, spíš přímočaré songy, které stojí na riffu, rytmu a sdělení.

A teď ta kontroverzní část, ať se ke mně později nedostane, že něco tajíme. Tomppa původně působil ve finské kapele The Wrongdoers, která nepatří mezi projekty, které bych sledoval, a to jednoduše proto, že byla na můj vkus příliš zainteresovaná směrem k extrémní politice. Nemíním to tady hodnotit ani se v tom dál hrabat, ale je podle mě fér říct, že mě tahle část scény úplně míjí – úplně stejně jako na druhé straně RASH kapely typu Opció K-95. Zajímá mě hudba pro pouliční grázly, která neobsahuje prvky extrémní politiky, protože svůj život nehodlám trávit sračkami, které jsou podle mého názoru úplné blbosti.

Tomppu osobně neznám a ani ho nemíním nijak soudit. Fighting Mad žádnou extrémní politiku neprezentuje a v tomhle ohledu je podle mě důležité oddělit samotnou hudbu od věcí, které historicky udělaly ze skinheadské scény bitevní pole a pro nezainteresované lidi také jakousi záhadu k nepochopení. Vlastně mi přijde, že přesně o tomhle je song Love To Hate, a právě proto je pro mě tahle deska zajímavá i z trochu širšího pohledu. Černobílé vidění světa je totiž přesně ten mechanismus, který dokáže rozdělit scénu na několik nesmiřitelných táborů, přestože hudebně mohou mít mnohem víc společného, než by se na první pohled zdálo.

Sečteno a podtrženo, máme tady šest songů ve stylu rock’n’Oi!, něco jako The Templars nebo The Veros smíchané s ranými Slade. Slušné singalongové vokály, pomalejší tempo, důraz na kytary a tradiční zvuk bez hardcoreových vlivů. Nic překombinovaného, žádná snaha být za každou cenu moderní nebo extrémní. Za mě velmi dobré demo, které přesně ví, jaký sound chce dělat, a drží se ho od začátku do konce.

TOP TRACKY: City Of My Own, Yesterday’s Ghost, Death From Above