Konečně držím tohle EP v rukách. Těšil jsem se na něj od chvíle, kdy jsem zjistil, že tohle demo vyjde i na sedmipalcovém vinylu. Ante jsem zaregistroval už před několika měsíci, když se kolem projektu začaly objevovat první zmínky. Podle bookletu bylo demo nahráno ve tříčlenné sestavě a pokud se nepletu, za bicími seděl zpěvák z Slugger. A pokud se náhodou pletu, budete muset svému skromnému vypravěči odpustit menší informační přešlap. Když jsem pak koukal na novější fotky kapely, všiml jsem si lehce obměněné sestavy a přidané druhé kytary, takže je vidět, že se kapela posouvá dál. Tohle demo si parta z Chico v Kalifornii vydala vlastním nákladem na konci roku 2025.

Hudebně Ante hrají melodický streetpunk plný zábavných změn tempa, silných háčků a extrémně chytlavých nápadů, které dokážou přetavit do opravdu výborných songů. Už úvodní Petty Lies mě chytil od prvních sekund a nepustil ani po několika dalších posleších. Je to přesně ten typ skladby, který je trochu jiný než běžná streetpunková produkce, ale právě v tom tkví její síla. Textově tenhle song pochopí každý, kdo se někdy zamotal do nefunkčního vztahu, takže kolem konce střední školy už mu většinou rozumí skoro všichni. Stejně chytlavá je i skladba San Francisco, věnovaná rodnému městu. Basa spolu s vokálem tu vytváří lehce melancholickou atmosféru, zatímco kytara si nad tím jede svoje melodické vyhrávky.

Na straně B Ante trochu přitvrdí a přidají víc energie, ale melancholický feeling zůstává stále přítomný a táhne se prakticky celou nahrávkou. Never Alone může být song o útěku před sebou samým, ale stejně tak i o přátelství nebo potřebě někoho blízkého. To už nechám na vlastní interpretaci každého posluchače. Závěrečný Stakes na mě působí asi nejpunkověji z celého EP. Možná je to i tématem vnitřní bolesti a snahy ji nějak umlčet. Celá nahrávka perfektně sedne lidem, kteří se nebojí melancholičtějšího streetpunkového soundu, osobnějších témat a nepotřebují, aby každý druhý song byl o nočních bitkách, hospodách a nenávisti ke společnosti.

Tohle je debut jako hrom a neskutečně mě baví. Neměl jsem v plánu napsat takhle debilně pozitivní recenzi, ale nedá se nic dělat — tohle EP mě prostě baví. A ještě větší radost mám z toho, že si ho konečně můžu pouštět doma na vinylu. Hraju to tak často, že mám pocit, že si to sousedi začínají pobrukovat cestou do práce. Tedy v případě, že po další probdělé noci vůbec stihnou vstát včas.

TOP TRACKY: Petty Lies, San Francisco