Přímočaré bicí, singalong refrény, tvrdé kytary, basa, která to celé táhne, a neuhlazený zpěv. Dost mi to evokuje dobu kolem roku 2000, kdy tenhle styl podle mě celkem jel v zemích jako Španělsko nebo Itálie. Oproti jiným scénám jsem tam vnímal sklon k téhle rytmičtější verzi Oi! punku s minimem hardcore vlivů. Možná to tak máme jen zafixované kvůli jazykové spřízněnosti a možná už pomalu stárnu, takže to berte s rezervou.
První song Morir Matando je svižný Oi! punk a přináší zamyšlení nad údělem bojovníka. Ve stejném duchu hudebně pokračuje i skladba Skinhead – vlastně i textově je to podobné, o subkulturní identitě a odstupu od většinové společnosti. Je to přesně ten typ songu, který od Oi! kapely očekáváš, a byl bys zklamaný, kdyby takový neměla. A Casus Belli ho tu vyšvihli ve velmi dobré kvalitě.
Nuestra Lucha na straně B kritizuje pokryteckou morálku a moderní falešnou společnost. Poslední skladba Vuela Alto je určitě nejzpěvnější song z EP – takový ten, co se hraje na konci setu, když už jsou všichni ožralí, chtějí si zařvat a lézt na pódium. Tenhle pocit ještě umocňuje i text, který je vzpomínkou na přítele, jenž předčasně odešel. Vypadá to, že každá parta si bohužel prošla tímhle smutným příběhem.
Netušil jsem, do čeho jdu, a dostal jsem dobrý zvuk, klasická témata v textech a přesně to, co od Oi! kapely očekávám. Jsem spokojený a zvědavý na další nahrávky – tohle je poctivá práce. A kdo se učí španělsky, může se díky booketu posunout zase o kus dál i ve svých jazykových dovednostech. Přesně tenhle druh kapel potřebujeme, aby scéně nezmizela. Lokální fanatici, kteří zakládají své vlastní projekty v klasickém Oi! duchu a drží scénu při životě.
TOP TRACKS: Skinhead, Vuela Alto
