Venenö je kapela z New Yorku, která sama sebe popisuje jako mix punku osmdesátých let, Oi! a špetky post punku. V sestavě navíc figurují současní i bývalí členové kapel 45 Adapters, The Stance, The New York Hounds, The Take, Rododendrons, The Press a dalších part z New Yorku a Bostonu. Já osobně jsem Venenö zaregistroval už před delší dobou, když jsem narazil na video z jejich zkušebny, ze kterého bylo hned jasné, že půjde o zajímavý a ne úplně tuctový projekt.
Stylově se jedná o punk / rock postavený na „smooth“ kytaře, sólových vyhrávkách a spíše středním či pomalejším tempu. Venenö nejdou cestou tvrdosti, rychlosti ani násilného míchání stylů, ale staví na chytlavých motivech napříč všemi skladbami. Velmi oceňuji, že materiál vyšel na 7″ formátu, který obsahuje pět písní. I když už dnes nehraju tak často jako selector, vždycky jsem měl raději menší formát s několika výraznými skladbami než dlouhou desku, ze které si člověk nakonec pustí jeden zásadní song. Vím, že náklady na vydávání 7″ v posledních letech výrazně vzrostly, ale pořád to vnímám i z téhle perspektivy a nechci to opomenout. EP vydal Mendeku Diskak, takže zpracování je kvalitní a doplněné hezkým, uměleckým obalem. Osobně bych uvítal i tištěné texty, abych si mohl ještě víc procvičit svou španělštinu – takhle chytám texty podle svých schopností přímo z nahrávky, protože většina skladeb je zpívaná právě ve španělštině.
A Beber je skladba postavená na chytlavé kytarové vyhrávce, kterou doplňuje hladký, uvolněný zpěv. Je to melodické, chytlavé a vyloženě návykové. Tenhle song mě zaujal už ve chvíli, kdy jsem slyšel jeho první verzi ze zkušebny, a právě kvůli němu jsem se na tenhle projekt hodně těšil. Následuje Fotocopias, píseň, která jede v podobném duchu, ale je vystavěná na dvou střídajících se linkách – v refrénech se intenzivní sborový zpěv střídá s lehce bláznivým vokálem. Opět maximálně chytlavá a skvěle fungující věc. Japon je poměrně krátká skladba, ale její refrén mi pokaždé zůstane v hlavě ještě dlouho po doznění.
B strana pak obsahuje dvě skladby, které působí pocitově o něco experimentálněji. This Place si drží lehce ponurou postpunkovou až experimentální atmosféru s naléhavým zpěvem. Nálada se postupně stupňuje a jde o nejdelší skladbu celého EP. Nahrávku uzavírá Double Moral. Nemůžu si pomoct, ale tahle píseň mi výrazně připomíná tvorbu La Inquisición, ovšem podanou v pomalejším tempu. Dunivá skladba, ve které výrazně vyniká basa, opět funguje naprosto skvěle.
Celému EP vyloženě sluší španělština, která perfektně zapadá do celkového vyznění nahrávky. Jde o výrazně umělečtější přístup k hudbě (vlastně se mi ani nechce říkat čistě „k punku“), než jaký běžně poslouchám, a právě proto mě tahle deska tak baví. První tři skladby jsou živější a blíž klasickému punku, druhá strana lehce zpomaluje a přináší melancholičtější náladu. Je to hodně postavené na atmosféře a pocitu – a funguje to skvěle. Pět songů, deset minut, pořádná porce kvality. Tohle chceš mít ve sbírce.
TOP TRACKY: A Beber, Fotocopias
