The Thirteenth Turn jsou tady s novou nahrávkou, která má všechno, co má mít dobrej, temnej, punkovej bordel: rychlost, vztek, špínu a atmosféru, která je spíš jako jízda nočním lesem než jako pohodový poslech v obýváku. Bokkenrijder je přesně ten typ desky, u kterého cítíš, že kapela ví, co chce hrát – bez přetvářky a bez zbytečnýho předvádění.

Už samotný název „Bokkenrijder“ má svoje kouzlo. Odkazuje na legendu z Beneluxu 18. století. Bandu zločinců a psanců, kteří údajně jezdili na kozlech a terorizovali venkov. A to je přesně ta estetika, kterou The Thirteenth Turn prezentuje: špinavá temnota, trochu tajemna a zároveň klasický evropský Oi!/streetpunk feeling. Když na tebe z obalu civí vychrtlý jezdec, hned víš, že tohle nebude album o lásce.

Hudebně kapela jede tvrdý, ostře řezaný Oi!/streetpunk s trochou metalu a spoustou temné atmosféry! Je to směsice agresivních riffů, šlapavých pasáží a refrénů, co dávají šanci publiku zařvat si s kapelou.

The Thirteenth Turn jsou typ kapely, která nestojí o mainstream, ale o atmosféru. Spíš bych si to poslechl v malým zakouřeným sklepním klubu než v létě na velkým fesťáku. Zvuk je temný a neklidný, přesně jako příběhy, které symbol Bokkenrijdera připomíná.

„Bokkenrijder“ působí jako soundtrack k nočnímu lovu: rychlý dech, stíny, větve šlehající do obličeje a někde slyšíš kroky – nebo kopyta?. Záleží asi na povaze jestli se budeš cítit jako lovec nebo jako kořist.

The Thirteenth Turn jsou tady a za mě to fakt dobře funguje.