Na konci roku 2025 vypustil pražský label Knockout Booking do světa desku finské kapely Pay Cut. Parta pochází z Helsinek, takže se nabízí otázka, zda existuje nějaká personální nebo alespoň scénová provázanost s The Hostile Ones, kteří jsou ze stejného města a u Knockout Bookingu také vydali svou nahrávku. Jisté to není, ale minimálně jedna věc je na první pohled spojuje – výrazná SHARP profilace a jasné hodnotové ukotvení. Obě kapely spadají do Oi!/streetpunkové škatulky, zvukově se ale rozcházejí. The Hostile Ones koketují víc s hardcorem (vliv NYHC je patrný i z jejich vizuální prezentace), zatímco Pay Cut sází spíš na klasický Oi! a streetpunk říznutý severskou punkovou školou.

Deska nabízí solidních dvanáct autorských skladeb a kapela jede na osvědčený model basa–bicí–kytara–zpěv. Právě tahle přímočarost je jednou z jejích charakteristických stránek – poctivý, jasný zvuk, který stojí na riffech, rytmu a srozumitelných refrénech. Produkce působí syrově, ale dostatečně čitelně, takže vyniknou jak kytarové linky, tak vokály a sbory.

Stylově se tu střídají tři polohy, které kapela zvládá poměrně suverénně. První je Oi! punk v lehce melodičtějším, středním tempu (například Another Way), který stojí na chytlavých refrénech a klasickém groove. Druhá poloha je punkovější, víc ovlivněná punk rockem s výrazně melodickými refrény (třeba Waiting nebo Chop). V některých momentech kapela v tomhle duchu ještě přitlačí, což je slyšet třeba v Break The Grid, kde energie žene skladbu dopředu bez zbytečných brzd.

Třetí poloha patří syrovějšímu streetpunku. Tady dostává prostor hrubší vokál a povedené singalongové chorály, které si přímo říkají o koncertní odezvu publika. V těchto momentech můžou Pay Cut připomenout kapely jako Bonecrusher – typickým příkladem je Bonehead, kde to funguje opravdu dobře. V podobném duchu jedou i skladby jako Parasite Beat. Všechny tyto polohy kapela prokládá kytarovými vyhrávkami (např. Kid) nebo sborovými chorály (Pointless), které desce dodávají dynamiku a brání tomu, aby působila jednotvárně.

Textově jde o osvědčený repertoár žánru: vymezení se proti lidem, kteří do muziky tahají krajně pravicové nesmysly (Bonehead), témata života dělnické třídy (Another Way), alkoholové eskapády (Waiting), kritika politiky (Government) a další working class motivy. Nechybí ale ani osobnější rovina – třeba v In The Dark jde kapela víc do emocí a ukazuje, že nezůstává jen u sloganů, ale zvládne i osobnější výpověď.

Je dost pravděpodobné, že Pay Cut nejsou žádní nováčci a členové už mají něco odehráno v jiných projektech. Nahrávka působí vyzrále, sebejistě a netrpí typickými začátečnickými neduhy. Plusové body si zaslouží i za přiložené texty, což dnes pořád není samozřejmost. Pro fanoušky evropského Oi! a streetpunku – a zvlášť pro ty, kdo sledují severskou scénu – by Pay Cut rozhodně neměli uniknout pozornosti. Dobrá nahrávka z konce roku 2025, která má potenciál obstát jak na domácím poslechu, tak naživo v klubu.

TOP TRACKY: Bonehead, Chop, In The Dark