Resolver jsou streetpunková kapela z australského Melbourne. Fungují v klasické tříčlenné sestavě kytara, basa a bicí, přičemž mikrofonu se ujala kytaristka Bela Rose. Na tomto dvanáctipalcovém EP najdeme celkem šest skladeb, které vyšly u španělského labelu Common People Records. V sestavě se sešli muzikanti známí z kapel RazorCut, The Opposition, The Clinch a Marching Orders. Pokud bych měl hledat kapelu, která mohla Resolver inspirovat, první jméno, které mě napadne, jsou britští Deadline. Kytarové vyhrávky, se kterými Resolver pracují, i samotná barva vokálu totiž místy skutečně připomínají Liz Rose. Stejně jako u Deadline je i zde zpěv jedním z klíčových prvků, který výrazně formuje celkovou atmosféru kapely a dodává její tvorbě osobitý charakter.
Australské Oi! a streetpunkové kapely mám dlouhodobě rád. Často se u nich setkávám s vysokou úrovní produkce a také s lehce rockovějším pojetím, které může mít kořeny v tamní tradici klasického rocku reprezentované například kapelami jako Rose Tattoo. Do této škatulky bez problémů zapadají i Resolver. Jejich tvorba působí vyzrále, sebevědomě a hlavně promyšleně. Tohle EP je navíc krásnou ukázkou toho, že někdy je lepší natočit šest opravdu silných skladeb než za každou cenu natahovat materiál na dlouhohrající album. Méně bývá občas skutečně více.
Úvodní a zároveň titulní skladbu Better Than What táhne ženský vokál sebejistě kupředu a dodává jí příjemně plynulý charakter. Dobře tomu odpovídá i text zaměřený na hledání klidu a rovnováhy uprostřed neustálého životního boje. Následuje Beast, výborně napsaná hymna, ve které se střídají chytlavé kytarové motivy se silným refrénem naplno využívajícím potenciál zpěvu. Stranu A uzavírá Make It On Your Own, skladba, nad jejímž textem jsem se přistihl přemýšlet ještě dlouho po doposlouchání. Právě texty patří podle mě mezi nejsilnější stránky Resolver. Většina z nich balancuje mezi osobní introspekcí, hledáním smyslu a snahou vyrovnat se s událostmi kolem nás. Mám rád ten typ lyriky, který posluchače nenutí pouze zpívat refrény, ale zároveň ho přiměje na chvíli se zastavit a zamyslet.
Stranu B otevírá Mind Control, kde vokál opět skvěle doplňuje celkové vyznění skladby. Negligence je pravděpodobně nejenergičtější věcí na celé nahrávce, zejména díky výrazným refrénům a celkové dynamice. EP uzavírá To Grow Is A Privilege, můj osobní favorit z celé desky. Hudebně jde o skvěle odsýpající skladbu, která se zamýšlí nad tím, že možnost pokračovat dál navzdory všem překážkám a životním ranám je vlastně určitou formou privilegia. Song v sobě ideálně kombinuje odhodlání, víru a muzikantskou zručnost, díky čemuž zanechává velmi silný dojem.
Tohle je jednoduše velmi povedené EP. Resolver se možná nevyhnou srovnávání s Deadline, ale bude to srovnání míněné jako kompliment. Podobnost vychází především z charakteru vokálu, nikoli z kopírování cizích nápadů. Resolver zde předkládají šest skladeb ve vyrovnané a vysoké kvalitě a potvrzují, že mají vlastní tvář i dostatek talentu. Pokud tenhle projekt ještě neznáš, rozhodně po něm příště sáhni ve svém oblíbeném distru. Stojí za pozornost.
TOP TRACKY: Beast, Mind Control, To Grow Is A Privilege
