First Attack jsou Oi! kapela z kanadského Vancouveru. Jde o projekt kolem Grega Huffa, ve kterém se angažují členové kapel Bishops Green, Alternate Action, The Enforcers, Subway Thugs a The Buzzers. První album z minulého roku udělalo kapele na scéně velmi slušné jméno, objevovalo se v osobních žebříčcích nejlepších desek roku a vyneslo First Attack také evropské turné. Druhá deska More Sorrow na tento úspěšný start navazuje a vyšla v osvědčené spolupráci Longshot Music pro USA a Kanadu (červená verze) a Try And Stop Me Records pro Evropu (modrá verze). Obsahuje osm songů, skvěle zpracovaný obal a všechny texty. Tolik nezbytná faktografie, kterou máme za sebou, a můžeme se věnovat samotné muzice.
Mám doma ve sbírce poměrně dost věcí, na kterých Greg Huff během své hudební kariéry pracoval. Od začátků v Glory Stompers, kde je dobře patrný postupný vývoj od punku k Oi!, a to jak hudebně, tak vizuálně. Pokračování v podobě Subway Thugs, The Lancasters, Alternate Action a Bishops Green pak ukazuje, jak se Gregova tvorba postupně formovala a ustalovala do podoby, kterou dnes dobře známe. Projekty, na kterých se podílel, se postupně vyprofilovaly do poměrně charakteristického zvuku. Ten se většinou pohybuje ve středním tempu, obsahuje spoustu singalongových pasáží a především silně melancholickou atmosféru, díky které je Gregův hudební rukopis snadno rozpoznatelný. Není to jen otázka samotných melodií, ale i způsobu, jakým jsou skladby vystavěné a jak dokážou kombinovat energii pouličního punku s určitou nostalgií a melancholií. Právě tahle kombinace mě na jeho tvorbě baví.
More Sorrow pokračuje přesně v tomto duchu a přirozeně navazuje na první LP. Deska se výborně poslouchá, nenudí a po několika posleších se člověku dostane pod kůži. Hlavní devizou First Attack jsou silné melodie a zapamatovatelné refrény, které fungují bez potřeby nějakých komplikovaných aranží. To, co Greg ve svém charakteristickém rukopisu rozjel v Alternate Action, následně vypiloval v Bishops Green, nyní ve First Attack naplno zúročuje. Je tady slyšet zkušenost člověka, který přesně ví, jaký zvuk chce vytvořit a jak napsat skladbu, která posluchače okamžitě chytne. Přitom se nesnaží za každou cenu vymýšlet něco nového. Vychází z osvědčených postupů, ale dokáže jim vtisknout vlastní identitu.
Tenhle projekt podle mě patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně na Oi! scéně můžeš najít. Textově deska odpovídá melancholickému hudebnímu vyznění a pocitově je plná vzdoru vůči společnosti, frustrace a osobních zkušeností. Právě spojení těchto témat s melodickým zvukem vytváří atmosféru, která je pro First Attack tak charakteristická. Není to prvoplánově agresivní Oi!, který se snaží posluchače převálcovat rychlostí nebo tvrdostí. Jeho síla spočívá v melodiích, emocích a schopnosti dostat se člověku do hlavy. A tam jednotlivé songy zůstávají ještě dlouho poté, co deska dohraje.
More Sorrow bude opět sedět především fanouškům melodičtější tváře streetpunku a Oi!. Nový materiál plynule navazuje na debut a je minimálně stejně zapamatovatelný jako nahrávka z minulého roku. Osobně mě překvapilo, jak rychle druhá deska po debutu vyšla, zvlášť když kapela mezitím stihla i evropské turné. Na druhou stranu, když sleduju, jaký materiál kanadské Oi! a streetpunkové kapely v poslední době produkují, musím říct, že tamní scéna nastavila laťku opravdu vysoko.
TOP TRACKY: Don’t Tell Us, More Sorrow, Another Story
