Sin Bin je kapela z Pensylvánie v USA, která ve své tvorbě propojuje energii punkrocku s přímočarostí hardcore. První nahrávku vydali už v roce 2020 v podobě singlu Sin Bin, na který navázaly další tituly — Intoxicated Hate (2021) a Puck Off / Do It Yourself (2022). Aktuální release je jejich první ucelenější počin ve větším formátu: vychází na dvanáctipalcovém vinylu a nabízí pět skladeb. Fyzické zpracování stojí za zmínku — na jedné straně najdeš samotné songy, druhou zdobí povedená grafika v jasně rozpoznatelném hokejovém stylu. Celek tak působí promyšleně a vizuálně jednotně.

Hudebně mi Sin Bin silně evokují období krátce po roce 2000, zejména kompilace ze série Punk’O’Rama vydávané labelem Epitaph Records. Právě tam se často mísil melodický punkrock s hardcore v podobě, která stavěla na rychlosti, údernosti a chytlavých refrénech, spíše než na metalové tvrdosti nebo přehnané agresi. Tenhle zvuk tehdy rezonoval i ve skateboardových videích, takže byl doslova všudypřítomný. Postupem času se z něj ale vytratila určitá svěžest — možná i proto, že některé kapely z téhle vlny vyrostly do velkých jmen a ztratily část své původní bezprostřednosti. Jako náctiletý kluk z druhého konce světa jsem to tehdy vnímal jinak než dnes, s odstupem.

Sin Bin se ale k téhle energii vracejí přirozeně a bez nostalgického patosu. Jejich zvuk přesně zapadá do zmíněné éry: melodický punkrock s hardcore nábojem, případně hardcore s výraznými melodickými refrény. Jen místo skateboardové estetiky je tu jasná paralela k hokeji. Láska k tomuhle sportu prostupuje nejen obaly jejich nahrávek, ale i celkovou image kapely.

Desku otevírá My Fist, výborný melodický punkrockový kus s hardcore příměsí. Chytlavý zpěv, sborové vokály v refrénech a svižné tempo vytvářejí silný start, který by bez problémů obstál i na některé z výše zmíněných kompilací. Tohle je jasný tahák nahrávky. Následující Spit Blood přitvrzuje — je výrazně víc hardcoreově orientovaný, což podtrhuje i jeho tematika. Titulní Fight Dirty už je čistokrevný hardcore útok a jako název celé desky funguje přesně tak, jak má: přímočaře a bez zbytečných okolků.

V Into The Boards kapela pracuje s proměnami tempa a dynamiky, čímž dává vyniknout instrumentální sehranosti. Dvě kytary tu vytvářejí hutnou, ale přehlednou stěnu zvuku, která drží skladbu pohromadě a zároveň jí dodává potřebný tah. Závěrečná Fuck This Place znovu propojuje melodické pasáže s tvrdšími prvky a uzavírá desku ve svižném tempu, aniž by ztrácela na intenzitě.

Sin Bin nabízejí energický hardcore s výrazným melodickým přesahem. Kdybych neznal rok vydání, bez váhání bych tenhle materiál zařadil právě do období přelomu tisíciletí. Díky dvěma kytarám má nahrávka dostatek šťávy a přirozený pohyb vpřed. Součástí vinylu jsou i fotografie kapely, což podtrhuje osobní rozměr celé desky. Pokud na tenhle release navážou podobně silným materiálem, mohlo by jít o začátek velmi zajímavé cesty — potenciál tu rozhodně je.

TOP TRACKY: My Fist, Fight Dirty