Před pár týdny jsem dostal tip, že se v Kutné Hoře bude konat akce ve skateparku. Kromě skateboardové soutěže tu měly hrát také punkrockové a hardcore kapely. Vysvětlil jsem svému předškolkovému synovi, že nás čeká první kulturní akce jeho života, a vyrazili jsme. Trochu mě to vrátilo do mých náctiletých let a rozhodl jsem se dětem ukázat kulturu, na které jsem začínal, stejně jako propojení muziky a sportu, které mi vždycky přišlo skvělé.

Jednou z vystupujících kapel byli Krang, skatepunková kapela z Valašska, kterou jsem naposledy zaregistroval někdy před deseti lety na koncertě v klubu 007 Strahov. Krang hrají extrémně melodický punkrock v duchu devadesátkového punkového revivalu z Kalifornie. Tenhle druh muziky mě hodně bavil, když jsem byl v raných náctiletých letech, a vlastně mě dokázal přivést k celoživotní vášni pro punk. Kapely jako The Vandals, NOFX, Descendents nebo Millencolin jsou přesně to, co bude sedět posluchačům Krang.

Ačkoliv melodický punkrock není moje hlavní srdcovka, vůbec mi nevadí a z dnešního pohledu na tomhle stylu oceňuji hlavně to, že dokázal přitáhnout spoustu náctiletých kids k punku, ať už pak skončili u jakékoliv jeho odnože.

Co se týká hudební stránky, Krang se nebojí hrát si se všemi aspekty žánru, a to od středoškolského love songu Rory Gilmore až po použitou grafiku. Estetika kapely se odkazuje na devadesátá léta ve všech jejich podobách, od klasické image až po estetiku dobových videoher. Hezky bez ukládání pozice, smradi.

Zároveň se Krang přiznávají k tomu, že sami jsou z generace mileniálů, což poodhaluje textové pozadí některých songů. Kapela se drží dobře zahraného melodického punkového revivalu, ale občas vypustí ven zpěvnější a popovější song jako Last Breath nebo Birdhouse. Nebojí se hrát si s aranžemi a sborovými vokály, jako třeba v songu Alf, nebo si pohrát se zvukem à la Bad Religion, což je slyšet například v písni Running Out Of Time. Celkově je na desce zastoupena celá škála toho, co bych od dobré kapely tohoto žánru očekával.

Z Krang vyrostla kapela na světové úrovni melodického punkrocku, o čemž svědčí jejich koncertní kalendář, který je už provedl prakticky celým světem. Mnohem víc o tom ale samozřejmě svědčí fakt, že můj syn okamžitě po skončení jejich koncertu nekompromisně poručil, abychom šli koupit vinyl od Krang. Nakonec jsme museli vzít dva.

Krang se nebojí opřít do žánrových klišé a ve výsledku je to sympatický a příjemný poslech. Jasně, ve čtrnácti bych tuhle desku pouštěl z walkmana na plné pecky v parku. Ve dvaceti bych se nad ní ošklíbal, abych jasně ukázal, že je to děsně vyměklý a pravý punk je někde úplně jinde. A dnes slyším velmi dobrou desku, která přesně sedí do svého žánru, s nadhledem se drží jeho mantinelů a zároveň jim dává velmi dobrou kvalitu. Deska je navíc vydaná v perfektním gatefold obalu z vydavatelství SBÄM Records.

Díky zmíněné skate akci jsem měl možnost vrátit se na chvíli do svých náctiletých let, poslouchat se svým synem muziku, která ho evidentně začala taky bavit (ačkoliv mu ji nijak nenutím), a zároveň zjistit, že v Čechách vyrostla z Krang kapela, která už dávno přesahuje naše hranice.  A jestli moje děti budou poslouchat tuhle muziku, tak jsem se svou výchovou spokojený.

Ke Krang mám respekt nejen za jejich hudbu, ale i za to, jak se při vystoupení prezentovali, a za jejich jasné postoje, které mimo jiné reprezentuje píseň 1968 z jejich předchozího alba.

TOP TRACKY: Rory Gilmore, Millenial Song, Running Out Of Time