reggae – Tightenupzine.com

The A-100s: Too Rad To Be Sad – Letní reggae terapie od punkových veteránů

Bedřich — Sat, 02 May 2026 13:47:05 +0000

Nevím jak u vás, ale u nás se začínají objevovat první letní dny a pokud hledáš soundtrack k tomuhle příjemnýmu období, který má navíc v textu o pár zajímavých vrstev k zamyšlení než je obvyklé pro ska-punkové halekačky, Tohle by mohl být song co hledáš. Pod křídly kultovních Pirates Press Records se zrodil projekt The A-100s, který vrací ke slovu poctivé jamajské rytmy říznuté mexickým akordeonem a pouliční zkušeností.

Kapelu táhnou dvě postavy, které v undergroundu nemusíš představovat Matt Hensley– Ikona skateboardingu a harmonikář Flogging Molly a Sean Wheeler: „Diamond Sean“, nezaměnitelný hlas legendárních Throw Rag.

Ten čerstvý singl a video o kterém mluvím je k věci „Too Rad To Be Sad“. Není to jen písnička, je to vzkaz všem, co občas bojují s vlastní hlavou.

Video je povinnost pro každého, kdo vyrostl na VHSkách od H-Street. Obsahuje totiž spoustu archivní záběrů z klasických skate videí, krom toho staré fotky, nové fotky, záběry, projíždějících skútrů a hrající kapely, zní to dost nesourodě, ale celé to působí hrozně pozitivně a takovým pocitem jako u toho bych chtěl být. Na vizuální stránce se podíleli lidi jako Grant Brittain – člověk, který fotil ty nejikoničtější momenty skate historie.

Celá tahle jízda směřuje k debutovému albu s názvem „Rude and Lovely“, které vyjde 10. července. O zvuk se v Rivas Studios postaral Roger Rivas (The Aggrolites), což je samo o sobě záruka, že to bude znít jako pravé „dirty reggae“ z vinylu.

Tohle není jen studiový projekt dvou starých kámošů. Do nahrávání se zapojila neuvěřitelná skvadra hudebníků z kapel jako Mariachi El Bronx, Mad Caddies nebo Spy Kids. Výsledkem je mix klasického ska, reggae a „conjunto“ akordeonu, který rozseká každou blbou náladu. Prostě jen čistá energie veteránů, co mají pořád co říct.

Jak říká sám název singlu: Jsi moc hustej na to, abys byl smutnej.

THE A-100S BANDCAMP

THE A-100S INSTAGRAM

The A-100s: Too Rad To Be Sad – Summer Reggae Therapy from Punk Veterans

Bedřich — Sat, 02 May 2026 13:47:02 +0000

I don’t know about you, but the first days of summer are starting to hit our streets. If you’re looking for a soundtrack for this season that offers a few more thought-provoking layers than your average ska-punk singalong, this might be exactly what you’re after. Born under the wings of the legendary Pirates Press Records, The A-100s bring back authentic Jamaican rhythms laced with Mexican accordion and pure street cred.

The band is fronted by two underground titans who need no introduction: Matt Hensley—skateboarding icon and Flogging Molly’s accordion player—and Sean Wheeler: „Diamond Sean,“ the unmistakable voice of the legendary Throw Rag.

That fresh single and video I’m talking about is „Too Rad To Be Sad.“ It’s more than just a song; it’s a message to anyone battling their own demons or just going through a rough patch.

The music video is mandatory viewing for anyone who grew up on H-Street VHS tapes. It’s packed with archival footage from classic skate videos, vintage and new photos, shots of scooters cruising by, and the band just doing their thing. It might sound like a random mix, but it radiates such a positive energy that you’ll just want to be there with them. Contributing to the visual side is none other than Grant Brittain—the man who captured the most iconic moments in skateboarding history.

This whole journey is leading up to their debut album titled „Rude and Lovely,“ dropping on July 10th. With Roger Rivas (of The Aggrolites) behind the board at Rivas Studios, you’re guaranteed that authentic „dirty reggae“ vinyl sound.

This isn’t just a studio project between two old pals. An incredible cast of musicians from bands like Mariachi El Bronx, Mad Caddies, and Spy Kids joined the sessions. The result is a blend of classic ska, reggae, and „conjunto“ accordion that will smash any bad mood. It’s pure energy from veterans who still have plenty to say.

As the title says: You’re too rad to be sad.

THE A-100S BANDCAMP

THE A-100S INSTAGRAM

The Upsessions

Misantroop — Wed, 29 Apr 2026 17:12:16 +0000

The Upsessions are a band that fans of early reggae, ska, rocksteady, and classic reggae know very well—and rightly hold in high regard. They are among the key European groups dedicated to authentically interpreting Jamaican music while also pushing it forward in their own distinctive way. Their work isn’t just a tribute to the old masters; it’s a living, breathing testament to the fact that this music still has something to say today.

Over the years, the band has built a strong reputation not only through their recordings but also through their energetic live shows, grounded in tradition and driven by a genuine passion for the music. In addition to their own material, The Upsessions have performed and collaborated with several legends of Jamaican music, further cementing their position on the scene. This isn’t by chance—it’s the result of long-term dedication to the genre, a deep respect for its roots, and the ability to bring it into the present without losing its authenticity.

We spoke with Boss—the central figure of this Dutch band—about Jamaican music, the subculture surrounding it, the musical side of things, the joy of performing, and their experiences working with legendary names. The interview offers not only a glimpse behind the scenes of The Upsessions but also a broader look at the European reggae scene and its connection to Jamaican roots.

How did you first get into music with Caribbean roots? Was it mainly musical curiosity, or did you come to it through subcultures like skinheads, mods, or rude boys?

I was 12 when I heard the Dutch reggae band „Doe Maar“ for the first time. On my brothers cassette tape. Besides this band being Holland’s biggest band ever with sold out shows, big nr.1 hits and serious Beatles hysteria, I was thrilled by the reggae beats.

I loved music before that time, but never heard something like this. The groove of reggae and ska, the hypnosis of the rhythm. It was a revelation.

After that I listened a lot to Bob Marley’s hits, they were OK, but I missed something. Then I bought an LP by the Specials, another moment of pure pleasure, followed by the Selecter, Madness and the Beat.

Do you remember a particular moment or a specific record that really hooked you? Was it a classic Jamaican recording, or maybe British bands that brought this music to Europe?

A couple of years later I found out there was a band playing in Amsterdam doing the old Jamaiocan sounds. They were called ‚ Rude rich & the Highnotes‘. I was in the rehearsal room and during our coffee break I heard them playing. It was amazing. They were touring all over Europe & were looking for a double bass player.

I totally knew I wanted to be that new bass player, though I never played double bass before. I had two weekes till the auditions, borrowed my brother’s double bass and locked myself up. Played till my fingers bleed and got the job. A new chapter begun: with Rude Rich we toured Europe, played big festivals in Holland and were the backing band for Derrick Morgan, Alton Ellis, Dennis AlCapone and Rico Rodriguez.

What fascinated you the most about Jamaican music? Was it the rhythm, the sound of the bands, the aesthetics of old recordings, or perhaps the history and culture surrounding this music?

At first it was the aesthetics and sound of old recordings, the songwriting, but he more I got to know about the music and the lifestyle/fashion, the more I loved that as well; great artwork on sleeves, lovely culture and great fashion.

How did the idea to start The Upsessions come about? Was it a clear project with a specific musical vision from the start, or more a natural result of meeting people who shared a similar taste in music?

After playing with Rude Rich & the Highnotes for some years, I felt the urge to start somethimng of my own. As rude Rich played mainly covers, I felt no space to write my own songs for the band. And that’s what I wanted; write new jamaican songs, not repeating what was done before.

I remember sitting in the tour bus and I heard a skinhead reggae album by Derrick Morgan; when we backed him, he onkly did his ska songs. Same beats, same grooves, but only ska. But suddenly another musical shock was there, while listening to skinhead reggae: This is the holy grail. The grittyness of the recordings, the groove in the rhythm, the way of playing of the musicians, the songwriting ( simple but oh so beautiful) everything.

Aftert that we listened to ska and sweet rocksteady, but I was sick of it. Skinhead reggae was my new game; in my head The Upsessions were born. I left Rude Rich and together with Giel Mulder, a trombone player, friend and skinhead reggae lover, I started The Upsessions.

What was the band’s original musical intention? Did you want to stay as close as possible to the classic Jamaican sound, or were you already thinking about adding your own influences?

As I was totally in love with the old skinhead reggae sound, I knew I wanted to sound like that. But I also knew that playing covers would not fullfil my needs. I wanted to compose, bring new melodies, new songs to the world. Not repeating Money Man or The Israelites. But also try to mix other sixties vibes into Jamaican music; like surf guitars, mariachi trumpets and some instrumental funk.

Looking back at the early days of the band, how much have The Upsessions changed over the years? Are you still following the original direction, or has your sound naturally evolved?

Oh yeah, we changed. And you have to, to develop. Otherwise you record the same album again & again. But after recording an album with the Upsessions that contained only ska, I had to record a Boss Capone album full of gritty skineahd reggae only. In the end that’s my basis. Later I found out my favorite Jamaican years were in between 1965 and 1975. That makes the range a little wider when recording many albums. I don’t want to stick to skinhead reggae only. When I recorded the Boss Capone & Patsy album, Patsy’s voice was so beautufl, that I had to arrange strings in the songs. If you hear the early 70’s reggae songs, there’s strings on those recordings as well. But they used the ‚Mellotron‘, one of the first keyboards with strings on it. Very fake, but exactly what I needed. And when I wrote songs for Stranger Cole, I wanted the album to sound more 60’s ska & doo-wop. Cause that’s what he did in the beginning.

You have more than twenty years of history behind you. Could you describe the main stages of the band’s development? Were there periods when the band changed significantly?

When we recorded our first album The New Heavyweight Champion, the reactions were crazy; shows came in, tours came in. After the second album Beat you Reggae we defnitely were a serious headliner act. It was fantastic, but it had an other side as well; not all the musicians were ready to be on the road that much. Some had studies, some had families, some had hearing problems. So I had to change 4 members in once.

That was a heavy thing. It changed the band of course. And it was right before a summer that was full of big mainstream festivals, tours and even some radio airplay in Holland. But I found great, new musicians that wanted to tour like crazy.

Besides that, when we recorded our fifth album, that contained more ska songs, we decided to play with 2 horns. We had more ska songs in the set, so that was needed in that time. Nowadays, we’re back to one horn and back to the old skinhead reggae sound. Even some original members of the Upsessions are back in the band again.

During those years, were there moments when you felt the band was at a crossroads — for example whether to continue, change direction, or put the project on hold?

Oh yeah, the „changing 4 members in once moment“ was heavy, but there were more moments that were tough; besides all the great shows, the success, the lovely people that came to our shows, the Upsessions songs being used in movies & series, recording albums with legendary Jamaicans, the touring and ‚living the life‘, there’s a downside as well. Drugs is never far away, touring can be heavy, fights between bandmembers happen during tour.

There was a moment when my ears were totally f**ked, I think it was 2017. I never used earplugs and slowly it killed my ears. I found out I was only writing music 5 % of my time, the other 95 % was organizing ( tours, agenda’s, etc etc). That’s when I felt I needed to put The Upsessions on hold. I wanted to write music again, not being on the road or organizing. Back to where the real magic happens; writing songs that were good. Back to sitting behind the piano, looking for that one magical piece of the puzzle that made a song magic.

Not using my brain for organizing stuff, but let the creativity flow. I had some income from royalties, so I took a long break. It was great and necessary. When I wanted to be back with my projects, I had to wait some more years because of the corona thing:) I bought some good earplus, and started to write, produce and release albums and wnet on tour again; I guess I really needed that break. Looking back, I was so focussed on touring & organizing, I forgot to enjoy it. Which I do way more now; feeling blessed for the thing we started and still do; playing for the loveliest people in the world, having great fun on stage, seeing many different places, people buying our albums and just being around the greatest people on earth; the ska & reggae scene!

How do you remember the very first The Upsessions concerts? Do you recall the moment when you realized this project might really have potential?

Our first show was in France, we were the support act for the goodbye show of Western Special. This band was huge in France and we played for 800 people. We were not ready for such a big audience:), we were totally impressed. It’s better to play for 25 people and then slowly build up to bigger audiences.

But I learned so much that night. I think 5 shows later, we were there; people loved our album, we got a lot of attention and we started touring and our live show was getting better; I knew we were growing, the future was ours.

How do new The Upsessions songs come together today? Does someone usually bring a finished idea, or do songs mostly develop collectively during rehearsals?

In a very easy way:) I write the songs at home on my guitar/piano, record a demo version where all parts are clear. I send the demo’s out to the musicians, we play it together and the songs are there.

One practical challenge for reggae and ska bands is the number of musicians and instruments involved. What are your experiences with finding the right people for the band and maintaining a stable lineup?

I changed over the years. I love touring and when The Upsessions play, I have to be there. But, like a soccer team, you have to have more players for every position. Touring needs to be fun for everybody. So there’s some guys that go on every tour, but I work with different organ players & bass players. It works. Some have a day job, so can only do 15 shows a year, some have other bands. Some like to do short weekends, some like to go on longer tours. So it’s always me, the drummer and the guitar player. The other musicians change, but they all know how to play skinhead reggae.

In a punk band, a guitar, bass, and drums are often enough to get started. With reggae or rocksteady, you need certain musical skills and a strong sense of rhythm. Do you think this music is more demanding to play?

Oh yeah, first of all, you gotta like the music. And understand you don’t have to show how good you are on your instrument. Technical skills are not important, rhythm is indeed. When all musicians to the same thing all the time again and again, you get a groove. That’s what were looking for. We played with jazz musicians that were not able to do it, cause they didn’t understand. Guitar players playing endless solo’s or bass players slapping their bass guitars, drummers wanting to show their technical skills; thats for other acts, we’re not interested. Groove is the word always, it’s magic.

What advice would you give to people who love Jamaican music and would like to start their own band? Is it worth simply jumping in and learning through practice?

Exactly that! I’ve been working hard for the last 20 years to get here. The life of a musician can be hard, but it comes with reat rewards!

Do you see yourselves as a band with strong subcultural roots? I’m thinking of audiences from skinhead, rude boy, or similar scenes that historically have a close connection to ska and reggae.

Yes, The Upsessions would not exist without the scene of skinheads & rudeboys. In Holland music is really like the consumption of fastfood. Artists get super big, and one year later, they are forgotten. We have the luck that there is a small scene in every city. No matter how small it is, it’s there. The people we play for are super loyal, they come to our shows, buy our albums. And show us they love us. What more can we ask for?

How do you see the position of bands playing early reggae, ska, or rocksteady today? Is it more of a closed world of dedicated fans and collectors, or does this music still have the potential to reach a wider audience?

The funny thing is, that bands automatically get pushed to the scene, but if we play festivals in Holland for ‚regular‘ people, they like it as well. Weve done a lot of big audiences here, for all kinds of people. And they love it and dance as well. So I think it’s important for bands to be in the scene, but also show themselves outside of it. I totally don’t understand the ‚underground‘ feel of the music; everybody can dance to ska and reggae, especially if the bands wear green/yellow track suits!

Do you notice differences between audiences at reggae or ska shows and those at punk concerts? In what ways are those scenes similar, and where do they differ?

It depends, but in most of the places we play it’s the same audience. For some reason oi & punk mix up with old school reggae & ska for some reason. Especially in Basque country & Catalunya we did some Pioneers shows for punk audiences. The rest of the line up was way louder then what we did.

Do you think subcultures like skinheads, mods, or rude boys still play an important role in keeping this music alive?

Oh yeah, as said before, without skinheads, mods & rudeboys the Upsessions would never have survived. They are the reason we exist.

Do you think music with Jamaican roots still has a chance to break into the broader musical landscape today — for example into radio or larger festival lineups?

If the goal of a festival is making money, then they leave Jamaican music out of the line up. If the goal of the festival is to bring culture, the line up is diverse. I wrote a song and recorded it with Monty Neysmith. It was called ‚Reggae Christmas‘. It was out for 1 week and it got placed in a big commercial in the USA. It was exactly the tune they were looking for. Meaning to say; Reggae will never die, but for some people it’s just „nice feelgood barbecue music“ without having any special feelings for the music and the groove.

Or do you think a more natural path might be collaboration with bands from related genres, such as contemporary soul or rhythm & blues projects?

Well, for me personally, i’m not looking for bigger audiences. I’m super happy with what we have. I can write, record & play the music I love. That’s what I do it for. So I’m not really into collabs with other music styles.

Do you see certain countries in Europe where this music has particularly strong roots today? For example, I’ve always had the feeling that Germany created a wave of interest around the Grover label some years ago.

Oh yeah, Germany still is the place to go for us. We have a great audience there and Germany has got so many nice ska & reggae festivals like This is ska, Freedom sounds and the triple Mainz festivals.

Spain also seems to have a strong scene around The Liquidator label and bands like Los Granadians or The Pepper Pots. Do you follow those scenes?

Yes, we met those bands on tour several times. Los Granadians are so good! In november we will go on a 3 week tour through Spain, France, Basque country, Catalunya and Portugal. So let’s see how the scene is there!

How do you see the scene in the United States, where long-running projects like The Slackers or The Aggrolites have built strong followings?

I heard it goes up and down. Good stories and bad stories from European bands touring the US. I once played the SuperNova festival in the USA with Boss Capone & Patsy. That was so amazing! I felt like a mini popstar:) after the show many people came up to me, wanting to take pictures, signing their albums and telling me they were big fans of The Upsessions.

Of course a tour in the US is on my list, but I know it’s hard to go there, especially in this politically tough times. And regarding The Slackers and The Aggrolites; maximum respect to what these guys have built up!

What about the rest of the world? Have you discovered any interesting bands or projects outside Europe and the US in recent years?

Absolutely, I totally love the Travelers Allstars from Mexico. What they do, and the way they do it. Sometimes there’s something coming up out of nowhere. And these guys do that.

Which era in the development of Jamaican music is the most important for you personally? Is it the ska years, the rocksteady period, or early reggae?

It absolutely the 68-71 period. So much has been recorded in these years. I once heard that during those years there were only a couple of tape decks on the island, while some many songs were recorded. There should have been a tape recorder running every minute of the day and night. But next to that I love the ska years before and the early roots and dub reggae coming in the years after.

Which artists, producers, or studios would you name as your biggest inspirations?

Pfew. That’s a lot. But here we go: The Pioneers, Desmond Dekker, Symarip, Prince Buster, Derrick Morgan, Laurel Aitken, Lee Perry, The Upsetters, early Bob Marley, The Melodians, Dice the Boss, King Stitt, Uroy, Iroy, Prince Jammy.

Are there any lesser-known recordings or artists you would recommend to people who want to explore Jamaican music more deeply?

For me, the album Reggae Fire Beat by King Stitt was really orgasmic. The sound, instruments, way of playing, production, King Sttt’s voice. It’s so good! But also Long Shot by The Pioneers and Love me forever almost make me cry.

How do you see the third wave of ska from the 1990s, when ska was mixed with punk, pop, or even hardcore?

It was revelation during that time. I was young and I mostly hated the music on the TV/Radio. And then suddenly I got a CD called Give em the Boot, a sampler from Hellcat bands. Besides that there was No Doubt, Green Day, a different sound appeared. It were the first steps into finding the music I love. It made me listen to 70’s punk and ska.

On one hand that wave brought ska to a much wider audience, but at the same time it also created many commercial hybrids. How do you view that development today with some distance?

Every little thing that brings ska & reggae to a wider audience, although its commercial, could be a trigger for people to find good music. Bands like Hepcat might have started because of that wave.

Playing live is obviously crucial for bands like yours. How important are touring and concerts for The Upsessions?

The whole touring thing brings some magic. Being on the road, exploring new cities and their people. Being on stage, seeing people that like what we do Knowing noone will become rich out of it, but we all do it because we love it. Its really important for us.

Do you notice big differences between audiences in different countries when it comes to reggae or ska shows?

Not really. It seems people in the ska/reggae are nice, helphlful and kind everywhere. I sometimes wish the whole world was like the ska & reggae scene. People are in the scene because they are able to love, because they love music. And when you’re able to love, you make the world a nice place! ( Do I sound like a guru here?)

Do you have a particular concert or tour that was especially memorable for you?

I mostly remember the tiny clubs or the shows that were not attended so well. Having only 12 people in, but ending up as a great party. Or 15 hooligans that didnt let us leave the stage by creating a fence with their bodies together ( in a funny way).

You recently released a new album that features a collaboration with Monty Neysmith from Symarip. How did that collaboration come about, and what was it like working with someone who is part of the history of this music?

Two years ago my label (Aggrobeat) asked me to write & produce a reggae Christmas song with Monty on vocals.i wrote Reggae Reggae Christmas, sent it to Monty and it turned out really really well.

I had some contact with Monty and I felt he was a cool guy. So when we wanted to do a Western album, he was the first guy that came to my mind. Besides that, I knew he would look great as a cowboy.

Best thing about working with legends like Monty, Keith & Tex and The Pioneers is they are still normal people. No arrogance, kind, friendly.

When I’m about to meet them, I always still have that SantaClaus feeling before meeting someone ‚important‘. But afterwards it feels like having a new friend.

The album is also inspired by the aesthetics of spaghetti westerns, something that occasionally appeared in classic reggae recordings as well. How did the idea of reviving that theme come to you?

The idea of a Western themed album for The Upsessions was always in my mind. But when I met Monty, saw him, I already knew I wanted his face on the cover. And when I had that cover in mind, it was easy to come up with songs. I wrote Sherrif Double Gun first, and I knew that was going to be the title track. And Monty would be that sherrif coming to town to kill someone.

We already recorded a lot of Western themed songs on other albums. I was always inspired by the combi reggae & Western. I could produce another 10 albums with that theme.

To finish, I’d like to ask for a personal tip: could you name five songs by contemporary bands that really impressed you in recent years? What do you like about them, and why should people check them out?

I hope The Moon Invaders are contemporary enough, but they are always in my list. The album Breakin‘ Free is still such a gem. So well played, great compositions, just a band where everything falls together.

The songs True & Big Love and Turn Off Your Television by the Two Tone Club are timeless ska hits.

I love their punchy ska treatment, and of course, their singer Linton Black has got so much attitude!

Also check out Jim Murple Memorial from France. I saw them 10 years ago for the last time and will see them in june 2026 again: their approach to ska music is so lovely; double bass, a great drummer, lovely band sound.

The last words are yours. Is there anything you’d like to say that I didn’t ask about? The floor is yours.

Thanks for Tighten Up Zine! These contributions like this keep the scene together. Its really important. And your questions were great, I remembered a lot of things I thought I already forgotten.

Besides that here’s the add: Im coming up with an early dub album this summer called Dub Delique by Boss Capone & Keith Rowe. And in October there’s another album with Two tone ska coming out. Its my new band with Linton Black on vocals. The band is called RatRace.

Thanks for having me!

DISCOGRAPHY:

The Basement Brothers Feat. The Kitchenettes / The Upsessions – You Pick My Love / Yahamutsu EP (Rudeattack Records, 2006)
The New Heavyweight Champion LP (Moon Ska World, 2006)
The Chambermaid / Hold Your Whining EP (Conquering Ruler Records., 2007)
The Upsessions / The Fascinators – The Funky Shark / Bird Rok / 1001 Arabian Nights EP(Funky Shark Records, 2009)
Beat You Reggae LP (Grover Records, 2009)
Below The Belt LP (Grover Records, 2011)
Shake It! LP (Grover Records, 2014)
10th Anniversary EP(Grover Records, 2016)
This Is The Upsessions LP (Grover Records, 2016)
The Moon Invaders / The Upsessions – The Moon Invaders Vs The Upsessions EP (Badasonic Records, 2022)
Reggae Fever EP (Guerrero Records, 2022)
The Prince Of Rudeness Featuring The Upsessions / The Rocksteady Conspiracy Featuring Boss Capone – What A Big Thing / Trouble And Danger EP (Aggrobeat, 2023)
Boss Capone And PatsyFeaturing Tommy Tornado & The Upsessions – I Am The King EP (The Wishful Thinking, 2023)
Boss Capone And Patsy Featuring Tommy Tornado & The Upsessions – Kings And Queens LP (Aggrobeat, 2023)
The Upsessions And Monty Neysmith – Sheriff Double Gun LP (Aggrobeat, 2026)

INSTAGRAM: https://1url.cz/Qeere

FACEBOOK: https://1url.cz/KeBvQ

AGGROBEAT BANDCAMP: https://1url.cz/YeBvo

NEW LP AT AGGROBEAT SHOP: https://1url.cz/keBvH

The Upsessions

Misantroop — Wed, 29 Apr 2026 17:12:16 +0000

The Upsessions jsou kapelou, kterou milovníci early reggae, ska, rocksteady i klasického reggae znají víc než dobře a právem k ní chovají velký respekt. Patří mezi klíčová evropská uskupení, která se dlouhodě věnují autentické interpretaci jamajské hudby a zároveň ji posouvají vlastním směrem. Jejich tvorba není jen pouhou poctou starým mistrům – je to živý, pulsující důkaz, že tahle hudba má i dnes co říct.

Kapela si během let vybudovala silné jméno nejen díky svým nahrávkám, ale i energickým koncertům, které stojí na pevných základech tradice i upřímné vášně pro věc. Kromě vlastní tvorby se The Upsessions mohou pochlubit i spolupracemi a vystoupeními po boku některých legend jamajské hudby, což jejich pozici na scéně jen potvrzuje. Nejde přitom o náhodu, ale o výsledek dlouhodobé oddanosti žánru, hlubokého respektu ke kořenům a schopnosti přenést tuhle hudbu do současnosti bez ztráty autenticity.

O jamajské hudbě jako takové, o subkultuře, která ji obklopuje, o hudební stránce věci, ale i o radosti z koncertování a zkušenostech ze spolupráce s legendárními jmény jsme si popovídali s Bossem – ústřední postavou téhle nizozemské kapely. Rozhovor nabízí pohled nejen do zákulisí fungování The Upsessions, ale i do širšího kontextu evropské reggae scény a jejího propojení s jamajskými kořeny.

Jak ses poprvé dostal k hudbě s karibskými kořeny? Byla to spíš čistá hudební zvědavost, nebo ses k tomu dostal přes subkultury jako skinheadi, mods nebo rude boys?

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé slyšel nizozemskou reggae kapelu Doe Maar. Bylo to na kazetě mého bratra. Kromě toho, že tahle kapela byla největší v historii Holandska – vyprodané koncerty, hity na prvních příčkách hitparád a doslova beatlemánie – mě úplně dostaly ty reggae rytmy. Hudbu jsem měl rád už předtím, ale nic takového jsem nikdy neslyšel. Ten groove reggae a ska, ta hypnotická síla rytmu. Bylo to jako zjevení.

Potom jsem hodně poslouchal hity Boba Marleyho, byly v pohodě, ale něco mi tam chybělo. Pak jsem si koupil LP od The Specials – další moment čisté radosti – a následovali The Selecter, Madness a The Beat.

Pamatuješ si nějaký konkrétní moment nebo desku, která tě opravdu dostala? Byla to nějaká klasická jamajská nahrávka, nebo spíš britské kapely, které tuhle hudbu přinesly do Evropy?

O pár let později jsem zjistil, že v Amsterdamu hraje kapela, která dělá staré jamajské soundy. Jmenovali se Rude Rich & The Highnotes. Byl jsem zrovna ve zkušebně a během pauzy na kafe jsem je slyšel hrát. Bylo to neuvěřitelné. Jezdili turné po celé Evropě a zrovna hledali hráče na kontrabas.

Okamžitě jsem věděl, že tím novým basákem chci být já, i když jsem na kontrabas nikdy předtím nehrál. Měl jsem dva týdny do konkurzu, půjčil jsem si bráchův kontrabas a zavřel se doma. Hrál jsem, dokud mi nekrvácely prsty – a tu práci jsem dostal. Začala nová kapitola: s Rude Rich jsme projeli Evropu, hráli velké festivaly v Holandsku a dělali doprovodnou kapelu pro Derricka Morgana, Altona Ellise, Dennise AlCaponea a Rica Rodrigueze.

Co tě na jamajské hudbě fascinovalo nejvíc? Byl to rytmus, zvuk kapel, estetika starých nahrávek, nebo spíš historie a kultura, která tuhle hudbu obklopuje?

Na začátku to byla hlavně estetika a zvuk starých nahrávek a také skladatelský přístup. Ale čím víc jsem tu hudbu poznával – včetně životního stylu a módy kolem ní – tím víc mě to všechno pohlcovalo. Skvělé obaly desek, krásná kultura a výborný styl oblékání.

Jak vznikl nápad založit The Upsessions? Byl to od začátku jasně definovaný projekt s konkrétní hudební vizí, nebo spíš přirozený výsledek setkání s lidmi, kteří měli podobný hudební vkus?

Po několika letech hraní s Rude Rich & The Highnotes jsem začal cítit potřebu rozjet něco vlastního. Rude Rich hráli hlavně covery, takže jsem neměl prostor psát pro kapelu vlastní věci. A přesně to jsem chtěl – psát nové jamajské skladby, ne jen opakovat to, co už tu bylo. Pamatuju si, jak jsem jednou seděl v tour busu a poslouchal skinhead reggae album od Derricka Morgana. Když jsme mu dělali doprovod, hrál jen svoje ska věci – stejné beaty, stejné groove, ale pořád jen ska. A najednou přišel další hudební šok, když jsem slyšel skinhead reggae: tohle je svatý grál. Ta syrovost nahrávek, groove v rytmu, způsob, jakým muzikanti hráli, i samotné skládání – jednoduché, ale strašně krásné – všechno.

Potom jsme sice pořád poslouchali ska a sweet rocksteady, ale já už toho měl dost. Skinhead reggae byla moje nová cesta. V hlavě už se mi rodili The Upsessions. Odešel jsem od Rude Rich a spolu s Gielem Mulderem – trombonistou, kamarádem a milovníkem skinhead reggae – jsme The Upsessions založili.

Jaký byl původní hudební záměr kapely? Chtěli jste se držet co nejblíž klasickému jamajskému zvuku, nebo jste už tehdy přemýšleli o vlastních vlivech?

Byl jsem naprosto zamilovaný do starého skinhead reggae soundu, takže jsem věděl, že takhle chci znít. Zároveň mi ale bylo jasné, že hraní coverů mě nenaplní. Chtěl jsem skládat, přinášet nové melodie a nové písně. Ne jen dokola opakovat Money Man nebo The Israelites. Zároveň jsem chtěl do jamajské hudby dostat i jiné vlivy šedesátých let – třeba surfové kytary, mariachi trumpety nebo prvky instrumentálního funku.

Když se ohlédneš za začátky kapely, jak moc se The Upsessions v průběhu let změnili? Držíte se pořád původního směru, nebo se váš zvuk přirozeně vyvíjel?

Jasně, že jsme se změnili. A je to nutné, pokud se chceš posouvat dál. Jinak bys nahrával pořád to samé album dokola. Ale třeba po nahrání desky The Upsessions, která byla čistě ska, jsem cítil potřebu udělat album Boss Capone plné syrového skinhead reggae. To je nakonec můj základ.Postupně jsem si taky uvědomil, že moje nejoblíbenější období jamajské hudby je mezi lety 1965 a 1975. To ti dá mnohem širší prostor při nahrávání více desek – nechci se držet jen skinhead reggae.Když jsem nahrával album Boss Capone & Patsy, měl Patsy tak krásný hlas, že jsem do skladeb musel aranžovat smyčce. Když si pustíš reggae z raných sedmdesátek, smyčce tam jsou taky – jenže tehdy používali Mellotron, jeden z prvních klávesových nástrojů, který imitoval smyčce. Zní to hodně uměle, ale přesně to jsem potřeboval. A když jsem psal písně pro Strangera Colea, chtěl jsem, aby deska zněla víc jako ska a doo-wop ze šedesátých let. Protože přesně tak začínal.

Máte za sebou víc než dvacet let historie. Mohl bys popsat hlavní fáze vývoje kapely? Byla období, kdy se kapela výrazně změnila?

Když jsme nahráli první album The New Heavyweight Champion, reakce byly šílené – začaly chodit nabídky na koncerty i turné. Po druhé desce Beat You Reggae jsme už byli jasný headliner. Bylo to skvělé, ale mělo to i druhou stránku: ne všichni muzikanti byli připravení být pořád na cestách. Někdo studoval, někdo měl rodinu, někdo měl problémy se sluchem. Takže jsem musel najednou vyměnit čtyři členy kapely.

Byla to dost těžká situace a samozřejmě to kapelu změnilo. Navíc to přišlo těsně před létem plným velkých mainstreamových festivalů, turné a dokonce i rádiového vysílání v Holandsku. Naštěstí jsem našel skvělé nové muzikanty, kteří byli připravení jet naplno.

Další změna přišla kolem pátého alba, které obsahovalo víc ska skladeb – tehdy jsme se rozhodli hrát se dvěma dechovými nástroji. Bylo to potřeba, protože jsme měli ve setu víc ska věcí. Dneska jsme zpátky u jednoho dechu a vracíme se ke starému skinhead reggae soundu. Dokonce se do kapely vrátili i někteří původní členové.

Byly během těch let momenty, kdy jsi měl pocit, že je kapela na rozcestí – jestli pokračovat, změnit směr, nebo projekt na čas úplně zastavit?

Jo, ten moment, kdy jsem musel vyměnit čtyři členy najednou, byl hodně těžký. Ale takových situací bylo víc. Kromě všech těch skvělých věcí – koncertů, úspěchu, skvělých lidí na shows, použití našich skladeb ve filmech a seriálech, nahrávání s legendárními jamajskými hudebníky, cestování a „život na cestě“ – existuje i odvrácená strana. Drogy jsou pořád někde poblíž, turné je náročné a konflikty mezi členy kapely na cestách se prostě stávají.

Pamatuju si období kolem roku 2017, kdy jsem měl úplně zničený sluch. Nikdy jsem nepoužíval špunty do uší a postupně mě to dohnalo. Zjistil jsem, že jen asi 5 % času věnuju samotné hudbě a zbytek – 95 % – organizaci (turné, kalendáře atd.). Tehdy jsem cítil, že musím dát The Upsessions pauzu. Chtěl jsem se zase vrátit k psaní hudby, nebýt pořád na cestách nebo řešit logistiku. Zpátky tam, kde vzniká ta skutečná magie – psaní dobrých songů. Sedět u piana a hledat ten jeden magický moment, který z písně udělá něco výjimečného.

Chtěl jsem vypnout hlavu od organizování a nechat volně plynout kreativitu. Měl jsem nějaký příjem z autorských práv, takže jsem si mohl dovolit delší pauzu. Bylo to skvělé a nutné. Když jsem se chtěl vrátit k projektům, přišel covid, takže jsem musel čekat ještě déle. Mezitím jsem si koupil kvalitní špunty do uší a začal znovu psát, produkovat a vydávat desky a jezdit turné. Myslím, že tu pauzu jsem opravdu potřeboval. Když se na to dívám zpětně, byl jsem tak soustředěný na turné a organizaci, že jsem zapomněl si to užívat. Dneska si toho vážím mnohem víc – cítím vděčnost za to, co jsme vytvořili a pořád děláme. Hrát pro ty nejlepší lidi na světě, užívat si to na pódiu, poznávat nová místa a lidi, vidět, jak si někdo kupuje naše desky… a být součástí té nejlepší komunity – ska a reggae scény.

Jak vzpomínáš na úplně první koncerty The Upsessions? Pamatuješ si moment, kdy ti došlo, že tenhle projekt má skutečný potenciál?

Náš úplně první koncert byl ve Francii – hráli jsme jako předkapela na rozlučkovém koncertě kapely Western Special. Tahle kapela tam byla obrovská a my jsme hráli před 800 lidmi. Na tak velké publikum jsme vůbec nebyli připravení. Byli jsme z toho úplně vedle. Upřímně je lepší hrát nejdřív pro 25 lidí a postupně si budovat větší publikum.

Ale tu noc jsem se strašně moc naučil. Myslím, že asi o pět koncertů později už jsme byli „tam“ – lidi měli rádi naše album, začali jsme získávat pozornost, rozjelo se turné a naše koncerty byly čím dál lepší. Věděl jsem, že rosteme a že budoucnost je před námi.

Jak dnes vznikají nové skladby The Upsessions? Přichází někdo s hotovým nápadem, nebo se písně vyvíjejí společně na zkouškách?

Dneska je to vlastně dost jednoduché. Písně píšu doma na kytaru nebo piano, nahraju demo, kde jsou jasně slyšet všechny party, a to pak pošlu ostatním muzikantům. Sejdeme se, zahrajeme si to spolu – a skladby jsou hotové.

Jednou z praktických výzev pro reggae a ska kapely je počet muzikantů a nástrojů. Jaké máš zkušenosti s hledáním správných lidí a udržením stabilní sestavy?

Postupem času jsem změnil přístup. Miluju koncertování a když hrají The Upsessions, musím být u toho. Ale je to jako ve fotbalovém týmu – musíš mít víc hráčů na každou pozici. Turné musí být pro všechny zábava.

Takže jsou muzikanti, kteří jezdí skoro všechna turné, ale zároveň střídám třeba hráče na varhany nebo basu. Funguje to. Někdo má normální práci a zvládne třeba jen 15 koncertů ročně, někdo hraje i v jiných kapelách. Někdo má rád krátké víkendové akce, jiný delší turné.

Jistota jsem vždycky já, bubeník a kytarista. Ostatní se obměňují, ale všichni vědí, jak hrát skinhead reggae.

V punkové kapele často stačí kytara, basa a bicí. U reggae nebo rocksteady je ale potřeba určitá hudební dovednost a cit pro rytmus. Myslíš, že je tahle hudba náročnější na hraní?

Rozhodně. V první řadě musíš tu hudbu opravdu milovat. A pochopit, že nejde o to ukazovat, jak dobře umíš hrát na svůj nástroj. Technická zručnost není to hlavní – zásadní je rytmus. Když všichni muzikanti hrají pořád dokola to samé, vznikne groove. A přesně o ten nám jde. Hráli jsme i s jazzovými muzikanty, kteří to nedokázali, protože ten princip nechápali. Kytaristi jedou nekonečná sóla, basáci slapují, bubeníci chtějí ukázat techniku… to je pro jiné kapely. Nás to nezajímá. Groove je základ. To je ta magie.

Jakou radu bys dal lidem, kteří milují jamajskou hudbu a chtěli by založit vlastní kapelu? Má smysl do toho prostě skočit a učit se za pochodu?

Přesně tak! Prostě do toho jdi. Já na tom makám už přes dvacet let, abych byl tam, kde jsem dnes. Život muzikanta může být náročný, ale přináší obrovské odměny.

Vnímáš The Upsessions jako kapelu se silnými subkulturními kořeny? Mám na mysli publikum ze skinheadské, rude boy nebo podobné scény, které mají historicky blízko ke ska a reggae.

Rozhodně – The Upsessions by bez skinheadské a rude boy scény vůbec nevznikli. V Holandsku je hudba často konzumovaná jako fast food – umělci rychle vyletí nahoru a za rok po nich neštěkne pes. My máme štěstí, že v každém městě existuje malá scéna. Ať je jakkoliv malá, pořád tam je. Lidi, pro které hrajeme, jsou extrémně loajální – chodí na koncerty, kupují naše desky a dávají nám najevo, že nás mají rádi. Co víc si můžeš přát?

Jak dnes vnímáš pozici kapel hrajících early reggae, ska nebo rocksteady? Je to spíš uzavřený svět oddaných fanoušků a sběratelů, nebo má tahle hudba pořád potenciál oslovit širší publikum?

Vtipné je, že kapely jsou automaticky tlačené do té „scény“, ale když hrajeme na festivalech pro běžné publikum v Holandsku, lidi to mají rádi taky. Hráli jsme pro velké davy napříč různými skupinami lidí – a fungovalo to, lidi tančili a bavili se. Podle mě je důležité být součástí scény, ale zároveň se ukazovat i mimo ni. Upřímně moc nechápu ten „undergroundový“ přístup – na ska a reggae může tancovat úplně každý. Obzvlášť když má kapela na sobě zeleno-žluté teplákovky 🙂

Vnímáš rozdíly mezi publikem na reggae nebo ska koncertech a na punkových akcích? V čem jsou si ty scény podobné a v čem se liší?

Záleží na místě, ale ve většině případů hrajeme pro stejné publikum. Z nějakého důvodu se Oi! a punk přirozeně prolínají se starým reggae a ska. Třeba v Baskicku a Katalánsku jsme hráli koncerty s Pioneers pro čistě punkové publikum. Zbytek line-upu byl mnohem tvrdší než to, co jsme hráli my.

Myslíš, že subkultury jako skinheadi, mods nebo rude boys hrají stále důležitou roli v udržování téhle hudby při životě?

Rozhodně. Jak už jsem říkal – bez skinheadů, mods a rude boys by The Upsessions nikdy nepřežili. Jsou důvodem, proč existujeme.

Myslíš, že hudba s jamajskými kořeny má dnes ještě šanci prorazit do širšího hudebního prostoru – třeba do rádií nebo na velké festivaly?

Pokud je cílem festivalu vydělat peníze, jamajskou hudbu do line-upu většinou nezařadí. Pokud je cílem přinášet kulturu, program je mnohem pestřejší. Napsal jsem skladbu a nahrál ji s Montym Neysmithem – jmenovala se Reggae Christmas. Byla venku asi týden a už se objevila ve velké reklamě v USA. Přesně takový track hledali. To jen ukazuje, že reggae nikdy nezmizí – ale pro spoustu lidí je to jen „příjemná feel-good hudba ke grilování“, bez hlubšího vztahu k rytmu a tomu, co ta hudba opravdu znamená.

Nebo si myslíš, že přirozenější cestou je spolupráce s kapelami z příbuzných žánrů, jako je třeba současný soul nebo rhythm & blues?

Upřímně – já osobně nehledám větší publikum. Jsem naprosto spokojený s tím, co máme. Můžu psát, nahrávat a hrát hudbu, kterou miluju. A to je ten důvod, proč to dělám. Takže do spoluprací s jinými styly se nijak nehrnu.

Vidíš v Evropě země, kde má tahle hudba dnes obzvlášť silné zázemí? Třeba já mám pocit, že Německo vytvořilo před pár lety velkou vlnu zájmu kolem labelu Grover.

Jo, Německo je pro nás pořád klíčová země. Máme tam skvělé publikum a koná se tam spousta výborných ska a reggae festivalů, jako třeba This Is Ska, Freedom Sounds nebo trojice festivalů v Mohuči (Mainz).

Španělsko má taky silnou scénu kolem labelu The Liquidator a kapel jako Los Granadians nebo The Pepper Pots. Sleduješ tuhle scénu?

Jo, tyhle kapely jsme potkali několikrát na turné. Los Granadians jsou fakt skvělí! V listopadu jedeme na tří týdenní tour po Španělsku, Francii, Baskicku, Katalánsku a Portugalsku, takže uvidíme, jak ta scéna aktuálně vypadá.

Jak vnímáš scénu ve Spojených státech, kde si kapely jako The Slackers nebo The Aggrolites vybudovaly silnou fanouškovskou základnu?

Slyšel jsem, že to tam jde nahoru a dolů. Od evropských kapel, které tam jezdí na turné, slyším jak dobré, tak špatné zkušenosti. Já jsem si jednou zahrál na festivalu SuperNova v USA s Boss Capone & Patsy – bylo to neuvěřitelné! Cítil jsem se jako malá popová hvězda. Po koncertě za mnou chodilo spoustu lidí, chtěli se fotit, podepisovat desky a říkali, že jsou velcí fanoušci The Upsessions.

Samozřejmě bych si rád někdy zahrál turné po USA, ale vím, že dostat se tam není jednoduché – obzvlášť v dnešní politicky složitější době. A co se týče The Slackers a The Aggrolites – obrovský respekt k tomu, co dokázali vybudovat.

A co zbytek světa? Objevil jsi v posledních letech nějaké zajímavé kapely nebo projekty mimo Evropu a USA?

Rozhodně. Naprosto miluju Travelers Allstars z Mexika. To, co dělají – a hlavně jak to dělají. Občas se prostě objeví něco úplně odnikud. A tihle kluci jsou přesně ten případ.

Které období ve vývoji jamajské hudby je pro tebe osobně nejdůležitější? Jsou to ska roky, období rocksteady, nebo rané reggae?

Jednoznačně období 1968–1971. V těch letech vzniklo neskutečné množství nahrávek. Jednou jsem slyšel, že na ostrově tehdy bylo jen pár páskových rekordérů, a přitom se nahrávalo tolik hudby. Měl tam běžet magnetofon každou minutu dne i noci. Ale kromě toho mám rád i ska období předtím a taky rané roots a dub reggae, které přišlo později.

Které interprety, producenty nebo studia bys označil za své největší inspirace?

Uf, toho je hodně. Ale zkusím to: The Pioneers, Desmond Dekker, Symarip, Prince Buster, Derrick Morgan, Laurel Aitken, Lee Perry, The Upsetters, raný Bob Marley, The Melodians, Dice the Boss, King Stitt, U-Roy, I-Roy, Prince Jammy.

Jsou nějaké méně známé nahrávky nebo interpreti, které bys doporučil lidem, kteří chtějí jít v jamajské hudbě víc do hloubky?

Pro mě bylo album Reggae Fire Beat od King Stitta úplně orgasmické. Ten zvuk, nástroje, způsob hraní, produkce i jeho hlas – všechno je perfektní. Ale třeba i Long Shot od The Pioneers nebo Love Me Forever mě dokážou skoro rozbrečet.

Jak vnímáš třetí vlnu ska z 90. let, kdy se ska míchalo s punkem, popem nebo hardcorem?

V té době to bylo zjevení. Byl jsem mladý a většinu hudby v televizi a rádiu jsem nesnášel. A pak jsem najednou dostal CD Give ’Em the Boot, sampler kapel z Hellcat Records. Vedle toho tu byli No Doubt, Green Day… objevil se úplně nový zvuk. Byly to moje první kroky k hudbě, kterou dnes miluju. Díky tomu jsem se dostal k punku 70. let i ke ska.

Na jednu stranu tahle vlna přinesla ska k mnohem širšímu publiku, ale zároveň vytvořila spoustu komerčních hybridů. Jak se na ten vývoj díváš dnes s odstupem?

Cokoliv, co dostane ska a reggae k širšímu publiku – i když je to komerční – může být pro lidi impulz, aby objevili opravdu dobrou hudbu. Kapely jako Hepcat možná vznikly právě díky téhle vlně.

Hraní naživo je pro kapely jako ta vaše zásadní. Jak důležité jsou pro The Upsessions koncerty a turné?

To celé kolem koncertování má v sobě určitou magii. Být na cestě, objevovat nová města a lidi. Stát na pódiu a vidět, že lidi mají rádi to, co děláme. Všichni víme, že na tom nikdo nezbohatne, ale děláme to, protože to milujeme. Je to pro nás strašně důležité.

Vnímáš velké rozdíly mezi publikem v různých zemích, pokud jde o reggae nebo ska koncerty?

Ani ne. Přijde mi, že lidi na ska/reggae scéně jsou všude milí, ochotní a přátelští. Občas si říkám, že by bylo super, kdyby celý svět fungoval jako tahle scéna. Lidi jsou její součástí, protože umí mít rádi – protože milují hudbu. A když umíš milovat, děláš svět lepším místem. (Zním teď trochu jako guru, co?)

Máš nějaký koncert nebo turné, na které obzvlášť rád vzpomínáš?

Většinou si pamatuju spíš ty malé kluby nebo koncerty, kam nepřišlo moc lidí. Třeba když dorazí jen 12 lidí, ale nakonec z toho je skvělá párty. Nebo když tam je 15 hooligans, kteří nás „nepustí“ z pódia, protože udělají ze svých těl bariéru (samozřejmě v dobrém a vtipném duchu).

Nedávno jste vydali nové album, na kterém spolupracuje Monty Neysmith ze Symarip. Jak k té spolupráci došlo a jaké to bylo pracovat s někým, kdo je součástí historie téhle hudby?

Před dvěma lety mě můj label (Aggrobeat) požádal, abych napsal a produkoval vánoční reggae song s Montym na vokálech. Napsal jsem Reggae Reggae Christmas, poslal mu to a dopadlo to fakt skvěle.

Byli jsme v kontaktu a přišel mi jako super týpek. Když jsme pak chtěli dělat westernové album, byl první, kdo mě napadl. Navíc jsem věděl, že bude vypadat skvěle jako kovboj.

Na práci s legendami jako Monty, Keith & Tex nebo The Pioneers je nejlepší to, že jsou pořád normální lidi. Žádná arogance, jen milí a přátelští lidé.

Před setkáním s nimi mám vždycky takový ten „Santa Claus pocit“, že jdu potkat někoho důležitého. Ale pak to skončí tak, že máš pocit, jako bys získal nového kamaráda.

Album je inspirované estetikou spaghetti westernů, která se občas objevovala i v klasických reggae nahrávkách. Jak tě napadlo se k tomuhle tématu vrátit?

Myšlenku na westernové album s The Upsessions jsem měl v hlavě už dlouho. Ale když jsem potkal Montyho a viděl ho, hned jsem věděl, že chci jeho obličej na obalu. A jakmile jsem měl v hlavě tenhle vizuál, šlo skládání písní samo.

Jako první jsem napsal Sheriff Double Gun a bylo jasné, že to bude titulní track. Monty jako šerif, který přijíždí do města někoho zabít.

Westernové motivy jsme už používali i na předchozích deskách. Ta kombinace reggae a westernu mě vždycky fascinovala. Klidně bych na tohle téma mohl udělat dalších deset alb.

Na závěr osobní tip: mohl bys vyjmenovat pět skladeb od současných kapel, které tě v posledních letech opravdu zaujaly? Co se ti na nich líbí a proč by si je lidé měli pustit?

Doufám, že The Moon Invaders jsou ještě dost „současní“, ale ti jsou u mě pořád na vrcholu. Album Breakin’ Free je naprostý klenot. Skvěle zahrané, výborné kompozice – kapela, kde všechno dokonale funguje.

Skladby True & Big Love a Turn Off Your Television od Two Tone Club jsou nadčasové ska hity.

Miluju jejich úderný ska zvuk a samozřejmě zpěváka Lintona Blacka, který má neskutečný výraz a charisma.

Mrkni taky na Jim Murple Memorial z Francie. Viděl jsem je naposledy před deseti lety a znovu je uvidím v červnu 2026. Jejich přístup ke ska je strašně příjemný – kontrabas, skvělý bubeník a celkově krásný zvuk kapely.

Poslední slovo je tvoje. Je něco, co bys chtěl říct a na co jsem se nezeptal?

Díky pro Tighten Up Zine! Přesně takovéhle věci drží scénu pohromadě – a je to strašně důležité. A tvoje otázky byly fakt skvělé, vzpomněl jsem si na spoustu věcí, o kterých jsem si myslel, že jsem je už zapomněl.

A ještě malá zpráva na závěr: letos v létě vyjde early dub album Dub Delique od Boss Capone & Keith Rowe. A v říjnu vyjde další deska ve stylu two-tone ska – s mojí novou kapelou RatRace, kde zpívá Linton Black.

Díky za pozvání!

DISKOGRAFIE:

The Basement Brothers Feat. The Kitchenettes / The Upsessions – You Pick My Love / Yahamutsu EP (Rudeattack Records, 2006)
The New Heavyweight Champion LP (Moon Ska World, 2006)
The Chambermaid / Hold Your Whining EP (Conquering Ruler Records., 2007)
The Upsessions / The Fascinators – The Funky Shark / Bird Rok / 1001 Arabian Nights EP(Funky Shark Records, 2009)
Beat You Reggae LP (Grover Records, 2009)
Below The Belt LP (Grover Records, 2011)
Shake It! LP (Grover Records, 2014)
10th Anniversary EP(Grover Records, 2016)
This Is The Upsessions LP (Grover Records, 2016)
The Moon Invaders / The Upsessions – The Moon Invaders Vs The Upsessions EP (Badasonic Records, 2022)
Reggae Fever EP (Guerrero Records, 2022)
The Prince Of Rudeness Featuring The Upsessions / The Rocksteady Conspiracy Featuring Boss Capone – What A Big Thing / Trouble And Danger EP (Aggrobeat, 2023)
Boss Capone And PatsyFeaturing Tommy Tornado & The Upsessions – I Am The King EP (The Wishful Thinking, 2023)
Boss Capone And Patsy Featuring Tommy Tornado & The Upsessions – Kings And Queens LP (Aggrobeat, 2023)
The Upsessions And Monty Neysmith – Sheriff Double Gun LP (Aggrobeat, 2026)

INSTAGRAM: https://1url.cz/Qeere

FACEBOOK: https://1url.cz/KeBvQ

AGGROBEAT BANDCAMP: https://1url.cz/YeBvo

NOVÉ LP NA AGGROBEAT SHOP: https://1url.cz/keBvH

Oi Skall Mates vydají po deseti letech novou desku v japonštině

Misantroop — Fri, 24 Apr 2026 14:36:21 +0000

Oi Skall Mates je kapela třetí vlny ska z Tokya. Mám speciální slabost pro jejich nutty sound a spolu s Tokyo Ska Paradise Orchestra pro mě tahle parta reprezentovala jakonské ska.

Kapela začala hrát už v roce 1996 a natočila několik velmi dobrých desek, předevšímn 12-Mates Skall Nighter Woo a Luvin‘ Side New Stomper mě kdysi velmi bavili.

Když jsem kolem roku 2005 zkoušel kapelu oslovit, jestli by se mnou neudělali rozhovor, přišla mi brilantní odpověď ve smyslu: „Ne, neuděláme. Není to nic osobního, prostě jsme jen děsně líní.“, což jsem samozřejmě plně respektoval i když mi bylo líto, že se o téhle kapele nedozvím víc.

Kapela teď vyrazila na turné, při příležitosti 30 výročí existence a oznámila, že po deseti letech vydává nové album. To bude jen v japonštině, bude míchat vlivy ska, reggae, punku, new wave a J-popu. Deska vyjde 27.5..

Instagram: https://1url.cz/keqFN

Oi Skall Mates to release new album in Japanese after 10 years

Misantroop — Fri, 24 Apr 2026 14:36:20 +0000

Oi Skall Mates is a third wave ska band from Tokyo. I have a special fondness for their nutty sound and together with Tokyo Ska Paradise Orchestra, this group represented Japanese ska for me.

The band started playing in 1996 and recorded some very good albums, especially 12-Mates Skall Nighter Woo and Luvin‘ Side New Stomper, which I really enjoyed.

When I tried to contact the band around 2005 to ask if they would do an interview with me, I got a brilliant answer along the lines of: „No, we won’t. It’s nothing personal, we’re just really lazy.“, which I of course fully respected, although I was sorry that I wouldn’t learn more about this band.

The band has now embarked on a 30th anniversary tour and announced that they are releasing a new album after ten years. It will be in Japanese only, mixing influences from ska, reggae, punk, new wave and J-pop. The album will be released on May 27th.

Instagram: https://1url.cz/keqFN

New dirty reggae album by The Aggrolites on the horizon

Misantroop — Mon, 20 Apr 2026 11:40:18 +0000

Aggrolites are back with their dirty reggae! LA is shaking again and their new album Super Atomic is coming out on Pirates Press Records.

It will contain 11 new songs, so after 7 years the band is back with new material.

Photo credit IG: Chivografia.raw https://1url.cz/Pe2cp

In the meantime they have released the single Till The Wheels Fall Off, which you can listen to on Youtube or on streaming platforms.

If the album is as good as its predecessors (which I have no doubt about based on the single), then it will not stop rotating at any party this summer.

Bandcamp: https://1url.cz/je2cJ

Instagram: https://1url.cz/9e2cu

Nové album dirty reggae The Aggrolites na obzoru

Misantroop — Mon, 20 Apr 2026 11:40:18 +0000

Aggrolites jsou zpátky se svým dirty reggae! LA se znovu otřese a na Pirates Press Records vyjde jejich nové album Super Atomic.

To bude obsahovat 11 nových písní, takže po 7 letech se kapela vrací s novým materiálem.

Photo credit IG: Chivografia.raw https://1url.cz/Pe2cp

Zatím ven vypustila singl Till The Wheels Fall Off, který si můžete pustit na Youtube nebo na streamovacích platformách.

Jestli bude deska opět stejně povedená, jako její předchůdci (o čemž nemám podle singlu žádné pochybnosti), tak se nezastaví v létě její rotace na žádném mejdanu.

Bandcamp: https://1url.cz/je2cJ

Instagram: https://1url.cz/9e2cu

Na Liquidator music vyšlo album Laurela Aitkena a The Mighty Megatons

Misantroop — Thu, 16 Apr 2026 13:39:46 +0000

Liquidator Music vypustil v posledních dnech do světa neuvěřitelnou pecku. Jde o album legendárního Laurela Aitkena s hudbou od The Mighty Megatons.

Album se nese ve stylu reggae, rocksteady a ska. Skvěle zde vyniká Laurelův hlas a podle mě písně na této desce patří k tomu nejlepšímu z tvorby tohoto zpěváka s kubánsko-jamajskými kořeny.

Ptáte se, jak je možné, že vyjde album zpěváka, který zemřel v roce 2005, se současnou kapelou? Liquidator Music se podařilo zachránit množství Aitkenových vokálních nahrávek, které nikdy nebyly vydány a k nimž často neexistoval žádný hudební podklad. Ve spolupráci s kapelou The Mighty Megatons z Madridu pak label připravil projekt na záchranu těchto nahrávek a kapela k nim dodatečně nahrála hudební doprovod.

Nejde přitom o žádné amatéry. The Mighty Megatons mají zkušenosti se spoluprací s interprety jako Alpheus, Roy & Yvonne, George Dekker, Keith & Tex, Carroll Thompson nebo Roy Ellis.

Tahle deska je skvělá a můžete si jí objednat na stránkách Liquidator music.

Instagram Liquidator music: https://1url.cz/je2G1

Instagram The Mighty Megatons: https://1url.cz/Re2GJ

Liquidator Music: https://1url.cz/be2Ge

An album by Laurel Aitken and The Mighty Megatons was released on Liquidator music

Misantroop — Thu, 16 Apr 2026 13:39:44 +0000

Liquidator Music has released an incredible gem in the last few days. It’s an album by the legendary Laurel Aitken with music performed by The Mighty Megatons.

The album moves within the styles of reggae, rocksteady, and ska. Laurel’s voice truly shines here, and in my opinion the songs on this record belong among the very best from the catalogue of this singer of Cuban-Jamaican origin.

You might be wondering how it’s possible that an album by a singer who passed away in 2005 can be released with a contemporary band. Liquidator Music managed to recover a number of Aitken’s vocal recordings that had never been released and often didn’t even have any instrumental backing. In collaboration with The Mighty Megatons from Madrid, the label created a project to rescue these recordings, with the band recording new instrumental backing for them.

And these are no amateurs. The Mighty Megatons have experience working with artists such as Alpheus, Roy & Yvonne, George Dekker, Keith & Tex, Carroll Thompson, and Roy Ellis.

This record is great, and you can order it from the Liquidator Music website.

Instagram Liquidator music: https://1url.cz/je2G1

Instagram The Mighty Megatons: https://1url.cz/Re2GJ

Liquidator Music: https://1url.cz/be2Ge