Smashing Time je kapela z New Yorku. V jejím soundu najdete spoustu různých inspirací, ale jádrem zůstává punk, který se tu vydává na crossover s dalšími žánry. S melodickým rockem? S vlivy Oi!? S melodickým hardcorem? Vlastně ani nevím, jak přesně to definovat. Nakonec jsem ale došel k tomu, že to ani nepotřebuji. Stačí mi říct, že tohle minialbum patří k mým nejhranějším deskám z roku 2025. Co mě na něm baví nejvíc, je kombinace energické hudby a melodického zpěvu, který celou kapelu posouvá ještě o něco výš. Deska má navíc přesně tu energii, která člověka nutí vracet se k ní znovu a znovu. Na stránkách Mendeku Diskak jsem navíc našel informaci, že členové kapely hráli nebo stále hrají v projektech jako The Rival Mob, Venenö, Hysteric Polemix, Intimidation, Duster nebo Antagonizm. Už jen tenhle výčet naznačuje, že za Smashing Time stojí muzikanti, kteří mají s punkovou scénou dlouholeté zkušenosti a dobře vědí, jak napsat silnou a zapamatovatelnou skladbu.

První strana obsahuje tři songy. Nejmelodičtější a asi i nejhitovější je Battlefield, který ve svém punkrockovém jádru popisuje bitvu, jež nás čeká každý den. Není to žádná velká metafyzická válka, spíš obyčejný každodenní boj člověka s realitou, prací, tlakem okolí a vlastními pochybnostmi. Druhý song Mental Oppression zní už mnohem víc jako Oi!. Hrubší vokál tady dobře sedí k tvrdšímu vyznění skladby, stejně jako text, který opět není zrovna veselý – spíš bojovný a popisující tlak, který na člověka každodenní život vyvíjí. V podobném duchu, možná s lehce melodičtějším refrénem, nastupuje Urban Terrorist. Ten se věnuje tématu proměny člověka ve vraždící stroj a hledání smyslu takové proměny. I tady kapela dobře balancuje mezi melodickou linkou a syrovější energií.

Na straně B startujeme songem Paki Scum. Hudebně je to parádní věc a textově opět lehce beznadějná reflexe témat jako radikalizace a rasismus. Kdo by před pár lety řekl, že místo toho, abychom létali na dovolenou na jiné planety, budeme pořád řešit ty samé sračky – politiky, kteří ženou chudé proti sobě a na jejich radikalizaci sbírají hlasy a body do voleb. Tohle téma je dnes možná zase aktuálnější než před několika lety a právě proto působí text ještě naléhavěji. Poslední skladbou je Boots On Your Back, další song, který drží vysokou kvalitu celé nahrávky a důstojně uzavírá celé EP.

Tahle deska mi jednoduše sedí. Vyhovuje mi, že se tady lehce mění polohy, ve kterých se kapela pohybuje, a že vokál často dokáže energii nahrávky ještě víc nakopnout. Přitom to nepůsobí jako chaotický mix stylů, ale jako přirozené propojování různých vlivů, které do sebe dobře zapadají. Tu partu i tuhle nahrávku jsem si opravdu oblíbil a patří k deskám, ke kterým se během roku pravidelně vracím.

Pro mě je to další příklad projektu, ve kterém se mísí spousta vlivů a výsledkem je kompaktní a silná nahrávka. Není to tuctový projekt, který zapadne v záplavě dalších releasů, ale naopak velmi kvalitní záležitost s vlastním charakterem. Opět další titul z katalogu Mendeku Diskak, který můžu jen doporučit. Tipnul bych si navíc, že Smashing Time dokážou oslovit i širší publikum než jen jednu malou část subkulturní scény – právě díky tomu, jak přirozeně dokážou propojit punkovou energii s výraznou melodií.

TOP TRACKY: Battlefield, Boots On Your Back