Béton Armé je kapela z Montrealu, která se na scéně pohybuje od roku 2018. Během té doby stihla vydat několik EP a splitů s kapelami jako Ultra Razzia, Force Majeure, Ad Vitam nebo Violent Way, což už samo o sobě jasně naznačuje, odkud vítr fouká. Základ, ze kterého kapela vychází, je pevně ukotvený v Oi! scéně. V roce 2023 pak Béton Armé vypustili EP obsahující neuvěřitelně silnou hymnu L’union Fait La Force, která jim otevřela dveře k mnohem širšímu publiku. Aktuální deska Renaissance je jejich první dlouhohrající album a dovolím si tvrdit, že se jím kapela výrazně vymanila z čistě Oi! škatulky — respektive tenhle žánr jasně překračuje. A nemyslím to nijak negativně, právě naopak, v tom nejlepším možném slova smyslu.

Na albu Renaissance Béton Armé míchají vlivy punku, hardcoru a Oi! do velmi přesvědčivého tvaru. Hlavním poznávacím znakem kapely je zde energický hardcorepunkový tah, okořeněný lehce garážovým feelingem, výrazným hitovým potenciálem a extrémně silnými singalongovými chorály, které se objevují snad v každé skladbě. Album obsahuje jedenáct písní, které působí velmi kompaktně a soudržně, a doslova z nich sálá pocit, že naživo musí být Béton Armé naprosto strhujícím zážitkem. Tento dojem jen potvrzuje pohled na seznam jejich koncertů a zahraničních turné z poslední doby, který jasně ukazuje, že jde o vysoce žádané jméno současné punkové scény.

Kapela se hudebně pohybuje kolem hlavního ústředního motivu, od kterého si ale pravidelně odskočí k žánrovým odbočkám, v nichž otevřeně přiznává své inspirace. Typickým příkladem je skladba Sans Limites, kde se kombinují garážpunkové riffy, které by klidně mohly lahodit fanouškům kapel jako Turbonegro nebo Hellacopters, s masivními chorály, za které by se nemusela stydět žádná fotbalová ultras skupina vedoucí 5:0 v devadesáté minutě finále Ligy mistrů. Prostor tu dostávají i experimentálnější momenty, například v písni Combattre, která lehce vybočuje z rámce alba. Obecně však vládne kombinace punkové syrovosti, sekavých hardcorových riffů a důrazně zvýrazněných hromadných vokálů.

Texty Béton Armé se pohybují převážně v introspektivní rovině. Často se dotýkají pocitů ztracenosti, vnitřních bojů a hledání síly v chaoticky se měnícím světě. Zásadní roli podle mě hraje fakt, že kapela zpívá ve francouzštině, která se k jejich hudbě dokonale hodí. Jsem přesvědčený, že v angličtině by vyznění téhle desky bylo sotva poloviční. Album vyšlo na londýnském punkovém labelu La Vida Es Un Mus a LP edice potěší i po obsahové stránce — nechybí kompletní texty ani poděkování spřízněným kapelám.

Vášeň, tvrdohlavost, svébytnost. Tohle jsou tři slova, která mi zní v hlavě pokaždé, když tahle deska dohraje. Na napsání téhle recenze jsem se chystal skoro půl roku, ale pokaždé jsem skončil tím, že jsem po poslechu album vrátil zpátky do obalu a jen nad ním přemýšlel. Je to totiž skvělá nahrávka, která nepotřebuje žádné složité rozbory — útočí především na pocity a emoce, a právě v tom je její největší síla. Béton Armé chci rozhodně vidět naživo, protože tohle musí být pořádný nářez.

TOP TRACKY: Cercle Vicieux, Montréal, Sans Limites