Bullshit Detectör jsou kapela ze San Antonia v Texasu. Tohle LP je složené ze songů, které dříve vyšly na EP No Joy a splitech s Liberty & Justice a Empire Down. K tomu kluci přihodili ještě dva další tracky, z nichž jeden je cover od The Professionals. Celé je to navíc zremasterované a vydané u Contra Records v Evropě a 31 Records v USA. Hudebně se tu bavíme o mixu mezi Oi!, punkem, coldwave a možná i synth popem. Divoká kombinace? To si piš. Tohle ale nemíří na publikum, které potřebuje jen songy s texty „skinhead Oi! Oi! Oi!“ a lít si pivo na hlavu v první řadě. Jasně, občas to všichni potřebujeme, ale tahle kolekce nabízí trochu jiný druh zážitku.
Když to vezmu postupně a pokusím se lehce popsat stylové kotrmelce jednotlivých skladeb, začneme songem You Made Us – temnějším Oi! punkem se skandovanými vokály v duchu fotbalových chorálů. Odsýpající pecka s částečně ambientní atmosférou, která startuje desku opravdu od podlahy. I’m The Hammer pokračuje ve stejném duchu, jen obohaceném melodickými motivy připomínajícími alternativnější kapely. Kytary tu řežou do temnoty, zatímco hromadné vokály zní skoro jako mnišské chorály někde v podzemí. Joy Is Not The Condition Of This World se drží podobného stylu, ale ve chvíli, kdy už si myslíš, že skladba pojede přímočaře, přijde další nečekaná vyhrávka nebo odbočka. S experimentálním ambient zvukem koketuje i song Shinedown, který mě na straně A baví možná úplně nejvíc. Popový feeling se pak naplno projeví v Cool Arrows a právě tenhle track patří k vrcholům celé desky.
Když otočíš desku a rozjede se Hard Luck Boys, jdeš se radši podívat, jestli jsi na gramofon opravdu položil stejnou nahrávku. Tady totiž začíná nefalšovaný synth pop ve stylu osmdesátých let a přichází úplná změna nálady. Rat Tail se inspiruje estetikou 80’s soundu, ale zároveň do něj tlačí energii a naléhavost vokálu, která tomu dodává punkový charakter. Dalším hitem je i Number, který vychází ze stejné poetiky jako předchozí skladba. Možná jde ještě víc do popových aranží a výraznějších kytarových sól, ale zároveň si pořád drží syrovější provedení. Celou kolekci pak uzavírá cover od The Professionals.
Tohle bude bavit všechny, kteří chtějí odklon od žánrových klišé a nebojí se, když kapela uhne mimo zaběhlé mantinely. Zároveň je ale jasné, že se najde spousta žánrových puristů, kteří tuhle desku prostě nepřekousnou. To je ale osud podobných projektů. Za sebe musím říct, že jsem dost překvapený, jak zábavná a fungující nahrávka z toho nakonec vznikla. Před pár lety bych ji možná bez váhání odsoudil, ale tohle období už mám evidentně za sebou. Celou deskou se navíc táhne příjemně temná atmosféra, v níž jednotlivé odklony od základního žánru působí přirozeně a nenuceně. Jsem překvapený, jak dobře to funguje.
TOP TRACKY: Shinedown, Cool Arrows, Rat Tail
