Rancœur z Nancy navazují na vlnu francouzské cold Oi! scény. Kapela v roce 2022 vydala své první EP Lame En Peine a následně i stejnojmenné debutové LP. Deska vyšla v kooperaci několika labelů – konkrétně Longshot Music, Kanal Hysterik, Contra Records a Tough Ain’t Enough.

Kolem toho, čemu se dnes říká cold Oi!, jsem zaznamenal řadu debat. Ty se točí hlavně kolem otázky, zda jde vůbec o Oi!, nakolik to patří do skinheadské scény a jestli je tenhle směr „autentický“. Osobně tenhle hybridní žánr považuji za plnohodnotnou součást scény. Často mám pocit, že jde především o pocit sounáležitosti samotných muzikantů, kteří se ke scéně otevřeně hlásí. Každopádně Rancœur spolu se Syndrome 81 pro mě patří k nejsilnějším zástupcům tohoto subžánru. Ten míchá temnou atmosféru post-punku, gotický náboj a typickou Oi! vokální naléhavost, zejména v refrénech.

Atmosféra je tím hlavním, na čem tahle deska stojí – a je mimořádně intenzivní. Už od intra evokuje chlad podzimního města, mokré dlažební kostky a hvízdání větru v temných zákoutích, kde se prokřehlá postava ve zmoklé letecké bundě, s rukavicemi bez prstů, snaží zapálit cigaretu při noční cestě městem. Především je to ale celé absolutně návykové.

Deska obsahuje deset skladeb a začíná atmosférickým intrem, které dokonale nastaví náladu, již se album drží až do konce. Francouzština tomuto stylu nesmírně sluší a její zvučnost krásně podtrhuje celkové vyznění. Titulní skladba Fatalité (Smrtelnost) je výborná a vyniká i poetickým textem, podpořeným jemnou dávkou nihilismu. Ve stejném duchu se nese i La Ville, kde si basa s bicími drží strojově přesnou linku, do níž se kytara a vokály zařezávají jako nůž do zad v temné noci. Následuje můj favorit L’Hiver s gradující, mrazivou atmosférou – skladba o prázdnotě v nekonečné zimě. Stranu A pak uzavírá energičtější D’où Je Viens Où Je Vais.

Strana B otevírá asi nejpunkovější skladba desky Partir Sans Dire Adieu. Opakují se zde témata alkoholu, melancholie, emocí, ztracenosti a smrtelnosti, a to i v následujících písních La Part Des Anges a Les Impatiences. Skladba Mars 1906 se pak věnuje důlní katastrofě v dolech Courrières, při níž v roce 1906 zahynulo více než tisíc lidí. Závěrečné outro Oublié celé album stylově uzavírá.

Ačkoliv všechny skladby postupují podle podobného vzorce a žádná neuhýbá z nastavené atmosféry, deska drží jako celek perfektně pohromadě a ani na chvíli nenudí. Pro mě jde o jeden z vrcholů roku 2025 a tuto nahrávku bez váhání doporučuji všem.

Ještě doplním, že v bookletu najdete všechny texty ve francouzštině i s anglickým překladem, což je velké plus. Skvělá práce ve všech ohledech.

TOP TRACKY: Fatalité, L’Hiver, Les Impatiences, Mars 1906