Přemýšlel jsem, jak tuhle recenzi začít, a nakonec mi to nedá nezačít osobní vzpomínkou. Symarip byla jednou z prvních kapel, které jsem v náctiletém věku objevil v kolonce skinhead reggae. Hltal jsem historky o tom, jak se kapela původně jmenovala The Pyramids a jak otočením názvu a jeho lehkým zkomolením vzniklo jméno Symarip. Fascinovala mě jejich zásadní deska Skinhead Moonstomp z roku 1970. Pro mě to byl svatý grál žánru. Popularita ikonické fotografie z obalu před několika lety vystřelila tak vysoko, že jsem měl pocit, že snad každá kapela hlásící se ke skinheadské subkultuře si tenhle motiv nějakým způsobem přetvořila k obrazu svému.

O to víc mě štvalo, že jsem před dvaceti lety na eBay sehnal na vinylu jen reedici z roku 1980. Grafika té verze mi nikdy úplně nesedla, ale zároveň jsem byl mezi kamarády jediný, kdo tuhle desku měl a mohl ji pouštět na mejdanech. Tehdy jsem vůbec netušil, co členové kapely dělají dál, a už vůbec mě nenapadlo, že by se té hudbě někdo z nich ještě aktivně věnoval. V roce 2008 se ale objevil plakát na Subculture Fest v Praze a na něm jméno Roy Ellis. Ten koncert byl pro spoustu lidí splněným snem. Narvaný klub, několik stovek nadšených fanoušků a pod pódiem chaos, ze kterého se některá přátelství rodila na dalších dvacet let (i ta co začala rvačkou). Od té doby uplynulo hodně času, Roy Ellis navštívil Českou republiku ještě několikrát a vyšla o něm i kniha od hudebního publicisty Honzy Vedrala, člena už nehrající pražské ska kapely The Chancers (skvělá kapela, podívejte se na ně). S Royem jsem měl dokonce možnost prohodit pár slov, když jsem o něco později dělal festivalovou security na jeho koncertě.

Roy Ellis od té doby vydal několik desek a singlů na španělském labelu Liquidator Music. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že ve svých 77 letech nahraje živé album v Praze, asi bych si ťukal na čelo. A přesto se to stalo. Deska vyšla právě na Liquidatoru jako poctivý dvouvinyl v gatefold obalu a působí jako důstojné shrnutí jeho kariéry.

Nahrávka zachycuje pražský koncert, který Roy odehrál spolu s projektem Rudeboy Paradise, tvořeným převážně bývalými členy The Chancers a spřízněnými muzikanty. Ještě stojí za zmínku, že první Royovy koncerty v Praze odehrála ska/reggae kapela Green Smatroll (stále fungující, podívejte se na ně také), která si rozhodně zaslouží pozornost. Album obsahuje šestnáct skladeb a vyšlo v černé i červené vinylové verzi.

Živé desky nás baví hlavně proto, že některé skladby dostanou na pódiu úplně jinou energii než ve studiové verzi. Občas se ale stane i opak a oblíbené hity ztratí kouzlo. Tady se nic takového neděje. Nahrávce se podařilo velmi věrně zachytit atmosféru večera a je slyšet, že Roy Ellis jako zkušený frontman umí s publikem pracovat naprosto přirozeně. Míchá se tu reggae, ska i rocksteady, a to napříč různými etapami jeho kariéry. Převahu mají klasické kusy z alba Skinhead Moonstomp, ale nechybí ani novější skladby. Výběr se soustředí spíše na ska a rocksteady polohu než na soulovější věci typu Let Me Take You Higher, které Roy kdysi nahrál s projektem The Teenagers.

Z momentů, které opravdu vyniknou, musím zmínit melancholickou Grooving Out Of Life, původně nahranou s kapelou The Transilvanians z Galicie. Zazáří i energická The Skinheads Dem A Come nebo romantická Come On And Dance With Me. Atmosférou mě osobně nejvíc dostala strana B, kde je krásně slyšet, jak Roy komunikuje s publikem třeba ve skladbě Chicken Merry. Strana C nabízí taneční I Don’t Want You – I Don’t Need You Anymore a následně legendární Stay With Him, která má skvěle vystavěnou a gradující dynamiku. Závěr pak patří hitům Skinhead Girl a Skinhead Moonstomp – a tady ani jiná možnost neexistuje.

Tahle deska má atmosféru jako hrom a nesmírně mě baví. Přenesení klubové energie na vinyl se povedlo a pokaždé, když si ji doma pustím, vtáhne mě zpátky do sálu mezi lidi. Je to sentimentální, staromódní v tom nejlepším slova smyslu a působí to na mě extrémně pozitivně. Možná je to tím, že je to muzika, na kterou vezmeš holku do klubu a užijete si rande. Možná je to radostí z hudby, která z téhle nahrávky doslova čiší. A možná jsem jen o něco starší a pomalu vstupuji do lehce nostalgického období. Každopádně strávit podzim života s touhle deskou je mnohem lepší představa než s artrózou a nekonečným bingem v domově důchodců.

Na závěr ještě jedna věc. Oceňuji odhodlání a zápal, se kterým Toni Face drží Liquidator Music ve hře. Za mě je Liquidator jedním z nejzásadnějších vydavatelství současné ska a reggae scény. Vydávat s takovou vytrvalostí a vysokou kvalitativní laťkou žánry, které jsou dnes spíš doménou skalních fanatiků než středem hudebního světa, chce obrovské nadšení. A za to mu patří respekt – i podpora.

TOP TRACKY: Grooving Out Of Life, Come On And Dance With Me, Stay With Him