Crown Court z Londýna vydali tohle album u Randale Records v roce 2023, tedy zhruba deset let po založení kapely. Už jejich deska Capital Offence z roku 2016 mě hodně bavila – působila syrově, neuhlazeně a měla výrazný osmdesátkový feeling, který dnes už u spousty kapel slyšíš jen zřídka. V éře alba Heavy Manners se ale zvuk Crown Court podle mě lehce posunul. Je o něco čistší, přímočařejší a méně hrubý, aniž by ale ztratil tah na branku nebo autenticitu.

Zatímco na Capital Offence kapela často stavěla na opakování motivů a budování konstantního agresivního tlaku, tady se objevuje víc nápadů, pestřejší práce s aranžemi a sem tam i lehký rock’n’rollový dotek. Pořád je to ale stoprocentní Oi! bez kompromisů. Britské Oi! kapely jsem vždy miloval právě pro jejich atmosféru, jednoduchost a syrový výraz – a Heavy Manners je návratem k tomuhle dnes už trochu ztracenému přístupu. Když se navíc sejdou muzikanti, které to evidentně baví a nehrají to jen z povinnosti, výsledek prostě funguje.

Deska nabízí poctivou porci muziky: dvanáct skladeb na ploše lehce přes půl hodiny, přičemž ani jeden song nepůsobí jako výplň nebo zbytečná vata. Základ je jasný – osmdesátkový Oi! punk, bez hardcore vlivů, bez moderních stylových úhybek a bez snahy zalíbit se širšímu publiku. Tohle je přímá cesta k jádru toho, co máme na Oi! rádi. Osobně tu slyším průsečík mezi Last Resort a The Enforcers, a to jak v tempu, tak v aranžích i celkovém vyznění.

Nechci se rozepisovat o každém jednotlivém songu, protože album si po celou dobu drží jednotnou tvář i vyrovnanou kvalitu. Všechny skladby mají jasně čitelný kapelní rukopis, ve kterém skvěle funguje souhra kytary s basou. Klasický Oi! sound, solidní groove a texty často postavené na pocitu „sám proti všem“. Místy se do toho přimíchá víc rock’n’rollového feelingu, typicky třeba ve skladbě 2 O’Clock Hero. Naopak song Mad In England si nese agresivitu typickou pro éru Capital Offence, ale zároveň těží z čistšího a čitelnějšího zvuku – a právě tenhle track bych bez váhání zařadil mezi vrcholy celé desky.

Občas se objeví i hravější pasáže, například ve skladbě 33rd, která začíná v ponurém, skoro až v Misfits duchu, aby se později přelila do silného a hymnického Oi! punku. Fascinuje mě, jak si tahle deska dokáže udržet intenzitu a výraz po celou stopáž, přestože nejde o punk hnaný nějakou účelovou tvrdostí nebo extrémními pasážemi. Síla je tady v atmosféře, groove a přesvědčivosti.

Crown Court zůstávají starou školou i v tématech: problémy dělnické třídy, láska k fotbalu, ulice a každodenní realita obyčejného života. V globalizovaném a stále více unifikovaném světě může Heavy Manners fungovat téměř jako dokument o dělnickém Londýně dvacátých let 21. století.

Deska obsahuje všechny texty a doprovází ji střízlivá, funkční grafika, která přesně odpovídá muzice, již ukrývá. Žádné zbytečné kraviny, jen čistý a účelný vizuál.

Heavy Manners je pro mě album, které jasně reprezentuje evropské pojetí Oi! punku. Zároveň dokazuje, že i po roce 2020 se dá tenhle styl hrát s moderním zvukem, stejnou vášní a autentickým feelingem. Podle mě jde o jednu z nejzásadnějších evropských Oi! desek posledních let.

TOP TRACKY: Mad In England, 33rd, Pavement Duties, Sect 59