Sympos jsou kapela z irského Waterfordu. Poprvé jsem je zachytil díky jejich EP More Sympos, které jsem si po prvním poslechu online okamžitě pořídil na vinylu. Jak už jsem tu několikrát zmínil, ty nejzajímavější projekty často dokážou propojit různé vlivy a vtisknout jim vlastní ksicht. Přesně to se Sympos daří – a je to jeden z důvodů, proč jejich hudba funguje. To The Dogs je jejich první regulérní album, obsahuje dvanáct původních skladeb a vyšlo ve spolupráci labelů Primator Crew, Tough Ain’t Enough, Mister Face Records a Distro-Y Records. Sáhl jsem po něm na základě zkušenosti se zmíněným EP, aniž bych věděl, co přesně čekat – a vůbec ničeho nelituju.

Slyším tu vlivy punku, Oi! i glam rocku. Dominantní jsou rytmické bicí, které určují charakter většiny skladeb. Třeba v dunivé „Fuck You All“ nebo v podmanivé „Gogey Magnet“, jež vypráví o příjemném večeru s manželkou, který se jemně zvrtne. V bootboy rockové „Sheep“ kapela zvedá klasické punkové poselství o odlišení se od mainstreamu a o nekonečné výrobě plastikových kopií téhož. O měkké společnosti, která neumí říkat věci z očí do očí, ale na sociálních sítích sází drsné názory po tunách, pojednává „Soft Society“. O tom, jak se Waterford změnil k horšímu a jak v něm přesto chodit hrdě po ulicích, je titulní „To The Dogs“ – jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na desce. Stranu A uzavírá „Stout & Porter“ s klasickým hospodským singalong refrénem.

Strana B startuje skladbou „Where Have All The Winos Gone?“, která určitě sedne všem fanouškům bootboy rocku à la Claimed Choice. „Army Of One“ je o skinheadské cestě životem. „Boots & Ballads“ je stvořená pro hromadné skandování a zpívání pod pódiem s pivem v ruce – zároveň jde o poctu kapele Runnin‘ Riot, od jejichž desky si Sympos vypůjčili název skladby. Poté tempo lehce zpomalí písněmi „Piss Catchers“ a „F/Bank Punks Not Dead“. Druhá z nich má výborný refrén postavený na rytmickém singalongovém chorálu a jde o jeden z vrcholů celé nahrávky. Poslední „AGAB“ je pak ironickou ódou na bezpečnost silničního provozu – za její poslech ti sice policajti body nevrátí, ale rozhodně ji doporučuju pouštět nahlas v autě.

Grafika obalu je na špičkové úrovni a booklet obsahuje všechny texty, takže i tady jsem maximálně spokojen.

To The Dogs mi chvíli trvalo naposlouchat, ale dnes ho řadím mezi alba roku. Mísí se tu několik stylů a Sympos mají jasně rozpoznatelný zvuk. Deska ani na chvíli nenudí – střídají se tu různé nápady, ale zároveň jde o kompaktní nahrávku. Pro punks i skinheads, s přesahem do dalších subžánrů. Pro mě je to album, které bude patřit mezi nejlépe hodnocené i zpětně. Měl jsem problém vybrat nejlepší skladby – a kdybych to psal zítra, možná vyberu úplně jiné. Což je pro desku asi ta nejlepší vizitka.

Skvělý projekt od kapely, která nepochází z žádné evropské megapole, ale dokazuje, že styl a originalitu můžeš mít i mimo tradiční centra. A že Oi! je hudba městských ulic.

TOP TRACKY: Bogey Magnet, To The Dogs, F/Bank Punks Not Dead, Boots & Ballads