Hardcore punk z jižní Kalifornie, navíc s několika známými tvářemi z projektu Castillo. To jsou Repeat Offender a jejich první regulérní dlouhohrající deska, vydaná u Convulse Records. Najdeme na ní jedenáct válů, které mají energii piva chrstnutého do obličeje, kopance okovanou botou pod žebra nebo převrženého stolu na hospodské show, jež se během okamžiku zvrhne ve všeobecné pogo a pořádně chaotickou vřavu. Jedenáct válů, které se v časovém rozmezí od 1:12 do 2:43 minuty snaží dostat na světlo pořádnou dávku temnějšího hardcore punku, ovlivněného stylem roku 82.
Je to hardcore punk, který odsýpá, střídá rytmické linky a od začátku do konce ho vede temný vokál. Respektive, zpěvák své party spíš chrchlá přidušeným hlasem, který připomíná vlkodlaka vracejícího se z nočního lovu. Na desce se mihne také ženský vokál, který rozřízne titulní skladbu Weapon Fetish a ještě víc jí přidá na intenzitě. Celkově je to rychlé, zastřené a pochmurné. Sedne to především těm, kteří dávají přednost temnějšímu soundu a rádi si vychutnají práci dvou kytar včetně jejich vyhrávek a vzájemného prolínání. Nejde totiž jen o bezhlavý útok, ale také o drobné hudební detaily, které se při opakovaném poslechu postupně odkrývají.
Textově všechno zapadá do celkového konceptu. Témata jsou temná a jednotlivé skladby se často soustředí na zachycení momentálních pocitů, nálad a vnitřních stavů. Skvělým příkladem tohoto přístupu je Mood Stabilizer. Vedle toho se tu nakusují témata jako přiznání viny, opovržení společností a systémem, militarismus, duševní zdraví nebo násilí. Líbí se mi, že kapela jednotlivá témata předkládá bez zbytečného vysvětlování a nechává na posluchači, jak si je vyloží a co si z nich odnese. I díky tomu deska nepůsobí jako soubor předem připravených hesel, ale spíš jako syrový záznam pocitů a postojů.
Celá kapela na mě působí jako perfektně sehraná jednotka. Zároveň mi přijde, že čistota nahrávky je na tenhle druh muziky poměrně neobvyklá. Zvuk je dostatečně čitelný, aby vynikla souhra jednotlivých nástrojů, ale přitom neztrácí potřebnou temnotu ani agresivitu. Baví mě valivější songy, jako je Shit Disturber, stejně jako údernější záseky typu Crisis – to je můj osobní favorit. Najdeme tu ale i skladby, které mají blíž k punku než k hardcore punku a staví na melodičtější stránce, jako například Blood Feud. Právě tahle pestrost udržuje desku v pohybu a brání tomu, aby se jednotlivé skladby slily do jedné neproniknutelné masy. Deska uteče jako voda, a to nejen díky své krátké stopáži, ale především kvůli nejrůznějším vychytávkám, které kapela do skladeb průběžně vkládá.
Estetika lebek a nábojových pásů se promítla alespoň do lyric sheetu. Popravdě bych byl zklamaný, kdybych k desce tenhle stylový artefakt nedostal, takže si tuhle položku můžu s klidem odškrtnout. Stejně tak oceňuji, že jsou uvnitř kompletní texty všech skladeb. Pro mě jsou podobné detaily důležitou součástí fyzického vydání a vždycky potěší, když kapela nezůstane jen u samotné hudby. Deska vyšla v nákladu 250 kusů černého vinylu a dalších 100 kusů v průhledné variantě s černo-bílými fleky. Poctivá porce temného hardcore punku, která má energii, vlastní charakter a dostatek zajímavých momentů, aby si zasloužila opakované otáčení na gramofonu.
TOP TRACKY: Shit Disturber, Crisis, People Like You
