Toy Tiger je kapela z Vancouveru, která se označuje za street rock. To bylo vlastně jediné, co jsem o tomhle projektu věděl, když se mi do rukou dostala jejich nová deska Meow Sabotage vydaná u mého oblíbeného labelu Street Rats Records. Už samotný název kapely Toy Tiger a kočičí grafika obalu mi neposkytly žádné vodítko, co od nahrávky čekat. Navíc – pokud platí, že lidé se dělí na „psí“ a „kočičí“, já jsem rozhodně na straně psů a ke kočkám mám vrozenou nedůvěru. I když, pravda, záhadou (a asi díky dětem) se u nás doma nedávno objevil kocour, který s námi začal bydlet i přes můj nesouhlas.

Kapela funguje minimálně od roku 2019, kdy vydala první demo nahrávky. V roce 2023 následovalo album Take A Trip On The Tiger Side (které mi tehdy úplně uniklo). Meow Sabotage je tedy jejich druhou regulérní deskou. Při prvním poslechu jsem vlastně nedokázal přesně popsat, co slyším. Mix punku, glamu a rock’n’rollu se zvláštní atmosférou je možná výstižný popis – ale zároveň moc neříká. Jisté ale je, že se tu nešetří změnami nálad a deska je bohatá na různé vlivy. Nejednou jsem si při poslechu říkal, jestli pořád poslouchám jednu a tu samou kapelu, protože na čtrnácti skladbách je cítit široká paleta inspirací.

Některé skladby si přímo říkají o srovnání s konkrétními kapelami. „Pyromania“ a „Cartoon Violence“ mi evokují rock’n’rollové kapely ze severní Evropy – třeba Hellacopters nebo punkem nasáklé Turbonegro. „Crimes of the Heart“ má zase atmosféru britpopových kapel, možná kvůli celkovému vyznění a částečně i díky textu. „Lewd With You“ je parádní, chytlavá jízda. „Destroyer“ mi okamžitě připomněl Misfits – kdyby mi někdo řekl, že jde o ztracenou nahrávku z roku 1995 s Glennem Danzigem za mikrofonem, nejspíš bych mu uvěřil. „Trust Issue“, ke kterému kapela nedávno vydala videoklip, je zase asi nejblíže tomu, co si člověk pod pojmem street rock představí.

V polovině alba kapela trochu zvolní tempo s písněmi „Last Rock’n’Roll Gang“ a „Do You Wanna Ride With Me“, které mají lehce country nádech. Následující trojice skladeb naopak tempo zrychluje a desku uzavírá „Friendship“ s téměř popovým refrénem.

Texty jsou neklišovité a netradiční, což oceňuji – každý posluchač si je ale nejspíš vyloží po svém. Oscilují mezi hořkosladkou romantikou s poetikou temných komiksů a mezi kritikou společnosti na druhém pólu. Celou deskou se pak táhne pach spálených penumatik z pouličních riotů a bitek s nenáviděnou policií.
Všechny jsou součástí bookletu, což je vždycky plus. Celkově jde o velmi netradiční, ale skvělou desku, která míchá množství vlivů a přesto působí kompaktně. Kapela si tu jasně našla vlastní svébytný styl a výsledkem je podle mě jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku.

A mimochodem – přestal jsem po poslechu vyhánět našeho kocoura z gauče. Takže to na mě asi opravdu zapůsobilo. Mňau.

TOP TRACKY: Destroyer, Cartoon Violence, Friendship

Bandcamp: https://1url.cz/wJDDE