Lazy Class jsou kapela z Polska, ovšem s bubeníkem se španělskými kořeny, což jsem poprvé zaznamenal už u jejich 10″ Hell Of San Domingo. Tehdy jsem si lámal hlavu nad tím, jak se polská kapela dostala k tématu písně o bitvě o San Domingo – a odpověď byla nakonec jednoduchá. Lazy Class mají aktuálně na kontě tři regulérní desky a několik EP či splitů, takže rozhodně nejde o žádné nováčky. Kapela vznikla na přelomu let 2012/2013 a za tu dobu se z ní stali zkušení harcovníci, kteří přesně vědí, co chtějí hrát a jak má jejich sound znít.

Co tedy čekat od téhle desky? Především hutný, poctivý streetpunk s výbornou kvalitou zvuku a výraznou kytarou, která táhne většinu materiálu. Texty se přirozeně střídají mezi angličtinou a polštinou, a aby toho nebylo málo, Lazy Class album okořenili ještě dvěma skladbami ve španělštině – konkrétně coverem Botas Y Tiranes od Decibelios a závěrečnou skladbou Prisionero Del Pasado.

První tři skladby jsou zpívané anglicky. Album otevírá titulní The Dawn To Come, klasický streetpunkový vál s temnější náladou a textem o čekání na úsvit v těžkých časech. Následuje do hardcoru šlapající Keep The Faith, která si drží bojovného ducha a žene desku dál. Třetí v pořadí je Built To Last, skladba s perfektními gang vokály v refrénu, které přesně splňují to, co od podobné hymny čekáš.

Pak přichází na řadu dvě polsky zpívané písně. Odsýpající a výrazně punková Chłopaki Nie Płaczą varuje před vyhořením a potlačováním emocí. Letos jsem zaznamenal víc skladeb od různých kapel, které se dotýkají tématu sebevražd přátel, takže tohle téma je bohužel víc než aktuální. Hudebně v podobném duchu pokračuje To Miasto, song o drogách, které zaplavují město. První stranu desky uzavírá již zmiňovaný cover Botas Y Tiranes od Decibelios, původně vydaný v roce 1984, který sem tematicky i hudebně perfektně zapadá.

Na B straně se pak střídají skladby v angličtině a polštině, aby celé album uzavřel poslední track ve španělštině. City That Once Died je píseň věnovaná Varšavě, odkud kapela pochází, a za mě patří k jednoznačným vrcholům desky. Okręt je introspektivní skladba o nutnosti postavit se světu kolem sebe a poprat se s ním. Následuje anglicky zpívaný Ruski Mir, který je bezpochyby nejlepším songem na desce. Nejen hudebně – jako ryzí streetpunková hymna – ale hlavně textově, protože naprosto jasně pojmenovává to, co se dnes děje kolem Ruska a jeho agresivní rozpínavosti. Předposlední skladba Otchłań je silně Oi! punkový song v duchu polské Oi! školy, opět s introspektivním textem, tentokrát zaměřeným na frustraci. Desku uzavírá španělsky zpívaná Prisionero Del Pasado, která mě osobně hodně baví – jako hospodská halekačka se přesně hodí na konec setu.

Když to shrnu, Lazy Class se dominantně pohybují ve streetpunkovém ranku, ale najdeme tu i jasné hardcore vlivy a samozřejmě i klasickou polskou Oi! punkovou školu. Kytara tu odvádí skvělou práci a sborové gang vokály všechno ještě víc podtrhují. The Dawn To Come bez debat patří k nejzajímavějším evropským nahrávkám roku 2025. Bad Look Records vybavili desku kompletními texty ke všem původním skladbám, přičemž druhá strana lyric sheetu je zaplněná fotkami. Použití tří jazyků dělá tuhle desku ještě zajímavější.

Chvíli mi trvalo, než jsem se k napsání recenze dostal, ale přistihl jsem se, že jsem si album automaticky několikrát pouštěl ve chvílích, kdy jsem byl lehce demotivovaný nebo unavený. Texty i celkové vyznění desky jsou výrazně bojovné – a právě proto mě The Dawn To Come pořád baví a mám chuť se k ní znovu a znovu vracet.

TOP TRACKY: Ruski Mir, City That Once Died, Built To Last