Tohle je split dvou montrealských kapel, vydaný ve spolupráci labelů Primator Crew (Francie) a PILS Records (Kanada). Obě kapely přispěly třemi skladbami a vše vyšlo na dvanáctipalcovém vinylu. Deska obsahuje texty všech skladeb a velmi povedenou industriálně-rurální retro grafiku, která na první pohled evokuje dělnická předměstí sedmdesátých a osmdesátých let. Stejnou estetiku si drží i samotný přebal a mně tenhle vizuální koncept sedí. Je vkusný, promyšlený a skvěle zpracovaný.
První polovinu splitu obstarala Ultra Razzia, která má za sebou už slušnou řádku společných nahrávek s kapelami jako Dead Hero, Beton Armé, Force Majeure, Ad Vitam, Смерч, Concrete Elite nebo Armistice. Recenzi na jejich kompilaci singlů jste si u nás mohli přečíst už dříve. Tentokrát kapela přichází se třemi skladbami – dvěma autorskými a coverem Un Jour Parfait od australských The Saints, původně vydaným v roce 1977. Mám rád, když mě kapely přivedou k hudbě, kterou jsem dosud neznal, a právě The Saints byli jednou z těch skupin, které mě úplně minuly.
Hudebně Ultra Razzia zůstávají věrní svému charakteristickému rukopisu. Jejich Oi! punk silně čerpá z estetiky osmdesátých let, doprovází ho temná, intenzivní atmosféra, francouzské texty plné nostalgie, společenské kritiky i lehce nihilistických úvah. Výsledkem je opět výborná kombinace. Všechny tři skladby mají vysokou kvalitu, na kterou jsme u této kapely zvyklí, a osobně je řadím k nejsilnějšímu materiálu, který dosud nahrála. Francouzština jejich hudbě sedí naprosto přirozeně a ještě více umocňuje atmosféru připomínající soundtrack k temnému noir filmu.
Druhou polovinu splitu obsadili Ain’t Right, jejichž EP jsme na webu také už recenzovali. Tentokrát kapela ještě o něco více zabrousila do vod bovver rocku a svůj street rock’n’roll lehce okořenila právě tímto směrem. Pomalejší tempo, výrazná basová linka, povedená práce obou kytar a hrubší vokál vytvářejí velmi příjemně poslouchatelnou směs. Ain’t Right se rozhodně nenechali zastínit a přicházejí s materiálem, který kvalitou drží krok s Ultra Razzia.
První dvě skladby jsou nazpívané anglicky, závěrečná Lames Dans La Tête pak francouzsky. Druhá část splitu působí přímočařeji a výrazněji čerpá z klasického Oi! a bovver rocku. Nejde o žádný zběsilý nářez, ale o poctivě zahrané písně s velkou silou. Tu vytváří především frázovaný vokál, který žene celou kapelu kupředu. Druhá skladba Sideline Warrior mi navíc svým pojetím připomíná poslední nahrávky The Prowlers, takže i tenhle vliv je tady podle mě patrný.
Dohromady obě kapely nabízejí šest výborných skladeb bez jediného slabšího momentu. Pro mě osoboně zatím nejlepší split roku 2026 a zároveň jedna z těch desek, ke kterým se budu pravidelně vracet. Rozhodně doporučuji.
TOP TRACKY: Les Rideaux Fermés, Lames Dans La Tête
