Oi! na východním pobřeží USA má své vlastní hrdiny i historii. Vedle nich se ale objevují také nové projekty a jedním z nejvýraznějších je bezpochyby kapela Shaved For Battle. Stylově jde o čisté Oi! bez kompromisů a bez vlivů hardcore, s hrdým postojem. O kapele, americké scéně, osobních zkušenostech i o roli Oi! v současnosti jsme mluvili s Curtisem, hlavní tváří a hnacím motorem projektu.
Kdy a jak vznikl nápad založit Shaved For Battle?
Kapela začala v roce 2009 nebo 2010, kdy jsme ji založili já (James) s kamarádem, ale nemohli jsme najít další členy, takže jsme ji na dlouhou dobu odložili a věnovali se jiným projektům. Nakonec jsme se k tomu vrátili kolem roku 2021 a začali nahrávat. Potom ten kamarád kapelu opustil a já jsem oslovil další lidi, aby hráli se mnou. Teď máme 7 nebo 8 členů, ale naživo nás hraje vždy jen 5, takže máme náhradníky, díky kterým můžeme odehrát víc koncertů.
Odkud se vzal název Shaved For Battle a co pro tebe znamená?
Album Shaved for Battle od Stars & Stripes bylo jedním z prvních Oi! desek, které jsem si kdy koupil. Tehdy jsem ještě netušil, jak obrovský vliv na mě tahle kapela bude mít, a tu desku miluju dodnes. Myslím, že je to skvělý název, protože jde o skinheadskou kapelu hrající skinheadskou muziku, která vzdává hold minulosti.
Měli jste zkušenosti z jiných kapel nebo projektů před tímto? Pokud ano, jak to ovlivnilo vznik a směřování Shaved For Battle?
Všichni jsme během let hráli v mnoha kapelách. Současný bubeník a já jsme spolu hráli už na konci 90. let / začátkem 00. let a jsme rádi, že máme šanci hrát znovu spolu. Já jsem vždycky chtěl hrát v čistě Oi! kapele, dřív jsem hrál na bicí v několika, ale nikdy jsem nebyl zpěvák, tak jsem si řekl, že to zkusím. Všechny dosavadní desky Shaved For Battle jsem dal dohromady já, ale kluci z koncertní sestavy se teď podílejí na psaní nové desky a zatím to zní opravdu dobře.
V jakých dalších kapelách nebo projektech jsou vaši členové momentálně zapojení?
Je toho hodně, ale abych pár jmenoval: U.S. Violence, Burial Ground, Helicopter Chase, Anti-Heros, American Justice, Hanging Judge, Justice Served, Harsh Consequences, Violence & Justice, Hard Luck a několik dalších. Všichni jsme pořád aktivní a mnoho těchto kapel sdílí členy, protože spousta z nás hraje na víc nástrojů.
Proč je východní pobřeží USA podle vás dobrým místem pro vznik Oi! kapely?
Řekl bych, že východní pobřeží mělo vždycky silnou Oi! scénu, co pamatuju. Bylo tam spoustu skvělých kapel – od Anti-Heros a Patriot na jihu, přes Templars v New Yorku, až po Wretched Ones a Niblick Henbane v Jersey. A samozřejmě Boston, který měl vždy obrovské množství skvělých Oi! kapel. Zdá se, že ať hrajeme kdekoli na východním pobřeží, přijde dost lidí, a dokonce se objevuje i nová generace mladých, což je skvělé.
Jak byste popsali svůj zvuk někomu, kdo nikdy neslyšel Oi!?
Asi bych řekl, že je to osekaný rock’n’roll hraný partou chlapů středního věku s vyholenýma hlavama a špatnou náladou.
Hrajete čisté Oi!, bez vlivů hardcoru – jak moc je pro vás důležité držet se „tradičního“ zvuku? A co si myslíte o kapelách, které míchají Oi! s hardcorem?
Jsem rád, že jste si všimli, že v téhle kapele hardcore nemáme. Hardcore miluju a hrál jsem v mnoha hardcore kapelách, ale osobně nechci, aby se to míchalo do Shaved For Battle. Určitě mám rád kapely jako CMI a Haywire, a respektuju, že přitahují do scény úplně novou generaci mladých, ale pokud jde o můj vkus a hudbu, kterou chci dělat, jsem s touhle kapelou spíš purista. V některých našich dalších projektech je vliv hardcoru větší, ale Shaved For Battle podle mě MUSÍ držet tradiční americký Oi! zvuk a nikdy se od něj neodchýlit. Proto jsem s tím začínal a nesnáším, když kapely úplně mění svůj styl. Radši bych založil novou kapelu, kdybych chtěl jít jiným směrem. Shaved For Battle je a vždycky bude Oi! kapela.
Cítíš se hudebně víc spojený s evropskou tradicí Oi! než s americkou?
Mám rád hodně evropského Oi!, hlavně z 80. a 90. let, ale moje srdce patří americkému Oi!. Vyrůstal jsem na téhle muzice, ale vždycky jsem měl zvláštní hrdost na to, že podle mě některé z nejlepších kapel, co kdy hrály Oi!, jsou právě americké. Jasně, někdo by se mnou nesouhlasil, ale tohle je pro mě ten nejlepší zvuk – hlavně americké věci z konce 80. a začátku 90. let. A přesně tohle jsem chtěl dělat se Shaved For Battle.
Co podle tebe dělá dobrou Oi! píseň – jednoduchost, texty, chytlavý refrén?
Nevím úplně jistě, já se vždycky snažím říct, co mám na srdci, a být přímočarý. Mám pocit, že některé kapely to ženou moc daleko a říkají si Oi!, ale když to ořežeš, je to jen pop punk s drsným zpěvem. Ještě horší je, když jsou to vlastně jen pop punk kapely, ale oblékají se jako skinheadi nebo používají skinheadskou symboliku, přitom se scénou nemají nic společného. Myslím, že dobrá Oi! píseň je opravdová, hraná od srdce, něco, s čím se lidi dokážou ztotožnit, a co vychází z podobného místa, odkud pocházím já. To je ale jen můj názor.
Jaký máš vztah k punk rocku – bereš ho jako staršího bratra Oi!, nebo jako úplně samostatný žánr?
To je skvělá otázka – už jsem nad tím přemýšlel, ale k jasnému závěru jsem nedošel. V mnoha ohledech je Oi! prostě punk rock a spousta těch starších kapel by podle mě šla zařadit pod obojí. Ale co se týče stylu a textů, vidím to jako úplně jiný žánr. Nedokážu se ztotožnit s týpkem, co zpívá o tom, jak si naježil vlasy a „upped the punx“, protože to pro mě v životě nic neznamená – obzvlášť ve čtyřiceti. Skinhead styl je podle mě mnohem realističtější. A taky nemůžu vystát politiku většiny dnešních „punků“.
Jak ses osobně dostal ke skinhead scéně? Jaký byl tvůj první kontakt s Oi!/skinhead muzikou?
Ke scéně jsem se dostal přes punk rock. Když mi bylo asi 14, měl jsem naježené vlasy a celou tu punk image, ale pak mě jedna holka, se kterou jsem chodil, přivedla k Oi!. Zároveň tehdy hodně věcí, co bylo v mainstreamu označované jako punk rock, mě od toho spíš odrazovalo. V té době jsem začal chodit na menší undergroundové koncerty a tam jsem poznal hromadu skinheadů. Když jsem zjistil, o co jde, okamžitě jsem zahodil punkovou výbavu a začal nosit boty a krátký sestřih. To bylo kolem roku 2000 a už jsem se nikdy neohlédl zpátky.
Jaká deska nebo kapela tě poprvé přiměla říct: „Tohle chci hrát taky!“?
Velký vliv na mě měly ještě předtím, než jsem se dostal k Oi!, kapely jako Gorilla Biscuits, Good Riddance a rychlejší hardcore/punk. Tyhle kapely mě přiměly chtít hrát na bicí a kytaru. Když jsem založil svou první kapelu, bubeník ze Shaved For Battle v ní tehdy hrál a nechal u mě doma svou bicí soupravu, takže jsem na ni začal ve volném čase hrát. Vždycky jsem chtěl udělat Oi! kapelu, ale, jak jsem říkal, nedařilo se mi najít členy. Kolem roku 2010 jsem konečně viděl naživo Cock Sparrer a to byl zlom – tehdy jsem řekl kamarádům, že prostě MUSÍM založit skinheadskou kapelu. Tak jsem to udělal, hrál jsem v několika projektech a nakonec jsem v roce 2021 dal dohromady Shaved For Battle.
Kromě Oi! – jaké další hudební žánry spojené se skinhead subkulturou respektuješ? (ska, reggae, rocksteady, glam, pub rock…?)
Když jsem byl mladší, poslouchal jsem hodně Judge Dreada a Clancy Ecclese, spoustu ska a reggae ze 60. a 70. let. Ale velký vliv na mě měly i novější kapely jako Inspecter 7, Skoidats nebo Hub City Stompers. Ska si občas ještě poslechnu, ale už ne tolik, protože většina z něj dneska fakt nestojí za nic.
Posloucháš i hudbu mimo scénu, která tě ovlivnila?
Poslouchám hodně hudby mimo skinheadskou scénu. Mám třeba darkwave projekt Burial Ground, který s Oi! nemá vůbec nic společného. Poslouchám spoustu coldwave/darkwave věcí, hodně hardcoru, trochu punku a taky hodně hip hopu, hlavně 90s – Gravediggaz, Big L, Kool G Rap a podobně. Taky poslouchám dost folku a country. Jeden z kluků z Shaved For Battle má akustický folk projekt Keystone Grit, který je fakt skvělý – určitě si to pusťte.
Myslíš, že Oi! v 80. letech a Oi! v roce 2025 je pořád tentýž žánr?
Myslím, že se toho hodně změnilo, ale pořád existují kapely, které nesou pochodeň toho původního zvuku. Některé věci, které se dneska vydávají za Oi!, by se v 80. letech podle mě vysmály. Ale já u toho tehdy nebyl, tak co já vlastně vím?
Kdyby dnes někdo vydal úplně první Oi! desku, myslíš, že by měla stejný dopad?
Upřímně, vůbec si to nemyslím. Lidi jsou dneska na nástroje mnohem lepší než tehdy a všechno zní perfektně. Některé z těch prvních Oi! kapel nebyly zrovna světoví muzikanti, ale právě proto to tehdy tak vyniklo – byla v tom ta myšlenka, že to může dělat kdokoli, pokud do toho dá srdce.
Dnes, když tolik lidí pracuje v kancelářích a míří do střední třídy – dá se v USA ještě pořád zpívat jenom pro „dělnickou třídu“, nebo je to spíš tradiční fráze v textech?
Myslím, že je to spíš tradiční pojem v americké kultuře a znamená dnes něco jiného než dřív. Řekl bych, že kdokoli, kdo pracuje a stará se o rodinu, je dělnická třída. Znamená práce v kanceláři, že nemůžeš být skinhead nebo hrát Oi!? Podle mě kdokoli, kdo má ambice a dře, aby se měl on i jeho rodina líp, má právo říkat si „working class“. Pokud chceš do konce života makat v továrně jen proto, abys byl „správný skinhead“, možná by sis měl přehodnotit, co je v životě opravdu důležité.
Co pro tebe osobně v roce 2025 znamená být skinheadem?
Pro mě je to hlavně o bratrství. Můžu jet kamkoli na světě a najdu lidi, kteří cítí a myslí podobně jako já. Všichni máme podobné kořeny, sdílíme stejné hodnoty a všichni víme, co znamená vydělat si na výplatu. Jsem v té scéně tak dlouho, že je to prostě součást mě, už o tom ani nepřemýšlím.
Jak vnímáš současnou Oi! scénu v USA? Myslíš, že americká Oi! má svůj typický zvuk nebo charakter?
Myslím, že určitý typický americký Oi! zvuk existuje, ale možná jsem jediný, kdo to tak slyší. Když se řekne americký Oi!, vybaví se mi Bruisers, Forced Reality, New Glory, Anti-Heros, Moonstomp, Stars & Stripes – tenhle typ zvuku. Hodně záleží, kdy ses do scény dostal a jaké kapely tě tehdy chytly. Pro mě to byly právě tyhle a mám pocit, že ten zvuk se prostě nedá překonat. Spousta kapel se snaží hrát na chytlavé refrény a popovější Oi!, ale nic mě nezasáhne tak jako tyhle bandy z konce 80. a začátku 90. let.
Jaké jsou tvé oblíbené americké Oi! kapely z posledních let?
Mezi moje oblíbené současné kapely patří Battle Ruins, Burden, Usual Suspects, BadTerms, Bomber, Loosey, Hanging Judge a spousta dalších. Většinou buď hodně tvrdě znějící kapely, nebo takové, co píšou opravdu dobré písně. Loosey jsou třeba naprosto fenomenální živě – nejsou to ani klasický Oi!, ale rozhodně z něj vycházejí. Byl jsem z nich fakt unešený, když jsem je viděl hrát.
Co tě na dnešní scéně baví nejvíc oproti minulosti?
Hlavně to, jak snadno se dnes lidi můžou spojit. Dřív jsme bookovali turné přes věci jako BYOFL a bylo těžké dostat se do scén, kde jsi nebyl aktivní. Dneska se všechno řeší přes internet a je mnohem snazší domluvit koncerty i cestování. A pokud jsi nikdy nemusel jezdit turné s papírovou mapou nebo vytištěnými mapquest instrukcemi, tak ani nevíš, jaká to byla hrůza. GPS je asi jedna z nejlepších věcí, co se kdy kapelám na tour přihodila.
Jak se změnila energie na koncertech – méně pěstí, víc mobilů?
Jo, určitě se to změnilo, a řekl bych, že k horšímu. Když jsem byl mladý, chodili jsme na koncerty jen proto, abychom objevili nové kapely. Dneska si to lidi vygooglí a radši si to pustí na YouTube, až to někdo nahraje. Ubírá to energii, protože na koncerty nechodí tolik lidí. Na druhou stranu je ale super, že si můžeš pustit kapely, které bys jinak nikdy neviděl, hlavně ty zahraniční. A taky je pravda, že bitek je mnohem míň – což není nutně špatně, protože chvíli to bylo fakt ošklivé.
S jakými americkými kapelami jste nejvíc v kontaktu?
Je spousta kapel, se kterými rádi hrajeme. Hodně si užíváme koncerty s DHS, super jsou i BadTerms, stejně tak Bomber, Cry Havoc a spousta dalších. Z mladších kapel, se kterými jsme kámoši a které bys měl určitě zkusit, jsou Off the Top z Connecticutu a Charged Youth z Washingtonu, D.C.
Je pro vás těžké najít publikum v USA, když hrajete „čistý Oi!“?
Ano, je. Většinou nás bookují na mixy s hardcore nebo punk kapelami. To je v pohodě, ale čistě Oi! koncerty mám nejradši – a většinou to bývají i naše nejlepší akce. Jeden z mých nejoblíbenějších byl lineup složený skoro jen z Oi! nebo Oi! ovlivněných kapel, který domluvila moje žena. Byli tam XL Bully, DHS, Harsh Consequences, Poor Impulse Control a Shaved for Battle. Všechny skinhead kapely – skvělý večer.
Jaké jsou největší výzvy pro Oi! kapelu v USA?
Naší největší výzvou je domlouvání koncertů. Některé kapely s námi nechtějí hrát, protože jsme vlastenečtí. Už nám i zrušili koncerty kvůli ultralevicovým skupinám, které se nás snažily nálepkovat jako rasisty, což je úplná hloupost. Na druhou stranu jsme odehráli i skvělé koncerty s nejpestřejší skupinou lidí, jakou si dokážeš představit. Pomluvy necháváme být a děláme si svoje. Když to někdo nechápe, dobře – ať jdou do háje.
Jak se scéna změnila oproti době, kdy jsi do ní vstoupil?
Řekl bych, že kromě věcí, které už jsem zmínil, se strašně zhoršila politická situace. Dřív byli všichni, kdo byli v americké skinhead scéně, vlastenci a nenáviděli komunismus – aspoň ve všech scénách, ve kterých jsem hrál nebo se pohyboval. Teď je to úplně jiné a politika je všude. Většinou když nejsi otevřený levicový aktivista, hned tě berou jako pravičáka. Je to hloupé a trapné. Kluci v Shaved for Battle mají na politiku různé názory, ale většinou o tom ani nemluvíme, a když jo, tak se respektujeme. Nikdo z nás není extremista. Tak to v té scéně bývalo – mohl ses bavit o různých věcech, místo aby se lidi hned rozčilovali na internetu a snažili se kapelám rušit koncerty. Bylo to mnohem zábavnější.
Sleduješ evropskou scénu? V čem se podle tebe liší americká a evropská scéna?
Upřímně, scénám v jiných zemích nevěnuju tolik pozornosti. Některé kapely se mi líbí, ale samotné scény moc neznám. Od hodně lidí jsem slyšel, že v Evropě je politika ještě horší, a že některé kapely nemůžou hrát v určitých zemích ze stejných důvodů, o kterých jsem mluvil. Doufám ale, že se do Evropy a Japonska během příštího roku dostaneme.
Je nějaká scéna nebo země, která tě teď hodně inspiruje?
Miluju japonskou scénu, je tam historicky i dnes spousta skvělých kapel, které podle mě nedostávají tolik uznání. Vidím taky, že francouzská Oi! scéna je momentálně obrovská, a moc bych si přál si jednou zahrát i pro francouzské publikum. Taky prodáváme hodně desek v Německu, odkud pocházejí moji předkové, takže i tam bych se rád podíval s kapelou.
Jak vnímáš mezinárodní propojení skinhead scény díky internetu a sociálním sítím?
Miluju to. Objevil jsem tak spoustu kapel a poznal lidi, ke kterým bych se před dvaceti lety nikdy nedostal. Internet scénu hodně propojil a i když to má svoje mínusy, celkově myslím, že to hodně pomohlo dát lidi dohromady.
Od roku 2022 jste vydali čtyři dlouhohrající desky – jak se vám daří držet takové tempo?
Technicky vzato jsme vydali dvě plnohodnotná alba, jedno demo a dva split 12″. Tempo zvládáme hlavně proto, že mám vlastní studio a můžu nahrávat kdykoli chci. Většinou dostanu nápad a nahraju ho, pak přijde kapela a přidá svoje nápady. Je to pro nás skvělý systém, dává nám to svobodu a prostor tvořit, aniž bychom museli řešit peníze.
Je vaše psaní písní spíš spontánní, nebo podle jasného plánu a disciplíny?
Většinu písní píšu já a je to většinou spontánní – dostanu nápad, seběhnu do sklepa a nahraju ho. Pak to ladím a dolaďuju, dokud to nezní tak, jak chci. Takto jsem udělal první nahrávky, kde jsem hrál na všechny nástroje sám.
S jakými labely spolupracujete a čeho si na té spolupráci nejvíc vážíš?
Oi!tism Records je label, který založila moje žena asi před rokem. Dala do toho srdce i duši a já jí pomáhám, jak můžu. Spolupracuje taky hodně s evropskými labely, což nám hodně pomáhá. Pracovali jsme i s Liberty or Death Records, Try and Stop Me Records, Lionheart Records a dalšími. Nejvíc si cením toho, že jsou ochotní vložit peníze do toho, aby moje nápady vyšly na vinylu. Nikdy bych nevěřil, že bude lidi zajímat, co dělám nebo co chci říct – a je skvělé vidět, že se jim to fakt líbí a chtějí toho víc.
Jaký byl nejdivočejší koncert, který jste zatím odehráli?
Odehráli jsme hodně skvělých a šílených koncertů, ale jeden, co mi nejvíc utkvěl v hlavě, byl ve Virginii s Collaps a 45 Adapters. Nebyl to nutně nejdivočejší koncert, ale byl úplně mimo civilizaci a nic jsme od toho nečekali. Přijeli jsme tam a najednou tam byla hromada lidí všech věkových kategorií – mladí punks, skinheadi, hardcore kids – a všichni šíleli na každou kapelu. Připomnělo mi to staré časy a bylo to hodně nostalgické. A dodám, že jakýkoli koncert, kde se někdo přidá a zpívá se mnou, je pro mě obrovská pokora. Znamená pro mě všechno, že lidi cítí to, co cítím já.
Co musí kapely dělat, aby udržely Oi! živý pro další generace?
Především musí být víc mladých skinheadů, kteří budou poslouchat Oi!, ne jen hardcore. Musíme udržet tradici a držet politické rozdělování mimo naši scénu. Mladší generace si musí uvědomit, že to není jen o módě, ale o bratrství a tradici – a že aby to pokračovalo, musí přijít nová krev, která pochopí, o co doopravdy jde.
Myslíš, že sociální sítě subkultuře spíš pomohly, nebo uškodily?
Myslím, že komunikaci pomohly, ale scéně spíš uškodily. Na jednu stranu je super, že si to lidi můžou najít na kliknutí, ale zároveň to přivedlo spoustu lidí, kteří by u toho dřív stejně nevydrželi. Druhá věc je, že to umožňuje lidem přepisovat historii a ovlivňovat kulturu způsobem, který dělá ze skinheadů pohádkovou jednotnou partu plnou zábavy – zatímco realita byla tvrdá pouliční kultura, která se v 80. letech ještě víc vyostřila. Byla to kultura rváčů a když jsem začínal já, nikdo to necukroval, aby to vypadalo společensky přijatelné nebo aby se z toho udělalo politické prohlášení.
Jaké jsou vaše plány do budoucna – víc alb, turné, spolupráce?
Momentálně pracujeme na třetí dlouhohrající desce, která vyjde koncem 2025 nebo začátkem 2026. V příštím roce odehrajeme spoustu koncertů a doufáme, že se nám podaří naplánovat i několik evropských turné.
Závěrečné slovo je tvoje – je něco, na co jsem se nezeptal a chtěl bys to sdílet?
Myslete sami za sebe a držte politiku mimo skinhead scénu. Díky za zájem o kapelu a prosím, věnujte čas i poslechu všech kapel, které jsme tu zmínili, a také labelu Oi!tism Records. Jen tak dál – váš zin mě fakt baví!
Diskografie:
Demo 7″ (Liberty Or Dead Records, Clockwork Punk, Lionheart Records, 2021)
Until We Die LP (Under Watchful Eyes, Clockwork Punk, Liberty Or Death Records, 2022)
The Glory Of American Oi! / split with U.S. Violence LP (Oi!Tism Records, 2024)
Still Hated & Proud LP (Liberty Or Death Records, Oi!Tism Records, Try And Stop Me Records, 2024)
split with American Justice LP (Try And Stop Me Records, Under Watchful Eyes, 2024)
Forever Young EP (Under Watchful Eyes, 2025)
Instagram:https://1url.cz/bJDJF
Bandcamp:https://1url.cz/4JDJl
