Klaxon jsou Oi! kapela z Rhode Islandu na východním pobřeží USA. Tohle LP je složené z materiálu, který vznikal v letech 2023–2025. Původně kapela jednotlivé tracky postupně vypouštěla jako singly na Bandcampu a letos se jejich vydání ujal německý label Lionheart Records. Výsledkem je deset skladeb – první z nich je víceméně intro, ale stále plnohodnotný song s minimalistickým textem „Klaxon“. Zbylých devět skladeb tvoří plnohodnotný, původní materiál kapely.

Stylově jde o Oi! v duchu amerických kapel, které míchají prvky Oi!, punku a více či méně melodického hardcore. Na své si tady přijdou jak fandové štěkaných, odsýpajících pasáží, tak i melodičtějších poloh.

Klaxon startují stejnojmenným songem, ve kterém se ozývají sirény a kapela od prvních tónů rozjede mix Oi! a punku podpořený hardcoreovou dravostí. Následuje devět skladeb v různě agresivních polohách, kde hraje hlavní roli především přímočarý, rychle odsýpající hardcore punk. Zpěv osciluje mezi melodičtějšími pasážemi a hardcore výkřiky (typicky v songu Sound The Alarm), doplněnými sborovými refrény.

V některých skladbách více vynikají kytarové vyhrávky, například v Comeback Of The Boots. Jinde se kontrastně potkávají hardcoreové sloky s melodičtějšími refrény, jako v písni March On You. Naprostý nářez je Antisocialite, který tě přitluče ke vratům jako Martin Luther své teze proti odpustkům – rozhodně jeden z vrcholů celé desky. V dalších písních se zase dostává více prostoru sólovým motivům, hozeným spíš do streetpunkového stylu, například ve skladbě Slain In The USA, kde si sólová kytara užívá svou zaslouženou chvilku pozornosti.

Trochu stranou stojí Blue Collar, Black Eye, která je výrazně melodičtější než zbytek materiálu a ukazuje, že Klaxon zvládají i jiné polohy než ty, které dominují většině desky. Album uzavírá vypalovačka Smith Hill, fungující jako perfektní závěr celé nahrávky. Žádný ze songů se s tím nepáře a jen Rank And File překračuje stopáž tří minut – a to o pouhé dvě sekundy. Většina skladeb se pohybuje kolem dvou až dvou a půl minut, což oceňuji: žádné zbytečné kudrlinky, ale přímý, energický úder, který nezačne nudit a všechno to na posluchače jednoduše vysype.

Textově se tu řeší klasická bootboys témata: ulice jsou naše, falešní kamarádi, vymezení se vůči společnosti a odpor proti ní, rvačky, zkurvená policie a dělnická třída v měnícím se světě. Přesně to, co tenhle žánr definuje a co bych od kapely tohoto typu očekával – takže za mě v naprostém pořádku.

Mám pocit, že tahle nahrávka je dost podceněná, nebo spíš nedostává tolik pozornosti, kolik by si podle mě zasloužila. Deska přímo vybízí k tomu zavázat si tkaničky na martenskách a užít si večer v kotli pod pódiem s dalšími fanatiky. Jestli je v něčem síla téhle v USA oblíbené mutace Oi! smíchané s hardcorem, tak v gejzíru energie, který z téhle směsi tryská. Kdo nestojí o ultramelodické popěvky o tom, jaké to bylo před desítkami let, ani o pomalejší tempo, tady bude maximálně spokojený.

Vydáno na Lionheart Records v nákladu 95 kusů černého a 270 kusů bílého vinylu. Deska obsahuje všechny texty. Super věc – Klaxon jsou pro mě top kapela v Oi! žánru: živá, dravá a kopající kolem sebe.

TOP TRACKY: Antisocialite, March On You, Slain In The USA