Dalším počinem labelu Oi!Tism Records je nahrávka kapely Jackknife Johnny z kalifornského Sacramenta. Jde o jejich debut, který obsahuje devět původních skladeb. Deska vyšla ve dvou verzích: 130 kusů v barvě Apple Red a 132 kusů v provedení Ice Blue with Black Splatter. Celkem nabízí deset skladeb – devět vlastních songů a cover Animal od Anti Nowhere League. Kapela hraje se dvěma kytarami, takže lze očekávat plnější zvuk a širší zvukové možnosti, které toto obsazení přináší.

Kapelu jsem zaznamenal už s jejich demem ještě před vydáním této desky, a protože mě zaujala, sáhl jsem rovnou po celém albu. Hudebně se jedná o mix Oi!, punku a hardcore. Podle obalu, na němž jsou vizuálně odkazovány NYHC a Warzone, jsem upřímně očekával spíš hardcore desku než Oi! a punk. Po poslechu jsem ale zjistil, že ačkoliv se zde hardcore pasáže objevují, převládá spíše valivý Oi!/streetrock/bovver zvuk, který je pro kapelu na této nahrávce typičtější.

Stranu A otevírá skladba Dealers Choice, která jasně ukazuje, co lze od kapely očekávat po většinu desky: plný Oi! punkový zvuk, střední tempo a výrazné singalongové pasáže, které zdobí celou jejich tvorbu. Tento typ streetrockového/bovver zvuku bych bez dalšího kontextu tipoval spíš na evropskou kapelu, často spojenou s fotbalovou kulturou. Ve stejném duchu pokračují skladby No Way Out (kde už je znatelné hardcore aranžmá v části písně) a pomalejší Deadly Sins, která klade důraz na vyznění vokálu. V Sellout City se Oi!, punk a hardcore mísí téměř v ideálním poměru, zatímco Shadow Days je opět zpěvná streetrocková vypalovačka se silnými refrény.

Na straně B vyniká skladba One Of The Few, která kombinuje streetrockovou intenzitu chorálů z fotbalových stadionů s dravostí a tahem na branku. Mně osobně evokuje silné a intenzivní skladby z nejlepšího období Discipline a svým hitovým potenciálem se jim rozhodně přibližuje. Skladby It’s a Lie a Bovver Blitz drží vysoký standard celé desky – hudba neustále žene dopředu a je doplněna singalongovými refrény s občasnými houpavými hardcore pasážemi. Martyr se opět přiklání spíše ke stadionovým popěvkům, zatímco Animal se nese v syrovějším stylu raných osmdesátek.

Textově se jedná o příběhy o každodenním boji se životem v městské aglomeraci. Kapela se drží konzistentní lyrické linky a texty přirozeně zapadají do celkového vyznění desky. Jde o slibný debut a pro mě osobně i příjemné překvapení. Očekával jsem více hardcore, ale dostal jsem víc streetrockových skladeb – a to v dobré kvalitě.

TOP TRACKY: One Of The Few, No Way Out, Shadow Days