Periferia Nord

Perifèria Nord: Když se post-punk potká s literárním hororem. Zapomeňte na prosluněné pláže a turistické pohlednice. Projekt Perifèria Nord vyrůstá z šedi barcelonských předměstí a chladu, který nastává, když v zimě zmizí vitamín D. Kapela, jejíž členové prošli scénami punku, Oi! i hardcoru, vyměnila zkreslené kytary za introspekci a syntezátory. Na naše otázky odpovídali Mey a Yoan. V rozhovoru s nimi rozebíráme jejich fascinaci Edgarem Allanem Poem, DIY etiku v gentrifikovaném městě i to, proč je pohled do vlastního nitra kolikrát tvrdší než ten nejrychlejší street punk.

Kdy a z jaké potřeby vznikla Perifèria Nord?
Y: Pokud si dobře pamatuju, bylo to v roce 2022. Dva kamarádi si jednou v létě večer povídali o tom, že by spolu chtěli dělat hudbu, a společným bodem byla naše láska k určitým postpunkovým zvukům a atmosférám.

Byl to vědomě založený projekt, nebo spíš přirozený únik z jiných kapel či situací?
Y: Tenhle projekt vznikl z potřeby hrát si se zvuky, které neměly místo v jiných kapelách. V té době jsme zároveň byli zapojení do jiných projektů s víc punkrockovým zvukem, takže to byla svěží iluze zkusit post-punk. Třeba dlouho jsem neměl příležitost hrát na čistou kytaru, haha.

Co pro vás znamená název Perifèria Nord – je to konkrétní místo, nebo spíš stav mysli?
Y: Pravděpodobně obojí. Opravdu žijeme na barcelonské periferii, ale název se zároveň snaží zdůraznit, že post-punk může vznikat a být poslouchaný pracující třídou, ne jen fancy scénou nebo uměleckou elitou.

Jak sami sebe dnes vnímáte: jako klasickou kapelu, projekt, nebo prostor pro určitou náladu a myšlenky?
Y: Dneska je to spíš projekt. Snažili jsme se být klasická kapela, ale nevyšlo to. Odehráli jsme jen dva koncerty a z různých osobních důvodů (málo času, osobní ztráty, rozdílné cesty) se sestava rozpadla. Doufáme, že se v budoucnu podmínky zlepší a budeme moct pokračovat a znovu hrát.

Váš zvuk se pohybuje mezi post-punkem, coldwave a temnějšími punkovými polohami. Co vás na tomhle zvuku přitahuje?
Y: Ty chladné melodie a prostor, který tyhle žánry dávají pro vytváření silných atmosfér. Tyhle zvuky otevírají uši i mysl zvláštním pocitům a hlubším prožitkům.

Je pro vás hudba spíš způsob, jak vyjadřovat emoce, nebo nástroj k popisu světa kolem vás?
M: Pro mě je to způsob, jak emoce vyjádřit a pochopit. Jsem hodně citlivý člověk a někdy pocity přetékají. Hudba je skvělý nástroj, jak je rozpoznat a projít jimi, aniž bych se zranil. Nevím, jestli dokážu svět kolem sebe popsat pár slovy a akordy, ale hudba vždycky dělá kouzla.

Máte pocit, že post-punk dnes znovu rezonuje, nebo to s trendy nemá nic společného?
Y: Myslíme si, že dnes je to trend. Je hodně projektů s post-punkovým zvukem namíchaným s jinými žánry, takže ten pojem je někdy nadužívaný. Ale je tu taky spousta nových kapel znějících jako ty z 80. let. Myslím, že je to pro tenhle žánr skvělá doba.

Vyrůstali jste spíš na punku a Oi!, nebo na temnější hudbě jako post-punk, goth nebo wave?
Y: Rozhodně na punku a Oi!. Hrál jsem v hodně punkrockových a Oi! projektech od doby, co jsem se v roce 2005 přestěhoval do Barcelony. Mey hrál punk rock v Mexiku i tady v Barceloně v několika kapelách a Alex (synth) pochází z hardcore / grind scény.

Jak vidíte vztah mezi Oi!/punkem a post-punkem – jsou to dva oddělené světy, nebo jen různé formy stejného postoje?
Y: Myslím, že jsme teď ve správný moment tyhle žánry míchat, i díky cold punk / Oi zvuku, který se objevil ve Francii před pár lety. Máme to moc rádi.

Co si berete z punkové mentality, i když vaše hudba zní chladněji a introvertněji?
M: Přístup a DIY mentalitu. Všechno je hrdě domácí výroba – skládání, nahrávání, vizuál. Vydáváno na kazetách a distribuováno DIY labels kamarádů.

Myslíte si, že post-punk může být stejně autentický a „pravdivý“ jako street punk nebo Oi!?
M: Možná ano, pokud nezapomeneš na svoje kořeny. Nikdy jsem předtím nebyl vyloženě v post-punku, ale dokážu se silně napojit na introspektivní pocity. Tenhle žánr se zrodil z potřeby hledat všechno uvnitř, místo venku. Punk se snaží řvát a rozbíjet věci, aby změnil svět kolem, zatímco post-punk obrací pohled dovnitř, k hlubší emocionální a existenciální potřebě. Není nic tvrdšího a „pravdivějšího“ než podívat se na své nejtemnější pocity.

Rozhodli jste se založit každé EP na konkrétní literární inspiraci. Proč právě tenhle přístup?
Y: Byl to původní nápad pro první EP, takže jsme chtěli obě desky vnímat jako součást jednoho celku. Myšlenka byla vyprávět příběh hudbou – jedna skladba = jedna kapitola.

První EP vychází z Poeovy povídky „Maska červené smrti“. Co vás na tom textu nejvíc přitahovalo?
M: Byl to nápad našeho prvního baskytaristy, navrhl ten příběh jako něco, co se dá dobře převyprávět chladnou hudbou. Je to text o smrti, nemoci, radosti, čase, krvi, temnotě a strachu. Poe nám dal skvělou atmosféru k zhudebnění.

Druhé EP je inspirované knihou „Král ve žlutém“. Kdy jste se s ní poprvé setkali a jaký pocit ve vás zanechala?
M: Hledali jsme nějaké temné příběhy a jeden kamarád nám to doporučil. Kniha má nostalgickou atmosféru, silné obrazy, šílenství a snové pocity. Má podobné motivy jako Poe – masku a existenci něčeho tajemného a zlého.

Je pro vás literatura hlavně zdrojem atmosféry, nebo způsobem, jak mluvit o věcech, které se těžko popisují přímo?
M: Pro mě je literatura dobrý způsob, jak budovat popisy a vytvářet světy. U Perifèria Nord byla literatura strukturou i zdrojem kreativity, jak ty příběhy rozšiřovat pomocí zvuků. Těžko popsatelné věci – emoce nebo myšlenky – se někdy dají zachytit slovy, ale když máš ta správná slova se správnou hudbou, dokážeš se s ostatními propojit mnohem hlouběji.

Píšete texty spíš jako příběhy, nebo jako útržky pocitů, obrazů a stavů mysli?
Y: Na prvním EP jsme se snažili držet časovou linku příběhu. Na druhém jsme už víc míchali vlastní emoce a pracovali s citacemi z knihy.

Vaše texty působí hodně existenciálně. Jsou odrazem osobních pocitů, nebo vědomou fikcí?
M: Stalo se to nevědomě osobní. Při psaní textů jsme si podvědomě vybírali slova, která rezonovala s naší realitou. I když jsou písně založené na fikci, cítím v nich hodně odrazů sebe sama, hlavně na druhém EP.

Pomáhá vám temná hudba a temné texty vyrovnávat se s realitou, nebo ji spíš dál rozebírat?
Y: Pro mě je to způsob úniku z reality. Můžu se dostat jinam, aniž bych se hnul z místa. Post-punk dokáže změnit způsob, jak vnímám realitu, ten pocit je jiný než u jiných žánrů.

Myslíte si, že temnota v hudbě může být očistná nebo osvobozující?
M: Ano. Pomáhá uvolnit hluboké a temné lidské emoce, které potřebují prostor, aby mohly existovat. Psát o nich a zpívat je je vždycky očistné. Smutek, samota, melancholie, odcizení nebo myšlenky na smrt potřebují útočiště. Někdy ho najdeme jen v hudbě – spousta písní a celých alb je pro mou duši jako velké objetí.

Barcelona je často vnímaná jako město slunce, pláží a turismu. Jak v takovém prostředí vzniká temná hudba jako ta vaše?
M: Temná hudební scéna tu byla vždycky. Slunce každou zimu na pár měsíců zmizí a nechá nás bez vitamínu D.

Cítíte se součástí barcelonské nebo katalánské scény, nebo raději zůstáváte stranou na periferii?
Y: Ten projekt byl od začátku plánovaný jako kapela, která si občas zahraje, ne že bychom chtěli koncertovat každý víkend. Takže zůstáváme spíš na okraji scény.

Má pro vás Barcelona nějaký specifický zvuk nebo náladu, která se promítá do Perifèria Nord?
M: Jsme outsideři, takže je to spíš o nostalgii a mizerných zimách. Špatně snáším chladná období, málo světla a to, jak prostředí šedne.

Název kapely evokuje „periferii“ – je to pro vás geografická, sociální, nebo mentální věc?
M: Pro mě hlavně sociální a mentální. Samozřejmě že místo, kde vyrůstáš, ovlivňuje tvoje možnosti, ale i ve velkých městech existují sociální hranice na základě rasy, třídy nebo genderu.

Jak dnes vidíte DIY / undergroundovou scénu v Barceloně – je živá, roztříštěná, nebo vyčerpaná?
Y: Je roztříštěná do malých, vyčerpaných kusů. Téměř neexistující kluby dělají organizování akcí těžké a hodně skvělých DIY squatů bylo zavřeno kvůli represivní politice. DIY pořád žije, ale už ne s takovou silou jako dřív.

Odráží se v hudbě místní realita – bydlení, práce, tlak města, gentrifikace, turismus?
Y: Barcelona má jednu z největších turistických masifikací v Evropě. Bydlení dusí místní obyvatele. Stres a úzkost se přirozeně promítají do tvorby temné hudby.

Myslíte si, že život ve velkém městě jako Barcelona formuje jiný druh punku než jinde?
Y: Nemyslím si. Je tu hodně lidí z různých míst s různými vlivy. V jiných částech státu možná existuje specifičtější zvuk scény (např. punk v Baskicku nebo Oi! v Madridu).

Jaký je dnes vztah mezi punk/Oi! scénou a temnější post-punkovou scénou ve městě?
Y: Každá si jede po svém, ale občas sdílí prostory. Některé kapely jsou někde mezi a udržují spojení.

Má dnes lokální identita v undergroundu ještě váhu, nebo se scéna globalizuje a ztrácí jméno?
Y: Někdy mám pocit, že i lokální underground je gentrifikovaný a scéna se globalizuje. Na druhou stranu je tu pár kapel, které vydávají hudbu v katalánštině, a to je super – udržovat svoje kořeny.

Jak obvykle vzniká skladba Perifèria Nord – začíná to hudbou, textem, nebo náladou?M:

M: Vždycky hudbou. Yoan vytvořil instrumentální základy a pak jsme pracovali na textech, aby ladily se zvukem a strukturou alba. Do nálady jsme se většinou dostali právě během čtení příběhů.

Je pro vás důležitější atmosféra, nebo sdělení?

Y: Obojí. Jedno bez druhého by nedávalo smysl. Osobně nesnáším prázdnou hudbu bez významu.

Vnímáte druhé EP jako krok vpřed, nebo spíš jako jiný úhel pohledu?
Y: Jako krok vpřed – je součástí stejného celku jako první EP. Do budoucna bychom chtěli obě EP vydat na jednom vinylu, ale dnešní výrobní náklady jsou pro DIY kapelu šílené.

Vidíte Perifèria Nord jako dlouhodobý projekt, nebo reakci na momentální potřebu tvořit?
Y: Něco mezi tím. Není to úplně dlouhodobé, ale pořád máme co říct.

Máte už v hlavě další literární inspiraci, nebo byste se chtěli vydat jiným směrem?
Y: Přemýšlíme o LP s osobními texty, ale vyžadovalo by to víc času být spolu a tvořit. Dnes je to kvůli našim mizerným pracovním rozvrhům složité, ale pokusíme se.

Co by si měl posluchač z vaší hudby odnést?
M: Naše hudba je domácí výroby. Cítit hudbu a být citlivý je privilegium, které tě může přenést do jiných realit. A taky – věnovat pozornost detailům dělá rozdíl. Každé slovo a každý zvuk má svůj záměr.

Co vás momentálně nejvíc inspiruje mimo hudbu a literaturu?
M: Moje vlastní sny, archetypy a esoterické věci.

Jaká deska nebo kapela vás v poslední době opravdu zasáhla?
Y: Nürnberg jsou náš největší vliv a každý rok vydávají hodně zajímavé věci. Posloucháme teď hodně High Vis a taky album Fragrance od Lobby – jsem na něm úplně závislý.

Chcete něco vzkázat lidem ze scény, kteří se pohybují mezi punkem, Oi! a temnější hudbou?
M: I když se pohybujeme v temnotě a agresivních pocitech, měli bychom víc pěstovat empatii a vzájemnou péči. V posledních letech jsem přestal pít alkohol a na spoustě míst se cítím nepříjemně. Jako bych tím zároveň opustil punk a Oi!, kvůli sociálnímu tlaku na sebedestrukci nebo nulovému respektu, když nejsi v destruktivní náladě. Nedělejte bordel na koncertech, nechte lidi užít si hudbu a držte hubu.