V období těsně po roce 2000 mě strašně bavil zvuk kapel, které míchaly Oi! a hardcore. Agnostic Front měli tehdy za sebou alba Riot, Riot, Upstart (1999) a Another Voice (2004). V Evropě jeli naplno Discipline, kteří v té době vydali desky Bulldog Style (1998), Nice Boys Finish Last (1999), Love Thy Neighbor (2001), Saints & Sinners (2002) a Downfall of the Working Man (2005).

Třetí kapelou, kterou jsem tehdy hltal, byli právě Hardsell se svými deskami Bark of the Underdog (2001), Breaking the Jaw (2002) a Pissed ‚N‘ Broke (2004). Zatímco Agnostic Front a Discipline jsem vnímal jako kapely, které hrály na velkých turné typu Eastpak Resistance Tour po boku jmen jako Hatebreed, Born From Pain nebo Backfire – tedy kapel s mnohem větším metalovým vlivem, což mě osobně nikdy moc nebralo – Hardsell pro mě v těch letech představovali spíš ryze skinheadskou kapelu, patřící k vyhraněnější, více undergroundové scéně.

Upřímně jsem o nich tehdy moc nevěděl, kromě toho, že pocházejí z Holandska, a že jsem měl jejich alba doma na CD. Když jsem o pár let později přešel úplně na vinyl, Hardsell mi trochu zmizeli z radaru – i kvůli tomu, že moje nejoblíbenější deska Breaking the Jaw nikdy na vinylu nevyšla. Mezitím se ale věci změnily. Chris, hlavní motor kapely, se z Holandska přestěhoval do USA a Hardsell se začali znovu objevovat v mém zorném poli, hlavně díky častým evropským turné.

Když jsem zjistil, že skladby z alb, která jsem nikdy nesehnal na vinylu, vyšly na výběrovce 25 Years of Blood, Sweat and Beers, měl jsem radost, že si po více než dvaceti letech můžu doplnit songy, které jsem miloval, a to navíc přímo od kapely, která si album sama vydala. K mému překvapení ale nešlo o klasický „best of“ výběr, ale o kompletně nově nahrané a přepracované verze starších skladeb. K takovým nahrávkám mám obvykle velkou nedůvěru, ale tady mě Hardsell překvapili – modernizace songům vůbec neublížila, naopak v některých případech jim přidala na síle.

Dvojvinyl vyšel ve splatter barevné edici a obsahuje 25 skladeb – 23 znovu nahraných a 2 zbrusu nové. Uvnitř najdete i texty ke všem songům a velkou koláž fotek z celé historie kapely. Se samotným výběrem skladeb jsem maximálně spokojený – nechybí mi nic z toho, co jsem měl na Hardsell vždycky nejradši.

Když jsem rozjížděl projekt Tighten Up Zine, byli Hardsell první, koho jsem oslovil kvůli rozhovoru. Bohužel se nám ho nakonec nepodařilo dotáhnout do konce a krátce poté Chris oznámil konec kapely, což mě upřímně mrzí. Jsem ale rád, že na ně můžu alespoň tímto způsobem upozornit. Jejich písně pro mě zůstávají součástí silné éry a vlny kolem Oi!, která mě tehdy hodně ovlivnila – možná i proto, že mám blízko k hardcoru.

Jsem rád, že tahle deska vůbec vyšla a že jsem si na jednom z posledních koncertů Hardsell v Praze stihl zařvat refrén do mikrofonu společně s kapelou.

TOP TRACKY: Cross To Bear, Stay Proud