Badterms patří k mým nejoblíbenějším projektům. Naživo jsem je viděl minulý rok v malém klubu, kde naplno vynikla jejich energičnost, která ve spojení s těsným kontaktem s publikem vytvořila parádní atmosféru. To, co Badterms dělá výjimečnými, jsou jejich muzikantské schopnosti – ty jsou zde na velmi vysoké úrovni. Kapela dokáže vytěžit maximum ze dvou kytar a posouvá svou muziku na úplně jiný level.

Jejich verze punk’oi’rollu je silně ovlivněná rock’n’rollem s glamovým nádechem. To, co umí dobře kapely jako třeba Claimed Choice nebo Sympos a další, tady Badterms ještě přiostřují – přistříknou kerosin do motoru a nahodí o jeden rychlostní stupeň výš. Co mě na téhle nahrávce extrémně baví, je fakt, že díky množství motivů, změn tempa a vyhrávek nesklouzává do monotónního poslechu, ale naopak mě pořád nutí pouštět si ji dokola.

Desku otevírá šlapavá a silně rock’n’rollová Nest Of Vipers. Po pomalejším rozjezdu se song rozjede naplno a donutí tě poskakovat na místě – přesně ten typ skladby, který funguje v malém klubu naprosto dokonale. Druhý song Nervous Youth přidává na rychlosti a nabízí teenage gangsterku, ke které si úplně jasně dokážu představit komiksový videoklip. Následuje moje oblíbená Preaching to the Choir, která se s vervou vysmívá všem možným mesiášům hledajícím pravdu na internetu a vysvětlujícím světu, jak věci „doopravdy“ fungují. Všichni jsme určitě zažili místního lůzra, který po pěti pivech začne vytahovat svou aprobaci na mezinárodní politiku, lékařství i globální problémy – získanou poctivým čtením článků na internetu na záchodě u rodičů. Stranu uzavírá hitovka Angry Song, kterou vidím jako jednu z těch skladeb, jež se naživo promění v pořádnou vypalovačku schopnou rozehřát klub vysoko nad provozní teplotu.

B stranu otevírá misantropická Nothing Makes Sense, po které následuje silně streetpunková What’s Coming To You s parádními gang vokály. Předposlední Tarred & Feathered znám už z výběrovky Spotty Herbert a jde o skladbu, která je pro tuhle kapelu vlastně dost typická. Desku uzavírá Sea of Blood, kde je pocitově nejméně rock’n’rollových vlivů a nejvíc se blíží punkovější tváři kapely – hodně to dělá způsob zpracování refrénu.

Obal je u Badterms tradičně vychytaný, tentokrát s grafikou od Jeffa Poleona, a rozhodně stojí za pozornost. Nechybí kompletní texty, což vždycky oceňuji. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč poslech muziky na streamovacích službách nikdy nepřekoná ten pocit, kdy držíš v ruce fyzickou desku s propracovaným artworkem a texty.

Badterms si umí vybírat elementy především z punku, rock’n’rollu a popartové poetiky, všechno to povařit s velkou dávkou umělecké kreativity a hráčských schopností a naservírovat z toho zatraceně chutnou směs. Nejlépe chutná podávaná se zálivkou z malého klubu, kámošů kolem, propocených triček v první řadě, pár piv a večerního koncertu. Badterms vládnou a jejich nová deska je pro mě už teď jedním z favoritů na album roku 2026. A nemyslím si, že se to změní. Vydáno ve spolupráci labelů TKO Records a Contra Records.

TOP TRACKY: Preaching to the Choir, Nest Of Vipers, Angry Song