Když jsem se poprvé podíval na tenhle vinyl, měl jsem jasno. Day Drinker budou stoprocentně streetpunk nebo Oi! Vedlo mě k tomu hned několik indicií. Především jsem věděl, že hlavní postavou za tímhle projektem je Ronny, kterého můžete znát z kapel jako Crown Court, Discharger, Roughed Up, The Reapers, The Trade nebo Armistice. A když k tomu přidáte fakt, že deska vyšla na Rebellion Records, člověk automaticky očekává další porci poctivého Oi! nebo streetpunku. O to větší překvapení přišlo ve chvíli, kdy jsem položil desku na gramofon a z reproduktorů se začal valit silný, melodický a výborně napsaný punkrock se streetpunkovými kořeny a duálním mužsko-ženským zpěvem.

První myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla, že kdybych neznal pozadí vzniku téhle nahrávky, bez váhání bych ji zařadil někam mezi roky 2000 až 2010. Klidně bych si tipnul, že vyšla na People Like You, Hellcat Records nebo Epitaphu. Bylo to období, kdy vznikala spousta výborných melodických punkrockových alb, která dokázala spojit chytlavost s energií a charakterem. Při poslechu se mi vybavují jména jako Distillers, Blisterhead, Far From Finished, Deadline nebo třeba Bouncing Souls. Jenže Day Drinker nejsou kopií žádné z těchto kapel. Spíš jako by si vzali to nejlepší z melodického punkrocku, přimíchali do něj pouliční energii streetpunku a přidali vlastní identitu. A hlavně – stejně jako zmíněné kapely dokázali napsat materiál, který se neztratí v záplavě žánrové produkce. Přesně tohle se jim povedlo na téhle desce.

Album obsahuje jedenáct skladeb, přičemž závěrečná These Two Boots Of Mine je cover od The Bruisers. Už úvodní titulní Day Drinker okamžitě ukáže jednu z největších předností kapely – perfektní souhru mužského a ženského vokálu. Právě tenhle model provází prakticky celou nahrávku a funguje naprosto přirozeně. Není to jen efekt pro efekt, ale důležitá součást zvuku kapely.

Deska příjemně střídá energické skladby jako Wohin Du Gehst (jediný německy zpívaný song na albu) nebo No Sobriety s melodičtějšími a emotivnějšími kusy jako Poison nebo Away Days. Day Drinker mají dar napsat chytlavou píseň bez toho, aby sklouzli k prvoplánovosti, a díky tomu drží laťku kvality vysoko od první do poslední skladby. Není tu žádná hluchá pasáž ani moment, kdy by album ztrácelo tempo.

Textově se kapela pohybuje mezi obyčejnými radostmi a problémy pracující třídy a mnohem osobnějšími tématy. Rock Bottom vypráví o vztahu mířícím nevyhnutelně ke katastrofě. Atmosféra skladby postupně graduje a perfektně podporuje text. Je to téma, se kterým se pravděpodobně dokáže ztotožnit skoro každý, kdo někdy zažil rozpad vztahu. Zároveň mi tenhle song silně připomíná severoevropskou školu melodického punkrocku.

Na druhé straně spektra stojí The Family, která ukazuje, že Day Drinker umí napsat i stadionový refrén. Textově se věnuje běžným únikům a malým radostem života dělnické třídy. Přestože by aranže mohly svádět k některým vyčerpaným klišé, kapela si zachovává vlastní styl i pouliční charakter. V tomhle směru funguje výborně i Child Of Generation X, která se nebojí téměř popových aranží. Jde o retrospektivní pohled generace, která vyrůstala pod hrozbou jaderné války a následně sledovala proměnu světa po konci studené války. Podobně funguje i The Long Run, která sice tematicky míří zpět k mezilidským vztahům, ale melodicky patří k nejsilnějším momentům celé desky. Jednoduše řečeno – další hit.

Tematicky tu najdete všechno od alkoholu a boje s ním, přes fotbal, dělnický původ, přátelství a vztahy až po osobní frustrace a životní zklamání. Přesto album nepůsobí roztříštěně. Naopak. Všechny skladby spojuje určitá upřímnost a lidskost, která z nich dělá víc než jen další sbírku punkrockových písniček.

Právě v tom vidím největší sílu Day Drinker. Jejich skladby si dokážu představit stejně dobře ve skate videu jako na streetpunkovém festivalu. Fungují v obou světech a ani v jednom nepůsobí nepatřičně. Pro mě osobně je to jedno z nejpříjemnějších překvapení, které jsem od Rebellion Records v poslední době slyšel. Tohle je zatraceně silná deska plná výborných songů, skvělých melodií a poctivě odvedené práce. Pokud ti unikla stejně jako původně mně, rozhodně stojí za to tenhle omyl co nejrychleji napravit.