The Aggrolites z Los Angeles vtrhli na pódia už v roce 2002. Kapela vznikla spojením muzikantů z projektů The Vessels a The Rhythm Doctors, původně jako doprovodná kapela pro vystoupení legendárního Derricka Morgana. Už z toho je jasné, kam jejich hudební směřování od začátku mířilo – k reggae a ska, především pak k modernímu pojetí skinhead a early reggae. A že se tenhle projekt povedl, dokazuje nejen skvělé renomé u fanoušků žánru, ale také fakt, že kapela letos vydává už své sedmé studiové album s názvem Super Atomic. Po érách vydávání u labelů Axe Records, Hellcat Records, Young Cub a Brixton Records se zdá, že kapela zakotvila v přístavu Pirates Press Records. Pro fanoušky žánru, kteří se nepídí pouze po nahrávkách vydaných na přelomu šedesátých a sedmdesátých let (a pro ty, kteří si nemohou dovolit dát za jeden singl z téhle éry výplatu místo nájmu), je to další trefa do černého, jak je ostatně v diskografii The Aggrolites zvykem.
Deska obsahuje celkem jedenáct songů, které dokážou vytvořit příjemnou popracovní večerní náladu v křesle, ale stejně tak dokážou rozhýbat vínové Martensky v narvaném a propoceném klubu. The Aggrolites suverénně zvládají nabídnout obě tyhle polohy a zároveň umí skloubit staromódní zvuk s moderní produkcí, aniž by jejich tvorba zněla jako laciná napodobenina slavné éry. The Aggrolites jsem miloval v době desky Reggae Hit L.A. a všechno to, proč jsem tuhle desku hltal pořád dokola, najdu i na tomhle albu, které je od ní už o devatenáct let mladší.
Střídají se tu party momenty, které si můžete zazpívat společně s kapelou, jako třeba Live By The Code, taneční hity typu Boots On The Terrace pod taktovkou hammondek, skinhead reggae fláky jako Duck Pon Pond nebo atmosférické skladby Till The Wheels Fall Off, Loud, Loud Love a love song Musical Muse. Hlas zpěváka Jesseho Wagnera pak naplno vynikne v písni Back Lock Tight, stejně jako na již zmíněné desce, kde se mi jeho vokál dávno usadil v hlavě. Je přesně tím typem hlasu, který dokáže skladbě dodat charakter, aniž by přitom přebíjel samotnou hudbu.
Obecně preferuji songy se zpěvem, který podle mě dává písni další význam nebo jí dodává konkrétní emoci, ale tady žeru i instrumentálky 3I Atlas, Super Atomic, Run Come Reggae a Happiness. Nepodařilo se mi najít jedinou slabší chvilku, a to se o to snažím už pěkných pár týdnů. Nevzdávám se ale a při pravidelném poslechu ji plánuju hledat dál. Možná ji nakonec najdu, ale zatím mi The Aggrolites dávají jen další důvod pustit si desku znovu. Super Atomic vyšlo v gatefoldovém provedení, které obsahuje texty všech vokálních skladeb, a doplňuje ho střízlivá a povedená grafika. Přesně takový obal, který neruší hudbu a zároveň působí jako poctivá součást fyzického vydání.
Dokud jsou tu kapely jako The Aggrolites nebo The Slackers, americké reggae, ska a skinhead reggae rozhodně nejsou mrtvé. Naopak žijí vlastním životem a dokážou dál přirozeně navazovat na staré vzory, aniž by zněly jako pouhá retro kopie. Super Atomic je proto skvělým přírůstkem do sbírky pro každého, kdo má rád staromódní přístup k muzice, ale zároveň nechce poslouchat jen další muzeální reprodukci šedesátých let.
TOP TRACKY: Back Lock Tight, Boots On The Terrace, Musical Muse
