Projekt Prisonnier Du Temps vzbudil v subkulturním světě, ve kterém se pohybuji, malou velkou senzaci. Trochu mi to připomíná situaci, kdy La Vida Es Un Mus loni vydali desku Renaissance od Béton Armé. První album tohoto francouzského projektu vyšlo v roce 2022 u Une Vie Pour Rien? a letos na něj navazuje druhá dlouhohrající deska, tentokrát vydaná na londýnském labelu La Vida Es Un Mus. Co se týká pozadí projektu, jeho hlavní postavou je Lionel Cadiou z Brestu, který měl prsty v kapelách Thrashington Dc, Black Spirals, The Night Stalkers, Justice Divine, Cuir a Syndome 81. Už samotný výčet těchto jmen napovídá, že autor se pohybuje napříč různými punkovými odstíny – od fastcoru a hardcore punku až po Oi! punk s vlivy coldwave. Vlivy všech těchto žánrů (snad s výjimkou fastcoru) se promítají i do této desky a senzace, kterou její vydání vyvolalo, je více než oprávněná. Tohle je totiž naprosto skvělá nahrávka, kterou rozhodně stojí za to pořídit do sbírky.

Deska obsahuje osm precizně zahraných skladeb, ve kterých se ukrývá spousta nápadů a zajímavých hudebních momentů. Celkově bych ji popsal jako hardcore punk se silným post-punkovým, coldwave a Oi! podtextem, vystavěný na perfektních melodických a rytmických nápadech. To všechno doplňuje skvělý zvuk a silné refrény, které posouvají celou nahrávku ještě o úroveň výš. Jestli to zní až příliš pozitivně, nemůžu si pomoct. Z hudebního hlediska jsem z tohohle alba jednoduše nadšený. Má energii, má říz, posluchač se ani na sekundu nenudí a celá deska uteče jako mžik. Přesně ten typ nahrávky, u které máš po skončení chuť okamžitě otočit desku a pustit si ji znovu.

Skvělá gradace jednotlivých skladeb a energie, se kterou se tady setkávám, mě neskutečně baví. Jako příklad za všechny můžeme uvést La Liberté S’Obtient Par Le Sang, ve které kapela dokáže udržovat napětí, postupně ho stupňovat a nakonec ho vypustit v podobě melodického singalongového refrénu. Ten je geniálně jednoduchý, ale zároveň nesmírně úderný. Tenhle recept se na desce s úspěchem opakuje a podle mě představuje jednu z hlavních předností celé nahrávky. Textově se skladby věnují jak společenským, tak osobním tématům, z čehož vyplývá celkové spíše pochmurné vyznění. To navíc perfektně ladí s chladnou atmosférou celého aranžmá.

Skladby na první straně se zaměřují především na společenská témata. Trahisons Et Mensonges (Zrady a lži), La Liberté S’Obtient Par Le Sang (Svoboda se získává krví), L’Armée Des Ombres (Armáda stínů) a Dans La Douleur Et Les Larmes (V bolesti a slzách), která je věnována aktuálnímu dění v Palestině. Na straně B pak můžeme nahlédnout spíše do vnitřního světa autora. Ať už prostřednictvím hluboce osobní skladby Dernier Regard (Poslední pohled), odhodlané Et Jusqu’à La Mort (Až do smrti), pocitové Le Genou à Terre (Klečení na zemi) nebo lehce potemnělé À Bout De Nerfs (Na pokraji sil). Nevím, jestli bylo záměrem rozdělit desku právě tímto způsobem, ale ve výsledku to dává docela dobrý smysl. Nejdřív se vyrovnat se světem kolem sebe a potom sám se sebou. I takové řazení skladeb může dodat celé nahrávce další rozměr.

V bookletu najdeš kompletní texty všech skladeb a také citát o svobodě od Bakunina, který už před samotným poslechem naznačuje, jakým myšlenkovým směrem se budeme vydávat. Strohá grafika k celkovému vyznění desky perfektně sedí a zbytečně neodvádí pozornost od jejího obsahu. Hudebně naprosto skvělá deska a jeden z velmi vážných adeptů na nahrávku letošního roku. Tohle je přesně ten případ, kdy všechen humbuk kolem vydání není ani trochu přehnaný.

TOP TRACKY: La Liberté S’Obtient Par Le Sang, L’Armée Des Ombres, À Bout De Nerfs