Kapela Street Code pochází z Toronta v Kanadě a podle toho, co se mi podařilo dohledat, vznikla na troskách kapel Rough Cuts a Overpower. Rough Cuts jsem zaregistroval hlavně jako čistokrevnou Oi! kapelu, mimo jiné díky jejich split EP s britskými Red Alert. Street Code se poprvé ozvali už v roce 2023 čtyřpísňovým EP, které vyšlo na labelech Try And Stop Me a Longshot Music. Na tenhle základ teď v roce 2025 navázali plnohodnotným desetipísňovým LP, vydaným v nákladu 300 kusů na modrém a 300 kusů na černém vinylu.
Stylově jde o nekompromisní mix brutálního Oi! a hardcore punku. Těžkotonážní sound, hrubý a řvavý zpěv, dvě kytary, tvrdé bicí a žádná snaha o uhlazování hran. Přesně ten typ desky, která tě nenechá ani na chvíli vydechnout. Kdyby The Prowlers vyrazili na turné s Terror, tak řidič jejich tour busu po čtrnácti dnech doma zavře garáž a začne skládat přesně tuhle muziku. Ideální soundtrack pro večer v malém, temném klubu, plném rozlitého piva a chlapů 40+, oblečených v leteckých bundách. Hudba pro moment, kdy s partou vlezete do výtahu, na kterém je napsáno „max. 5 osob / 400 kg“, rozhlédnete se po sobě a hned víte, že jeden musí ven — jinak se to prostě nerozjede. Pokud bych měl hledat aktuální srovnání, napadají mě The Enforcers. Obě kapely umí držet nekompromisní drive a přetavit ho v přesvědčivý výsledek.
Street Code se s tím nepářou, nezpomalují a neberou zajatce. Hned úvodní song Bring It Back to rozbalí naplno: hardcorové riffy, nekompromisní bicí a nasraný vokál, doplněný hromadnými chorály. Textově je to taky silné — žádný skinhead cosplay, ale volání po starém dobrém pouličním zvuku, ventilace frustrace a jasný postoj proti sterilní společnosti. Následují skladby Go Home, In My Flight, Move On a Dirty Town. Všechny se točí kolem destrukce, frustrace a boje s ní, ale bez propadání nějakému lacinému nihilismu. Street Code jsou bojovní, přímočaří a pevně stojí na zemi. Z áčkové strany mě osobně nejvíc baví právě Move On, který má skvělý tah a funguje perfektně i na opakované poslechy.
Písně na druhé straně desky mi přijdou o něco melodičtější. Zatímco na první straně cítím víc syrové frustrace, béčko nabízí víc zapamatovatelných motivů — i když je klidně možné, že je to jen subjektivní pocit z neustálého točení desky dokola. Rozhodně ale nejde o žádnou zásadní změnu tempa nebo tvrdosti. Pokračují songy This Nightmare, Hated a Monday Morning. Stejně jako na první straně je pro mě těžké vybírat jasné favority, protože funguje celé LP jako kompaktní celek. Bohužel se tu znovu objevuje téma, které znám i ze svého okolí — příběh kamaráda, který už není mezi námi — zpracovaný v písni Time Moves Fast. Závěrečná Dirty Sun pak přidává výrazné gang vokály ve stylu fotbalových chorálů a pro mě jde o jeden z největších hitů celé desky.
Pořád přemýšlím, co vlastně dělá Oi! desku opravdu dobrou. Cest k tomu je víc, ale Street Code tady vsadili na tvrdost, vyrovnanou kvalitu songů a jasný oldschool postoj. Desku, která si jede svoje, nic nepředstírá a funguje od začátku do konce. Pro mě je to jedna z nejlepších nahrávek roku 2025. A vzhledem k tomu, jak moc mi sedí jejich postoj i mix hardcore a Oi!, klidně bych si dovolil říct, že možná vůbec ta nejlepší letošní deska.
TOP TRACKY: Dirty Sun, Bring It Back, In My Flight
