Dan ze Street Rats Records se vydal cestou vydávání desek u kapel, u nichž má pocit, že jejich talent zůstává neprávem skrytý před širším publikem. Jako další se do jeho hledáčku dostala tříčlenná (v době nahrávání) kapela The Appalled. Pocházejí z ostrova Wight ve Spojeném království a hrají energický Oi! / punk s výrazným tahem na branku. Tohle LP vyšlo v nákladu 300 kusů, obsahuje osm písní a jde o nahrávku z roku 2020.

Tuhle partu jsem předtím vůbec neznal, takže mě překvapilo, co se z téhle desky vyklubalo. Kapela působí instrumentálně velmi jistě a jejich punk má ostřejší, lehce agresivní zvuk, který působí napjatě a neklidně – jako by se každou chvíli měl utrhnout ze řetězu. Otevírák Haircut přichází bez zbytečných okolků a okamžitě nastaví tón celé nahrávky. Je to přímočarý, důrazný Oi! / punk, který vás vtáhne do děje během několika vteřin.

Následuje výborná Optic Nerve, která se tematicky dotýká vlivu sociálních sítí a závislosti na hodnocení ostatních. „Smažte si Facebook“ – s tímhle poselstvím můžu jen souhlasit, my už jsme to udělali dávno. Hudebně tu zaujmou především sborové vokály v refrénu, které lehce připomenou přístup, s jakým pracují třeba Rancid. Kapela tu ale zůstává dostatečně svá a nepůsobí jako pouhá ozvěna známějších jmen.

Ještě o něco přesvědčivěji vyznívá energický Mr. Wrong. Hlavní roli tu přebírá kytara, která žene skladbu kupředu a dodává jí přirozený spád. Refrény mají potřebnou ostrost a zároveň si drží čitelnost, takže se do nich dá rychle dostat. Z nihilismu se pak skladba You And Whose Army? přelévá do otevřené agrese a připomíná, proč je tenhle druh punku pořád tak přitažlivý – stojí na jednoduché, ale účinné kombinaci vzteku, ironie a přímočarosti.

Stranu B otevírá Birth Control, skladba prodchnutá frustrací z lidské povahy. Naštvaný vokál, výrazná basová linka a řezavá kytara vytvářejí hutnou atmosféru, která působí sevřeně a nekompromisně. Při poslechu mě napadlo, že kdyby Rancid v devadesátých letech – třeba v období desky And Out Come The Wolves – méně koketovali s reggae a místo toho se víc přiblížili k Oi! tradici, mohli by znít trochu podobně jako dnes The Appalled.

Následuje Fifty Shades Of Mr. Gray, která ukazuje kapelu z trochu jiné perspektivy. Najednou se objevuje větší důraz na melodii a lehčí nadhled. Ironický text doprovází hravější hudební linka a výsledkem je skladba, která působí uvolněněji než zbytek desky. Právě tady mi předchozí srovnání s Rancid začalo připadat ještě o něco přesnější.

O jasném postoji k životním perspektivám vypráví No Wife No Kids No Mortgage. Tady přichází jeden z vrcholů celé nahrávky. Přímočará skladba bez zbytečných ozdob, která stojí na silném refrénu a jasně formulovaném postoji. Kapela tu působí velmi přesvědčivě a nechává vyniknout svou schopnost pracovat s jednoduchou, ale účinnou strukturou songu.

Závěrečný On Your Own pak přináší lehce nadsazený experiment s téměř thrashovou energií. Kytarové motivy se tu prolínají s bicími v rychlém, téměř kulometném rytmu a výsledkem je finále, které působí neklidně a intenzivně.

Street Rats Records tak přidali do svého katalogu další zajímavý titul. Tenhle label očividně funguje na principu osobního přesvědčení a podpory kapel, které by jinak mohly snadno zapadnout. Tohle LP má všechny předpoklady stát se časem vyhledávaným kouskem mezi sběrateli. Doufám, že se od The Appalled dočkáme další desky – a klidně ať si na ni vezmou čas, pokud výsledek bude stejně přesvědčivý.

Jak je u Street Rats Records zvykem, součástí vydání jsou také texty písní a krátký Danův text o tom, jak ke spolupráci s kapelou došlo. Právě tyhle drobné detaily dávají celé desce širší kontext a připomínají, že podobné projekty stále stojí hlavně na nadšení lidí, kteří je dávají dohromady.

TOP TRACKY: Fifty Shades Of Mr. Gray, No Wife No Kids No Mortgage, Mr. Wrong