Musím se přiznat, že kapela Tear Up z Watfordu mi před objevením téhle desky úplně unikala. LP Repeat Offenders je už jejich třetí nahrávka – debut Playground Politics vyšel v roce 2018, takže nějakou historii už kapela rozhodně má. Tear Up hrají svižný a přímočarý Oi! punk za účasti dvou kytar, což je vždycky slibná kombinace. A musím říct, že mi až doteď unikal naprosto parádní projekt.

Řekl bych, že tahle kapela potěší fanoušky Argy Bargy, Gimp Fist, Arch Rivals nebo The Business z období alba The Truth, The Whole Truth And Nothing But The Truth LP (1997). Je příjemné slyšet, že se z Británie znovu ozývá kapela, která dokáže věrohodně spojit surovost Oi! s energií punku. Trochu mi to připomnělo časy, kdy jsem Oi! punk teprve objevoval a britské kapely byly sázkou na jistotu.

Tear Up na mě působí dojmem party čtyř chlapů, kteří mají blíž k casual stylu než ke klasické skinheadské nebo punkové vizáži. To se odráží i v textech – nenajdeš v nich obvyklá klišé o pivu, botách a pouličních bitkách, ale spíš osobní a realistické výpovědi o každodenním životě, frustraci i hrdosti na vlastní kořeny. Tear Up jsou přesně ten typ kapely, který připomíná, proč má Oi! punk v Británii tak hluboké kořeny. Jejich nový materiál zní syrově, upřímně a bez zbytečné stylizace – prostě parta, která hraje tak, jak žije.

Na albu je jedenáct skladeb s celkovou stopáží okolo třiceti minut, což je ideální dávka – žádná vata, jen úder za úderem. Hudba Tear Up má drzý výraz, hymnické refrény i nesporný street feeling. Song „The Truth“ mi silně připomíná zmíněné The Business, a to nejen díky textu, ale i díky charismatickému projevu zpěváka Jamieho, který místy evokuje Mickyho Fitze.

Dalším vrcholem desky je „Just Because“, kde kapela perfektně střídá silné singalongové pasáže s chytlavým kytarovým sólem – přesně ten moment, kdy se sál při koncertě rozjede naplno. Výborně funguje i „War Stories of West Watford“, kde je cítit vliv Cock Sparrer – možná i díky tomu, že na mixu se podílel Daryl Smith právě z Cock Sparrer. Ze zbytku bych ještě vypíchnul energickou „Let’s Just Have It Straight“, která celý koncept drží pohromadě a rychlovku „999 Fingers“ s asi nejvíc punkovým feelingem z celé desky. Obecně mě ale baví všechny songy na desce a perfektně funguje jako celek.

Graficky se deska drží stejného stylu jako předchozí nahrávky, což se mi líbí – jednoduchý, přehledný layout a booklet s kompletními texty, jak to má u dobré streetpunkové nahrávky být. Tear Up tímto albem potvrzují, že britský Oi! punk má pořád co nabídnout, a že silné kapely z UK ještě nevymřely.

Měl jsem letos možnost vidět Tear Up i naživo – a musím říct, že jejich set měl sílu. Žádné pózy, žádná přetvářka, jen čtyři borci, kteří si to jdou odehrát poctivě. Kromě toho jsme s nimi udělali i rozhovor, takže si určitě přečti, co je inspiruje a jak vnímají Oi! punk a subkulturní svět dnes.

TOP TRACKY: War Stories Of West Watford , Just Because, The Truth