Traxx – Traxx LP

VYDAVATEL: Try And Stop Me Records, Longshot Music
ROK: 2026

Na podzim se obvykle objevuje spousta zajímavých desek a koho by nebavila část roku, kdy stromy mění barvu listí a my měníme na gramofonech jednu desku za druhou? Jedna z věcí, na kterou jsem se letos extrémně těšil, byla debutová deska projektu Traxx ze San Diega v Kalifornii. Listí je ze stromů dole, v noci se objevuje mráz a tohle LP se konečně točí na mém gramofonu díky spolupráci labelů Try And Stop Me Records a Longshot Music.

Traxx tady vyprodukovali osm songů v celkové stopáži zhruba dvaceti minut. Kapela valí mix rock’n’rollu, Oi! a punku, který se tady docela slušně míchá a jednotlivé vlivy se navzájem přirozeně doplňují. Když do pytle hodíš The Hives, Problem, No Time a pár klasických Oi! kapel, pořádně je natřepeš dohromady a pak je vyklopíš na pódium, transformují se do Traxx a hned se chopí nástrojů. Střídají se tady písně inspirované různými styly, takže deska po celou dobu drží posluchačovu pozornost a zároveň nepůsobí jednotvárně. Přesně ten typ nahrávky, kde nikdy dopředu nevíš, jakým směrem se vydá další song.

Boot Hill je slušný rock’n’rollový začátek a hned od prvních sekund nastavuje tempo. All The Bastards je energická skinheadská pecka, která si to jde vyřídit se všemi bastardy, co se ti pletou do cesty. Gutter Saints vychází z dřevnějšího Oi! zvuku, kterému ale dává modernější fasádu a trochu větší říz. Když se spustí HotShot, padají stropy, protože tohle je skvělá hymna s perfektními sborovými vokály, která si přímo říká o řvaní společně s kapelou. King Kong Hard Head by doktoři mohli předepisovat fotbalovým fanouškům v prázdninové pauze, aby doplnili týdenní dávku fotbalových chorálů. Wild Eyed And Wicked všechny zmíněné vlivy hezky promíchává a ještě nakopává tempo. Refrény si společně se zbytkem sálu zařvete u songu Automatic a končíme na podobnou notu skladbou How Much Can We Take?.

Tahle deska mě prostě baví. Letos je to zatím moje suverénně nejhranější deska. Doma jede na vinylu pořád, v autě ji jedu ze streamovacích služeb a včera v noci mě žena dokonce nachytala, jak v rytmu téhle desky skáču v kuchyni na stůl a řvu refrény. Jo, tak dobře, bylo to zrovna u Automatic, máte pravdu. Bez jednoho manželství se svět letos možná obejde, ale bez téhle desky by mě letošek bavil o kus míň.

Jedinou menší výtku mám ke zvuku. Protože Traxx nahrávali materiál postupně, je mezi některými písněmi cítit rozdílná zvuková úroveň a podle všeho jde o skladby pocházející ze tří různých nahrávání. Není to nic, co by mě při poslechu zásadně rušilo, ale při souvislém poslechu celého LP je ten rozdíl občas slyšet. A taky bych uvítal texty, protože u podobně energické nahrávky mě vždycky zajímá, co se za těmi řvavými refrény vlastně skrývá.

Ale dost psaní. Jdu si to pustit zase.

TOP TRACKY: All The Bastards, Automatic, Hot Shot

Sdílet příspěvek:

Podobné příspěvky