Konečně se mi na vinylu dostala do pracek tahle vinylová verze nahrávek The Slads, kapely z Philadelphie, kterou jsme už zmiňovali u jejich splitu 7″ se SIKM. Jde o kompilaci původních dvou nahrávek, které vyšly ve formátu kazet. Konkrétně Demo vyšlo na kazetě v roce 2023 a Tough Times taktéž na kazetě v roce 2024. Tohle LP je kompilací obou nahrávek na vinylovém formátu, takže dohromady dávají slušných deset písní. Vydáno bylo ve spolupráci Oi! The Boat Records pro USA a Contra Records pro Evropu v roce 2024.
Vlastně nevím, jak přesně to celé popsat ve stručnosti. Tvorba The Slads obsahuje elementy garage rocku, punku, hardcoru, rock’n’rollu s Oi! příchutí. Kapela si s těmito vlivy hraje, staví písně na jejich míšení, silné rytmice a zastřeném zpěvu. A mě tohle album pohltilo, protože je prostě skvělé. Bude se líbit fandům amerických projektů jako New York Hounds, Ruckus, No Time nebo The Stress. Je to přesně ten typ nahrávky, kde jednotlivé žánrové vlivy nejsou od sebe oddělené, ale přelévají se jeden do druhého podle toho, co zrovna daná skladba potřebuje.
Začínáme punk/Oi! hitovkou They Don’t Care About Us, která patří dělníkům v továrnách. V melodičtějším punkovém duchu se rozběhne More Glory se štěkaným vokálem a skandovanými pasážemi. Následuje lehce rock’n’rollověji laděná Innocent, kde zazní singalongové sbory naroubované na jednoduchou, ale nakažlivou rytmiku. Garážový zvuk smíchaný s hardcore punkem se valí songem Take A Look a Real Ones United končí v rychlejším hardcorepunkovém duchu. Už první strana tak ukazuje, jak dobře The Slads dokážou jednotlivé vlivy spojovat, aniž by jejich hudba působila překombinovaně.
Tvrději začíná i strana B, kterou otvírá song Dark Skies, který zdobí kytarová sóla a která ho posouvají o třídu výš. Dvě kytary prostě vládnou a tady je jejich práce skvěle zpracovaná. Čistý streetpunkový nářez je pak Future Insanity, který mi trochu evokuje britské kapely jako One Way System. Panic Attack je pak neuvěřitelný hit na první dobrou. Písnička o tom, že se někdy probereš na místě, na kterém jsi strávil dřív hodně času, vidíš, jak to tam stálo za prd, a nechceš se už nikdy vrátit zpátky. Přesto tam někde zůstávají vzpomínky, které jsou docela fajn, a není dobré se vracet jen k těm špatným věcem a žít v minulosti.
Miluju, když občas objevím song, který umí přesně popsat něco, co jsem zažil, a neumím to zachytit jinak než pocitem. Tohle je za mě rock’n’roll a právě proto miluju jeho pouliční verzi. Když se podaří osobní zkušenost přetavit do jednoduché písničky, kterou si člověk může pustit a najednou má pocit, že někdo jiný dokázal pojmenovat něco, co sám dlouho neuměl říct, funguje to na mě mnohem víc než nějaké velké fráze. Končíme pak hardcorem silně načichlou TTWNL a punkovou nakopávačkou A Thousand Lives.
The Slads tu popisují poměrně depresivní témata, ale pořád z nich vycházejí s bojovným závěrem a myšlenkou, že se nechtějí vzdát. Nevím, jestli je to jen tím, ale tenhle pocit se jim na mě daří přenášet při každém poslechu. Kromě toho mi naprosto sedí jejich hudba a míšení více stylů. Tahle deska se dostala do mých spárů delší dobu po vydání, ale můžu ji jen doporučit. Mrkněte se po ní, dokud se ještě dá sehnat. Myslím, že přesně takovéhle nahrávky má smysl vytáhnout ze staršího katalogu a dát jim další život na gramofonu.
TOP TRACKY: Panic Attack, They Don’t Care About Us, Innocent

