LP´s

First Attack – No Escape LP

 

Skvělá deska. Bavila mě už od prvního singlu, který se objevil. Ten zpěv je prostě strhující a koncert v Praze ukázal, že to výborně funguje i naživo. Už teď chci další desku. Moje nejhranější album letošního roku.

Toy Tiger – Meow Sabotage LP

 

Pro mě největší překvapení roku. Deska je neuvěřitelně různorodá – na první poslech to zní, jako by se náhodně střídalo pět různých kapel. Jenže ono to celé podivuhodně zapadá, drží pohromadě nějakou těžko popsatelnou silou a nutí člověka pouštět si to pořád dokola.

Lions Law – Evermore LP

 

Klasická práce. Kapela se drží svého osvědčeného a funkčního stylu. Oi! se vším, co má mít – a ještě s něčím navíc. Viktor je charismatická osobnost a jeho hlas dokáže strhnout. Občasné výlety k jiným stylům nepůsobí vykalkulovaně, naopak přirozeně zapadají do celku.

Lazy Class – The Dawn to Come LP

Polská Oi! stálice. Deska si drží kvalitu, na kterou jsme u kapely zvyklí. Song Ruski Mir je absolutní pecka a nenechává prostor pro zbytečné diskuze – některé věci je prostě potřeba říkat jasně. Hodně silná je i City That Once Died. Lazy Class umí najít silné motivy a předat jasné poselství.

End It – Wrong Side of Heaven LP

Hardcore nářez se vším všudy a trochou thrash koření. Kapela v souladu s hardcore tradicí předává silné poselství morální a etické odpovědnosti – nutnost zachovat se správně, i když zrovna stojíš na odvrácené straně nebe. Nikdo ti neříká, co máš dělat. Prostě to víš. Obrovsky mě to baví.

Sympos – To The Dogs LP

Deska, která je hodně rozmanitá, ale zároveň okamžitě rozpoznatelná. Baví mě od prvního do posledního tónu. Textově taky naprosto přesná.

Kong Kong – Gorilla Anthems LP

Kompilační deska mapující průřez tvorbou těchhle švédských opičích králů. Skvělá, časem prověřená muzika pohromadě. Spousta originálních nápadů, ironie a humoru. A gorilí svět jako bonus.

The Skinflicks – Condemnation, Inevitably LP

Stará láska nerezaví. Tu kapelu jsem si oblíbil někdy před dvaceti lety a několik jejich hitů mě provází dodnes. Nový materiál jsem přivítal s radostí a o to víc potěší, že neztratili nic ze své sžíravé ironie.

The Underdogz –… Für Immer! LP

Klasická německá Oi! nakládačka. Nebojím se říct těžkotonážní muzika, která ale dokáže chytit za srdce. Jejich živé vystoupení na Punk and Disorderly patřilo k tomu nejlepšímu, co festival nabídl. Ta nekompromisní atmosféra mě baví.

Spiritual Cramp – Rude LP

 

Deska trochu odjinud, ale naprosto mě chytla. Spousta poloh, spousta nálad, ale pořád s jasným ksichtem. Připomíná mi to The Clash – spíš pocitově než konkrétní hudbou. A naživo? Totální pecka. Zpěvák sype energii všude kolem sebe a je vidět, že tímhle opravdu žije.

EP´s (7″, 10″)

Prorva – U cieni impieryj

Kapela mi prostě sedla jako celek. Mix Oi! a post-punku s temnou východní atmosférou, texty, které dávají smysl a reagují na aktuální témata. Vizuál desky, příběh kapely – všechno do sebe zapadá a funguje na výbornou.

Razorblade – The Old Guard

Legendární kapela a skvělá Oi! muzika. Agresivní, s nezaměnitelným zpěvem. A po všech těch letech, akcích a průšvizích se člověk taky cítí jako stará garda. Pořád jsme tady – tak si dejte pozor.

Still Defiant – Wild Boar Rock’n’Roll

 

Skinheadi hrající rock’n’roll. Rychlé, ostré a v každém songu háček, díky kterému si to zapamatujete a pustíte znovu.

Paveway II – New Wave Skinhead

 

Oi! a synťáky. Hodně synťáků. Věc, která zní úplně jinak – silný postpunkový vliv, ale pořád agresivní a špinavá muzika. Mám rád odlišné věci, věci na hraně a zajímavosti. Tohle mě baví. A jako bonus zajímavé verze Blitz.

The Hostile Ones – Not Like You

 

 

Jednoduchý a agresivní mix Oi! a hardcoru. Pokud máte chuť prorazit zeď pěstí, pusťte si to. Přímočará, tvrdá hudba, která si na nic nehraje. V malém klubu to funguje dokonale – kapela tam umí rozpoutat peklo.

Rok 2025 je za námi a z mého pohledu byl skvělý. V osobním životě žádné velké průšvihy ani tragédie – naopak. Žijeme si dobře, děti jsou čím dál samostatnější, chytřejší a schopnější a krize zvládáme. Ale to asi nikoho moc nezajímá.

Z hudebního hlediska to byl naprosto výjimečný rok. Už několik let se mi daří plnit předsevzetí chodit alespoň na dvě akce měsíčně – a letos jsem ho výrazně překonal. Navštívil jsem Oi! a punkové koncerty ve třech státech. Viděl jsem legendy jako Patti Smith, Sex Pistols, Sham 69 nebo Cock Sparrer, ale i kapely mého dospívání, které mě formovaly – Loikaemie, Non Servium nebo Hard Skin. K tomu přidejte aktuální jména jako First Attack, Reo, The Hostile Ones, Fléau, Badterms, The Enforcers a hromady dalších kapel ve městech jako Berlín, Vídeň, Praha, Drážďany nebo třeba i Nepomuk. Když si to člověk sepíše, cítí hlavně vděčnost. Díky všem, kdo akce pořádají a podílejí se na nich. A taky všem, kdo na ně chodí.

Největší věc, která se letos na scéně stala, je pro mě bez debat vznik online TIGHTEN UP ZINE. Mám obrovskou radost, že se to posunulo od hospodského plkání k reálné a fungující věci a že můžu být u toho. Když jsme začínali, netušili jsme, jaký to nabere rozměr – každodenní novinky, přes padesát recenzí a patnáct rozhovorů za půl roku. Psát o muzice je pro mě nejlepší koníček a jsem rád, že to můžu dělat tam, kde to někoho zajímá.

A díky všem, kdo občas napíšou: „Děláte to dobře, rád to čtu.“ Díky i vám, kteří nic nepíšete, ale touhle muzikou prostě žijete.

Všechno nejlepší do nového roku přeje
Bedřich

LP´s

 

Street Code – In My Flight LP

Těžká váha Oi! namíchaná s hardcorem. Nekom­promisní přístup a jasně deklarovaný postoj. Přesně tohle je tahle parta z Toronta a jejich první dlouhohrající deska. Tenhle těžkotonážní styl mám rád a v Kanadě se mu teď mimořádně daří – ať už v podobě The Enforcers nebo právě Street Code. Skinheadská kapela, která hraje muziku pro všechny fandy leteckých bund, tvrdšího zvuku a technicky skvěle zahraných válů. Muzika, která tě sežvýká a vyplivne z kotle v propoceném triku. A když dohraje, chceš to slyšet znovu.

Tohle je naprosto skvělá práce. Tištěný zine a kompilace složená z nových songů nebo skladeb, které jinde nevyšly. Jestli něco stojí za podporu, tak právě tenhle počin. Spotty Herbert je přesně všechno, co mám na téhle subkultuře rád – způsob, jak to dělat, a jak hrdě držet pochodeň hořící dál. Protože vím, jak náročné je dnes vydávat tištěný zine, mám hluboký respekt k autorovi i k jeho práci. O to víc, že dal dohromady i vinylovou kompilaci. Každá taková věc si zaslouží stoprocentní podporu a respekt!

Je radost slyšet zase kapelu z ostrovů, která má přesně ten zvuk, jenž mě k Oi! přivedl. Zvuk kapel typu The Business, které jsem měl možnost zažít ještě v menších klubech. Tear Up na mě působí jako zjevení z doby před dvaceti lety – možná i víc. Staří hrdinové odcházejí, ale možná se právě objevují noví. Tear Up navíc nejsou kapela žijící z laciných „boots and braces“ klišé. Zpívají o vlastním životě, jsou reální a autentickí.

Rancœur – Fatalité LP 

Cold Oi! z Nancy. Perfektní příklad kapely, která dokonale ovládá svůj subžánr. Skvělá deska plná temné atmosféry, silných melodií a snadno zapamatovatelných songů. Francouzi tohle umí a Rancœur tady bez problémů sahají do světové top třídy. Když začne pršet, mám chuť pustit si tohle album do sluchátek a vyrazit se toulat prázdným centrem města. Klouzat po dlažebních kostkách a nechat se pohltit atmosférou.

First Attack – No Escape LP

Greg Huff to udělal znovu. Shromáždil kolem sebe muzikanty a natočil výbornou desku. Jeho pojetí Oi! punku v sobě pokaždé nese specifickou dávku melancholie, díky které jsou jeho projekty snadno rozpoznatelné, ale zároveň originální. No Escape je bezpochyby jedním z vrcholů letošního roku a skladba On The Other Side patří k nejlepším songům roku vůbec. Strávil jsem letos poslechem téhle desky možná víc času než spánkem. A nelituju jediné minuty.

Exili jsem zaregistroval díky splitu s Hammer And The Nails, kde mi totálně nakopali zadek songem All Hail The New Masters. Letos vydali tuhle Oi!/streetrockovou desku a za mě jde o jednu z nejlepších evropských věcí letošního roku. Hrdost, jasné přihlášení se k subkultuře a silné songy dávají dohromady mix, který ukazuje, že kapely držící pohromadě lokální scény jsou základním kamenem celé naší subkultury. Bez nich by zůstalo jen pár posledních psanců. Tohle je to nejlepší, co Evropa letos nabízí.

Claimed Choice – Claimed Choice LP

Claimed Choice si během velmi krátké doby vybudovali silné jméno. Jejich mix Oi!, pub rocku a glamu funguje skvěle a už teď přesahuje čistě skinheadskou scénu. Letos absolvovali turné po USA a vůbec nepochybuju o tom, že mají ambice stát se jedním z hlavních pilířů scény. Našlápnuto k tomu mají víc než dobře. Ve Francii to aktuálně žije a vznikají tu projekty ve špičkové kvalitě.

An Slua pocházejí z Galway. Politická kapela věrná punkovým myšlenkám a zároveň zatraceně dobrá ve svém pojetí Oi! punku. Vytvořili si vlastní rukopis natolik výrazný, že se jejich hudba pohybuje na pomezí Oi! a punku, ale zůstává jasně čitelná a charakteristická. Jedna z nových kapel, která má cit pro silný song a přesně ví, kde stojí. Nevěl jsem, co čekat – a deska mě naprosto pohltila.

Brut – MMXXIII–MMXXIV LP

 

Osobní projekt Broda Ashmola z Marching Orders a deska, která mě letos doslova pohltila. Temný a syrový mix Oi! punku v téměř okultním pojetí mi nakopal zadek a donutil se k téhle nahrávce neustále vracet. Jde sice o kompilaci, ale obsahuje i nevydané věci, takže ji bez váhání řadím mezi desky roku 2025. Každopádně každý, kdo se mnou letos jel autem, tuhle desku slyšel – protože jsem ho k tomu donutil.

Sympos – To The Dogs LP 

Druhý zástupce Irska v mém letošním TOP 10. Punk, Oi!, glam rock – spousta vlivů přetavených do bohaté a návykové desky. Jedna z těch nahrávek, u kterých si zpětně nevybavím jeden konkrétní hit, ale bez váhání doporučím celé album. Drží si vysoký standard po celou dobu a osciluje mezi hospodskými halekačkami a kritickými punkovými válci. Mladá krev na scéně, která si věci dělá po svém a osvětluje cestu dalším.

EP´s (7″, 10″)

Lost Legion – I Hate You Like I Hate The Police 7″ 

EP nahrané už před pár lety, ale na vinylu vydané až letos. Čekal jsem na něj tři roky a jakmile ho UTG vydali, okamžitě jsem po něm sáhl. Geniální čtyřpísňové EP jedné z aktuálně nejzásadnějších kapel. Příští rok o nich v Evropě znovu uslyšíme – vyrážejí na turné s Collaps.

Shaved For Battle – Forever Young 7″

Momentálně asi moje nejoblíbenější nová kapela v rámci čistého Oi!. Letos vydali tohle skvělé EP s extrémně silným titulním songem. Přesně ten typ skladby, kterou chce mít každá kapela jako poslední věc v setu.

The Templars + Castillo – Split Single 7″ 

Split veteránů a nové krve. Od každého jeden silný song. V sérii skvělých splitů od The Templars patří tenhle k nejlepším. Recenzi vám ještě dlužím, ale přijde.

No Time – Comply Or Die 7″ 

No Time z Pittsburghu servírují parádní mix hardcoru, punku a Oi!. Vnímám je jako kapelu, která má našlápnuto stát se kultem. Jejich koncert bych strašně rád viděl naživo – snad to jednou vyjde.

Co se hudby týče, byl rok 2025 skvělý. Vychází spousta nových projektů a kapel, které mají co říct, nebojí se míchat styly a neopakují prázdná klišé. Vyšlo hodně silných věcí, které patří do undergroundu – a ten je pro mě zásadní. Příjemně mě ale překvapilo i nové album Dropkick Murphys, které mě baví, i když už patří do trochu jiné ligy.

Na koncerty se sice moc nedostávám, ale pár jich stálo za to. Na prvním místě The Enforcers v Drážďanech – pro mě koncert roku. Stejně tak set Badterms v malém klubu v Drážďanech nebo Reo a Tear Up v klubu 007 Strahov v Praze.

Mám pocit, že i když nás možná ubývá, tohle mizející plémě pořád dokáže produkovat skvělé věci. Právě proto jsem rozjel i tenhle zine – zajímají mě zkušenosti lidí z jiných zemí a od těch, kteří touhle muzikou opravdu žijí.

Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně Alexovi z Try And Stop Me Records, který mi s hromadou věcí pomohl a jehož podpory si nesmírně vážím. Stejně tak Danovi ze Street Rat Records a dalším. Vedle kapel jsou to právě lidi z labelů, kdo tohle všechno drží pohromadě. Děkuji také všem kapelám za rozhovory, to je pro mě ta nejzajímavější část. Jsem vděčný za každého, kdo něco dělá. Vemte do ruky kytaru, basu nebo paličky a začněte tvořit.

Misantroop