The Chisel! The Chisel! The Chisel! Kdyby tahle recenze měla mít šest slov, budou to právě tahle. Druhé album téhle punkové party z Londýna je totiž naprosto špičková záležitost a pochybuji, že může nechat někoho se zálibou v punkové části hudebního spektra lhostejným. Tahle kapela mixuje vlivy street punku, Oi!, hardcore a UK82 punku do zběsilého mixu, který je nakažlivý a neuvěřitelně energický. Umí se brát s nadhledem, umí se do svých songů pořádně opřít a rozhodně vyráží na křížovou cestu, jejímž cílem je nakopat ti prdel a dostat tě pořádně do pohybu. Jde o jejich druhou regulérní desku po LP Retaliation z roku 2021. První album vyšlo na londýnském labelu La Vida Es Un Mus, zatímco druhá deska vyšla u amerického Pure Noise Records, což je pro mě úplně neznámý label, který se věnuje širokému spektru nahrávek a stylů.

Kapela má jednu super vlastnost, a tou je, že umí krásně měnit polohy. Na desce tak najdeš songy, které jsou různorodé, a díky tomu to celé nezní jako jedna písnička s pauzou na napití se piva. Střídají se tu songy, které mají spád a rock’n’rollovou zpěvnost, s těmi, které přinášejí nasranost a vzdor. I v pomalejších písních umí kapela udržet atmosféru, jako třeba v Ain’t Seen Nothing Yet nebo Lying Like A Rat. Současně ale dokáže bleskově změnit polohu, jako v songu Those Days, kde najednou slyším staré Dropkick Murphys. Všechny písně ale vycházejí z pohledu britské dělnické třídy a jejích problémů. Občas tu uslyšíš víc melodických linek podpořených mohutnými vokály, občas se ponoříme hlouběji do hardcore punku a občas zase vynikne cit pro Oi! podtext. Je z toho cítit, že kapela je z UK, protože tyhle vlivy míchá ve své tvorbě úplně přirozeně a nenuceně. Ještě zmíním, že v posledním songu hostuje Paul Bearer z Sheer Terror.

The Chisel jsou v současné době jednou z nejzajímavějších kapel na scéně a pro mě je sympatický jejich postoj normálních kluků ze sousedství, kteří řeší stejné věci jako ty. Hamižné politiky, špatné pracovní příležitosti, stoupající životní náklady, pouliční frustraci a spratkovský vzdor proti modernímu světu. Žádná posraná nostalgie a sentimentální vzpomínání na staré dobré časy, které nikdy neexistovaly. Kapela tu drží svůj postoj dělnické třídy a kritizuje všechny, kteří se nám snaží házet klacky pod nohy. Když jsem přemýšlel o tom, které songy mi tu sedí nejvíc, zjistil jsem, že vlastně pokaždé mám chuť na něco trochu jiného a při každém poslechu mi sedne jiná část desky. To je za mě známka bohaté nahrávky. The Chisel tu vycházejí ze základů daných Oi!/punkovým žánrem, ale přetavují si je po svém, což mi trochu připomíná jejich kanadské kolegy Beton Armé, kteří to dělají podobným způsobem, ale samozřejmě po hudební stránce po svém.

Zatím jsem měl možnost vidět The Chisel dvakrát naživo a můžu potvrdit, že to, co kapela umí na desce, umí naživo úplně stejně. Skvělá show, zábavné sety a energie – to je to, co kapelu dělá skvělou. Jejich druhé album je zábavné a ani po nespočtu přehrání mi pořád nepřijde ani trochu monotónní. Pořád mě baví a pořád v něm nacházím něco, co mě znovu přitáhne k dalšímu poslechu.

Kromě toho tahle kapela nehraje žádnou habaďůru a na desku vyprskla celkem šestnáct songů, což je víc než slušná dávka, ze které by některé projekty udělaly dvě desky, dvě EP a šedesát příspěvků na sociální sítě. Ne tak The Chisel. The Chisel na tohle kašlou.

Buď jako The Chisel. A sežeň si tuhle desku, je totiž skvělá.

TOP TRACKY: Cry Your Eyes Out, Cuts Like A Knife, What Do You Mean