Vydání vinylové verze této nahrávky trvalo dlouhých 25 let, protože původně vyšla pouze na CD u labelu GMM Records v roce 1999. Tahle Oi!/streetpunková kapela z Kansasu během své existence v letech 1997–1999 stihla vydat čtyři sedmipalce a právě tohle dlouhohrající album představuje vyvrcholení jejich tehdejší činnosti. Labely Street Rats Records a 13 Luck Records se nakonec zhostily vinylové reedice, která vyšla v nákladu 205 kusů na černém vinylu a 112 + 12 kusech v barevných spatter verzích.

Pro mě osobně je tohle trochu návrat v čase, který mě donutil zamyslet se nad tím, jak moc se věci změnily. Oi! a streetpunk jsem začal objevovat kolem roku 2000, kdy se ke mně dostaly první nahrávky rozšiřující mou sbírku kopírovaných kazet s punkem a hardcorem. Fascinovaly mě kapely složené z kombinace punks a skinheads, „united“ bylo ústřední téma většiny z nich. Éra CD byla v plném proudu a v médiích běžely zprávy o tom, že vinyl je mrtvý a CD je nejlepší formát na světě. U nejlepšího kamaráda jsme na vytáčeném internetu hledali nahrávky kapel, o kterých jsme četli v zinech. Zároveň jsem si začal všímat, že nahrávky z konce devadesátých let mají výrazně lepší technickou kvalitu než ty z předchozí dekády. Kapely z USA pro mě tehdy představovaly něco exotického – zvlášť pro kluka z postsocialistického bloku, jehož rodiče čtyřicet let poslouchali, že USA jsou nepřítel.

Když se ke mně dostaly nahrávky kapel jako Patriot, Fatskins, Bruisers, Anti-Heros nebo Dropkick Murphys (desku The Gang’s All Here jsem znal nazpaměť), byl jsem z toho úplně pohlcený. Tahle nahrávka je pro mě návratem do té doby a zároveň mě nutí dívat se na věci s odstupem a optikou dneška. Zaujalo mě i několik věcí v bookletu a v doprovodném textu od zpěváka Sainta Jasona. Především to, že album bylo nahrávané tehdy běžným způsobem – kapela hrála ve studiu společně a zachytilo se všechno najednou, bez separátního nahrávání jednotlivých nástrojů. Druhá zajímavá věc je spor se zinem Maximum Rock’n’Roll, který kapelu obvinil z příklonu k nacismu, což si kapela nenechala líbit a přiložené dopisy to dokumentují. Shodou okolností jsem na webu minulý rok na MRR znovu narazil a lehce ho pročítal. V době, o které mluvím, pro mě tenhle zine znamenal okno do světa a možnost objevovat nové kapely. Dnes už ve mně ale některé texty vyvolávají pocit arogance a elitářství vůči kapelám, o nichž píší. Přijde mi zvláštní, když se médium věnující se undergroundu staví do pozice arbitra, který kapely buď vyzdvihuje na piedestal, nebo je shazuje. Neplatí to pro všechny autory, ale tyhle tendence tam vnímám a právě proto mě to časem přestalo bavit číst.

Co se týče samotné nahrávky, obsahuje solidní porci 17 skladeb včetně skrytého akustického bonusu Everybody Wants To Go To Heaven. Hudebně jde o typické americké Oi! konce devadesátých let, doplněné coverem Cock Sparrer a občasnými úkroky ke ska vlivům. Zvuk je syrový, ale přehledný – kytary mají lehce nakřáplý tón, basa drží výraznou linku a bicí šlapou v přímočarých, pochodových rytmech, které ženou skladby dopředu. Oproti dnešní produkci Oi! kapel působí tahle deska měkčeji a přímočařeji, bez koketování s hardcorem. Je silně zakořeněná v odkazu britského Oi! 80. let, ale zároveň má americký drive a rock’n’rollový feeling. Objevují se chytlavé refrény stvořené pro singalong, i když ve většině skladeb táhne hlavní tíhu zpěvák svým výrazným, lehce nakřáplým hlasem. Třeba v Bar Song se ale přidávají hospodské gang vokály, které skladbě dodávají správný drajv a atmosféru společného řevu u piva. Deska stojí na melodických nápadech, svižném tempu a klasických working class tématech – přátelství, loajalita, každodenní život. Působí jako poctivá momentka doby, kdy Oi! nebylo o póze, ale o energii a sounáležitosti. Věřím, že Main Street Saints byli ve své době na scéně důležitou kapelou a i proto se Dan ze Street Rats Records rozhodl tuhle nahrávku dostat na vinyl. Přesně takový zvuk chtěli kolem roku 2000 všichni slyšet.

Zpracování reedice je pak kapitola sama pro sebe. Street Rats Records v tomhle směru patří ke špičce – antistatický vnitřní obal a skvěle připravené vnitřní materiály ukazují, že si s tím Dan dal opravdu práci. Jestli existuje label, který to dělá srdcem, je to právě Street Rats Records. Zajímavá nahrávka pro všechny, kdo jedou ve vinylech a zajímá je vývoj stylu, i když danou dobu sami nezažili.

TOP TRACKY: Saints, Glory, The Prize, Bar Song