Předtím, než se nad Mendeku Diskak zavřely vody a label přerušil svou činnost, podařilo se mu vydat celou řadu zajímavých nahrávek. Ačkoliv pořád doufám, že jde jen o přechodný stav a label se za nějakou dobu znovu nadechne k životu, doplnil jsem si pár desek z jeho poslední éry. Jednou z nich je LP hardcore party Restraining Order z Massachusetts, které přináší sebraný materiál z let 2017–2021.

Restraining Order valí jasně definovaný hardcore punk ve stylu přelomu 80. a 90. let. Nesnaží se být za každou cenu nejrychlejší nebo nejtvrdší a nejdou ani cestou záměrně špinavého lo-fi zvuku. Místo toho vsadili na čisté stylové zaměření, přímočarost a energii, kterou na několika místech doplňují songy ukazující trochu odlišnou tvář kapely. Díky tomu materiál nepůsobí ani při dvaceti skladbách jednotvárně.

Strana A mi přijde o něco energičtější a víc vyladěná na mejdan. Jsou tady naprosto přímočaré fláky jako We Can’t Lose, Check Off The List nebo What Can I Do, které jedou podle jednoduchého, ale dokonale funkčního klíče hardcore punku. Je to jako když si zabouchneš klíče v autě – prostě hodíš do okna cihlu, spojíš dráty a jedeš. Žádné kontrolky, elektronické ovládání ani zbytečné systémy. Jen starý dobrý motor, který řve v plných otáčkách, a noha na plynu. Přesně tak na mě tahle část desky působí: přímočaře, jednoduše a s energií, která nepotřebuje složité vyhrávky, aby fungovala.

V některých písních ale přichází na řadu propracovanější práce se stavbou songu, podpořená silnými refrény. Dobře je to slyšet třeba v On My Way nebo v hitové Something For The Youth. Kapela tady ukazuje, že dokáže vedle krátkých hardcore úderů napsat i zapamatovatelnou skladbu, která se vám po pár posleších usadí v hlavě.

Na straně B se punkové vály střídají s trochu hravější tváří kapely. Tu reprezentují třeba songy Worst Enemy, Keep On Running nebo perfektní cover We Got The Beat. Ani tady se ale základní charakter nahrávky nikam neztrácí. Centrem všeho zůstávají hardcore riffy, odsýpající rytmika a muzika, která se nikde zbytečně nezastavuje. Jen se ukazuje, že Restraining Order umějí svůj základní recept na několika místech trochu ohnout a přidat do něj něco navíc.

Deska obsahuje celkem dvacet songů, takže posluchač za svoje peníze dostane opravdu slušnou dávku muziky. Tři skladby jsou covery, konkrétně od The Fix, The Monkees a The Go-Go’s. I jejich výběr dobře ukazuje, že hudební rozhled kapely nekončí jen u klasického hardcore punku.

Spokojení tady podle mě budou především fandové hardcore punku, který se nesnaží o komplikované žánrové fúze, ale jde rovnou k věci a chrlí na posluchače dobře zahraný, intenzivní materiál se slušnou kvalitou zvuku. Restraining Order vědí, co chtějí hrát, drží se toho a zároveň mají dostatek nápadů na to, aby dvacet skladeb nezačalo po chvíli splývat v jednu. Deska navíc obsahuje všechny texty, za což ode mě přichází další plus.