Gentilesky jsou kapelou s mezinárodními kořeny a to konkrétně v oblastech Sardínie a Turecka. Ve své tvorbě nebojí míchat vlivy punku, garage punku, post punku a nové vlny. To všechno v nestydatě divoké verzi, kdy se jednotlivé vlivy mísí v divokou směs. V tomto duchu nyní vydali svou druhou desku, která se jmenuje Dream a vyšla pod labelem Slovenly Recordings. Výsledkem je devět songů alternativního punku, kde hrají prim odsekávané kytarové riffy, rytmická basa a ženský vokál. Ve svém popisu na bandcampu kapela uvádí, že v roce 2026 se svět řítí k zániku a co tvořit v post-světě než post-cokoliv-kurva-ještě a tenhle poetický popis mi přijde pro jejich tvorbu geniální. Hudebně bych to popsal jako mix The Distillers a Dresden Dolls, kde z The Distillers si kapela bere punkový drive a z Dresden Dolls kabaretní estetiku. Nebo si představte, že vezmete Tiger Lillies a donutíte je výrazně přitvrdit.
Kapela zpívá anglicky, což je podle mě zásadní pro jejich vyznění, mix kořenů dělá skvělou práci v energii kapely, ale pro její celkové vyznění je angličtina dobrá volba. Všechny songy na desce perfektně pracují s elementy napětí, umí udržovat posluchačovu pozornost a ve správnou chvíli píseň vygradovat do zvukového oblouku. Deska obsahuje devět songů, což je úplně akorát a jen mi chybí texty v bookletu.
Hned první song Chasing The Light vás hodí do art punkového světa, usadí vás do křesla v kabaretu a bez rozpaků vám začne převádět svou show. Money Making pak ještě víc přitvrdí a tady se všechno točí kolem výrazu hlavního ženského vokálu. Hit je song One Way Out, který si hraje s gradací a na první poslech je to parádní pecka. Energická Morning Regret klouže v duchu divadelního vyjádření pocitů a stranu A končíme songem Havenly Body, což je další song, který je na první dobrou naprosto skvělý.
Strana B nabízí čtyři písně. Startujeme lehce melancholickou Dreamland, po níž následuje hřmotná Back In The Days, což je určitě nejpunkovější song z celé desky. Předposlední 1000 Kez sazí opět na vokál, který vystupuje z intenzivní hlukové stěny a uzavíráme songem Why?, což je hravá píseň s až soundtrackově postavenou strukturou.
Gentilesky je kapela, která určitě udělá velkou parádu na pódiu malého klubu. Jejich tvorba je intenzivní a hodně zaměřená na pocity. Osciluje na hranici mezi hudebním a emocionálně teatrálním vyjádřením. Neustále změny tempa nedávají posluchači šanci upadnout do monotónního pocitu. Trochu mi to připomíná českou undergroundovou legendu Už jsme doma, která ale tenhle způsob vyjádření posunula ještě o level výše, hraje ještě divočeji a přidala i specifickou vizuální formu, spojenou s výtvarníkem Martinem Velíškem. Gentilesky zůstávají blíže kabaretně punkovému provedení a to jim sluší. Je to přesně ten typ nahrávky, po kterém bych za normálních okolností pravděpodobně nesáhl, protože jsem kapelu předtím neznal, ale chytla mě.
