Deska Šminky padlejch královen vyšla v roce 2021 u Cecek Records. Jde o osmou studiovou nahrávku této pražské kapely, pokud počítáme i split se spřízněnou Superteslou.

Nežfaleš se na scéně pohybuje dostatečně dlouho na to, aby si vybudovala svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis. Ten zároveň odráží zkušenosti, které členové kapely nasbírali během let neúnavného koncertování po celé České republice.

Stylově se jedná o českou variantu punkrocku – tedy spíše melodickou formu ovlivněnou rockem, stavějící na změnách tempa, občasných kytarových sólech a důrazu na zpěvnost, než na agresi, protest nebo ventilaci frustrace.

Album obsahuje 12 skladeb a jeho nejsilnější stránkou jsou bezesporu texty – právě ty dávají kapele její charakteristickou tvář. Jsou inteligentní, mají nadhled, smysl pro humor i odstup a přitom neztrácí kontakt s realitou. Odráží životní fázi, kdy člověk jeden den chodí kamarádům na svatbu a druhý den s jinými zapíjí rozvod. Floutkovská poetika, která Nežfaleš perfektně sedí, spojuje lehkou ironii, nadsázku, noční popíjení ve všech myslitelných putykách, ale i radosti a povinnosti středního věku.

Úvodní píseň Bezejmenný město je typickým otvírákem Nežfaleš – střední tempo, výrazný hlavní vokál v refrénech a citlivě vystavěné změny rytmu. Textově jde o poetický pouliční příběh s laskavou nadsázkou. Následuje bojovná Rezignace o radostech a bolestech života čtyřicátníků, po které přichází moje oblíbená Modlitba za pražský floutky – postavená na silném refrénu, který se vám dostane pod kůži.

Po pomalejší Neřekla ne následuje pravděpodobně nejrychlejší track desky Iggy Pop for President, textově propojující střední školu s dospělým životem. Miami Beach vyniká výborným textem o každodenním záblesku naděje v životě čtyřicátníka („Chodník je matrace tvrdých hochů a ty jsi byl vždycky dámička trochu“).

Skvělá píseň je Punk není mrtvej (ale ten českej jo), který si dělá legraci z českého „punkového“ rybníčku a zároveň musí pobavit všechny, kdo za svojí činnost někdy byli honorováni pivenkami a poukázkami na jídlo.

Titulní Šminky padlých královen přináší výraznější aranžmá, zatímco Alfasamci je možná nejostřejší a nejkritičtější skladbou desky. V podobně naladěném duchu pokračuje i Záchrannej kruh, která mi z celé desky zůstala v hlavě nejdéle.

Závěr alba tvoří dvojice kontrastních písní: nejpunkovější Morálka a naopak nejpomalejší Femme Fatale.

Pokud bych měl hledat paralely mimo Českou republiku, mohla by tahle deska zaujmout fanoušky britských Menace. Určitě osloví i posluchače, kteří tíhnou k Ramones nebo kapelám lehčího střihu ze 77. vlny.

Nežfaleš patří mezi to nejlepší, co na české punkové scéně aktuálně máme. Oceňuji hlavně nadhled, s jakým ke své hudbě přistupují, schopnost hrát si s rytmem a náladou skladeb, a především výborné texty, které mají hloubku i šmrnc.  Vnitřní obal obsahuje všechny texty a krátké poděkování.

TOP TRACKY: Modlitba za pražský floutky, Punk není mrtvej (ale ten českej jo), Záchrannej kruh