Stars & Stripes z Bostonu vznikli v roce 1989 jako boční projekt Jacka „Choka“ Kellyho ze Slapshot. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit patriotickou Oi! kapelu s provokativním postojem a jasně čitelným rukopisem. Za dobu své existence kapela vydala tři dlouhohrající desky, jedno EP a split s Lion’s Law. Naživo jsem je viděl před pár lety v Bratislavě a byl to dost silný zážitek. Nezúčastněný pozorovatel mohl mít při jejich nástupu klidně pocit, že sleduje náborovou kapelu na marínu – energie i vizuál tomu odpovídaly.
V posledních letech se složení kapely výrazně prolínalo se sestavou Slapshot. Při rychlém porovnání line-upu, který nahrál tuhle desku v roce 2015, se sestavou Slapshot z alba Make America Hate Again (2018), vychází 75% shoda – liší se jen bubeník. Jak už bylo zmíněno, deska původně vyšla v roce 2015 na labelech Old Tyme Records a Brass City Boss Sounds. Tento repress vyšel na konci roku 2025 u Contra Records a o aktualizovanou grafickou podobu se postaral Flo M. W. Herman, což je záruka kvality.
V diskografii kapely jde o třetí regulérní album. Debut je narvaný hity a dodnes si drží vysoké hodnocení, druhá deska byla přijata o něco vlažněji, i když obsahuje několik velmi silných momentů. Planet Of The States je ale rozhodně výborné album, které si napříč třinácti skladbami drží konstantní úroveň bez větších výkyvů. Jde o Oi! ve středním až spíše pomalejším tempu, postavené na hutné base, úderných riffech a výborných singalong pasážích. Dominantním prvkem zůstává Chokeův charakteristický hlas – tady má víc prostoru pro zpěvnější polohy než ve Slapshot, ale pořád si drží hlavní slovo.
Textově se tu mísí sarkasmus a ironie lehce povýšeného pozorovatele s tématy politiky, historie i současného stavu společnosti. Kapela se přitom nestaví do pozice slepé nadřazenosti – naopak si bere na paškál i vlastní řady, ať už jde o politiky, policii nebo problémy zakořeněné přímo ve scéně.
Ze strany A bych vypíchl především Hip Hip Hooray, útočící na společenské problémy, dále Don’t Tread On Me a Kick ’Em When They’re Down. Don’t Tread On Me baví i po hudební stránce, hlavně díky silným refrénům, které se rychle dostanou pod kůži – ostatně tohle funguje už od titulního tracku Planet Of The States. Kick ’Em When They’re Down pak textově připomíná skladby jako Had It With Unity ze Slapshot, kde se Choke bez váhání pouští do nešvarů vlastní scény.
Na straně B se střídají subkulturní témata s lehce patriotickými, ale výrazně kritickými motivy. Klasickou scénovou linku reprezentuje The Dying Breed. Společenské a „patriotické“ motivy pak rozvíjejí It’s What We Do, Unsung Hero a Keep Your Enemies Closer. Twilight’s Last Gleaming svým provedením lehce evokuje Hang On To Your Dreams z druhé desky kapely. Celkově mám z alba pocit, že se tu Choke snaží vyrovnat s neduhy, které dlouhodobě trápí americkou společnost, ale i s exportem amerických hodnot do světa – a zároveň nešetří kritikou ani vlastní scénu.
Pro fanoušky Slapshot je tohle rozhodně zajímavý doplněk diskografie jejich oblíbenců, i když pojatý trochu jinak. Na albu mě baví hlavně to, že nabízí odlišný, ale pořád kritický pohled na společenská témata. Jasně, pár žánrových klišé se tu najde – bez toho by to ale snad ani nešlo. O to víc vyniká jeho provokativní podtext a snaha dívat se na věci z jiného úhlu.
