Druhé album téhle power pop/punk party z Freiburgu vyšlo na konci roku 2026 ve spolupráci labelů Contra Records a Punkrock Boys Records. Obsahuje dvanáct songů, což je slušná nálož. S Nonchalant jsme nedávno udělali rozhovor, takže si z něj můžete udělat obrázek o jejich motivacích, hudebním přístupu a osobních příbězích těchto sympaťáků. Deska vyšla ve třech barevných variantách vinylu, celkově v nákladu 850 kusů, takže pokud ji chcete mít doma, nebude asi nejlepší strategií čekat několik let.
Nonchalant hrají především power pop, ale na desce najdete i lehce punkovější písně. Sound kapely ale určují především klávesy, melancholičtější zabarvení tvorby a teenage stylizace. Na mě tahle deska působí trochu jako stroj času, protože mě přenáší do náctiletých let. Do období, kdy je hromada věcí nových, vonících dobrodružstvím a příslibem nových zážitků, současně ale také doprovázených nejistotou a nejasným očekáváním. Netrpím žádným druhem sentimentu po náctiletém období, ale Nonchalant tuhle stylizaci vychytali a docela dobře vyvážili křehkou hranici mezi melancholickým soundem a dobrým vkusem.
Tahle deska vypráví příběhy z doby, kdy si člověk několikrát ročně řekl: „Tak tohle je ta nejhezčí holka v tomhle městě,“ kdy člověk slyšel poprvé kapely, které dnes zná nazpaměť, a kdy jeho přístup k životu ještě nepřeválcoval cynismus a každodenní drobná misantropie, vzrostlá z až moc velkého počtu brzkých ranních vstávání do práce a běžných drobných zklamání z příslušníků lidské rasy – a hlavně opačného pohlaví. A přesně tenhle pocit se Nonchalant podařilo zachytit, aniž by deska sklouzla k laciné nostalgii.
Nonchalant nahráli desku, která je zvučná, melodická a ve svých vrcholech hitová. Členové kapely mají i tvrdší projekty a tady si pohráli se zvukem, atmosférou a především s pocitem, který tahle muzika přináší. Z nějakého důvodu pořád před očima vidím klip A Solid Bond In Your Heart v podání The Style Council, který by mi úplně seděl i k několika písním z téhle desky. Jiná éra, lehce jiný styl, ale podobný efekt. Přesně to mi tahle deska přináší.
A tak mám při poslechu chuť vyrazit na noční párty do místního klubu, kde člověk plánuje oslovit tu holku, kterou už párkrát zahlédl na předchozích koncertech. Songy Prettiest Girl In Town, Teenage Heart, Don’t Wanna Dance nebo Sound Of The 80’s jsou přesně o tomhle. O večerech, kdy se ještě může stát prakticky cokoliv a kdy obyčejná návštěva koncertu může skončit úplně jinak, než člověk původně plánoval. Ale najdou se tu i písně o vážnějších tématech, jako Too Late To Call (For Marco), Who Are You To Judge Me nebo Absurdity Of Life, které do celé téhle barevné atmosféry přinášejí trochu jiný odstín.
Tvorba Nonchalant na téhle desce má známky lehkosti a když se spustí songy jako Prettiest Girl In Town nebo Ball And Chain se skvělým ženským vokálem hostující zpěvačky, jsem spokojený, protože dostávám přesně ty songy, které jsou perfektní do atmosféry noční tančírny. Při poslechu téhle desky jsem dostal hroznou chuť zase si sbalit desky a vyrazit si zahrát do klubu jako DJ, protože přesně k tomu mě tahle deska teď svádí. A když nahrávka dokáže vyvolat takhle konkrétní chuť něco udělat, je to podle mě známka toho, že funguje. To všechno je navíc podpořené trefným grafickým zpracováním, které k celé desce prostě sedí.
Nonchalant tady vytvořili desku, která má vlastní atmosféru a dokáže vás na půl hodiny přenést někam jinam. Ne do skutečných náctiletých let, kam bych se osobně vracet nechtěl, ale do jejich pocitů. A to je podstatně příjemnější cesta zpátky.
TOP TRACKY: Prettiest Girl In Town, Ball And Chain, Dreaming
