Lejonen je kapela z USA, která valí velmi solidní street rock postavený na dvou kytarách. Když jsem pátral, kde všude se členové tohoto projektu v minulosti mihli, narazil jsem na opravdu působivý výčet: 90 Proof, Oxley’s Midnight Runners, Phoenix City Muggers, Fighting 48, The Fatskins, Vicious Rumours, Bowcat nebo The Warlords. Některé z těchto jmen budou známější spíš americkému publiku, ale věhlas několika z nich bez problémů doputoval i do Evropy. Už jen tenhle seznam napovídá, že tady nejde o žádné nováčky, ale o muzikanty, kteří mají něco odehráno a dobře vědí, co chtějí.

Stylově se pohybujeme na poli street rocku, který si bere z Oi!, street punku, ale cítím tu i inspiraci klasickým rockem a místy lehký závan heavy metalu. Celek ale nepůsobí roztříštěně – naopak. Je to servírováno jako promyšlené a soudržné menu, kde do sebe jednotlivé ingredience zapadají s překvapivou lehkostí. Fanoušci kapel jako Strike First nebo The Fatskins si tu rozhodně přijdou na své. Mně osobně to z nějakého důvodu připomíná dnes už nehrající pražskou kapelu Disdainful – možná právě tím důrazem na atmosféru a pevnou stavbu skladeb.

Tenhle 12″ je jejich prvním počinem a obsahuje pět skladeb lisovaných na oranžovém vinylu. Vydání proběhlo v kooperaci labelů KB Records a Longshot Music, takže klasická spolupráce Evropy a USA, která v tomhle žánru funguje už léta a znovu potvrzuje, že scéna je propojenější, než se může zdát.

Hned první song je poměrně epický a skvěle koresponduje s katastrofickým textem. Smrt, zkáza, zatracení a apokalypsa – to všechno tady perfektně ladí se zvukem dvou kytar a středním tempem, které dává vyniknout atmosféře. Druhý song Frankfurt ’86 je naopak o přátelství a určité formě sounáležitosti, zatímco následující In The Wake of Wolves pracuje s tématem ideálů a věrnosti sobě samému. Je to o tom, jak důležité je neztratit vlastní tvář a nesnažit se zapadat za každou cenu.

Už první strana mě chytila a nepustila. Kdybych měl tuhle desku popsat jedním slovem, bylo by to „odhodlání“. Tenhle pocit z nahrávky doslova tryská a působí přímo na nervovou soustavu. Kapela je sehraná, jistá v kramflecích a je slyšet, že jde o zkušené muzikanty. Zvuk je velmi dobře vyvážený, jednotlivé nástroje na sebe reagují s přirozenou lehkostí a dohromady tvoří kompaktní, energické streetrockové těleso.

Na B straně pokračujeme ve stejném duchu skladbou The Streets of Many Murders. Ta se tematicky věnuje íránským revolučním gardám a je zároveň věnována všem, kteří se stali oběťmi jakékoli formy útlaku. Shodou okolností píšu tuhle recenzi v době, kdy se znovu vyostřuje konflikt na Blízkém východě, takže text vyznívá ještě naléhavěji. Poslední song Capital Vices se zabývá sedmi smrtelnými hříchy a ze všech skladeb nejvíc sklouzává k přímočařejšímu, punkovějšímu zvuku. Je to důrazná tečka za deskou, která si drží laťku od začátku do konce.

Souhrnně tu dostanete velmi kvalitní street rock s přemýšlivými a netuctovými texty. Pokud hledáš desku, u které si s kámoši zařveš jednoduché Oi! refrény a budeš lít pivo po hektolitrech, tohle možná není první volba. Lejonen jdou o něco dál – přinášejí zajímavější témata, zkušenosti a osobní postoje přetavené do silného a uvěřitelného projektu.

Upřímně jsem měl problém vybrat nejlepší skladby, protože tuhle desku většinou točím jako celek a její stopáž je na to ideální. Nakonec vybírám dva songy, které mi dnes sedí nejvíc – ale klidně se může stát, že zítra to budou jiné dva. A právě to je podle mě známka skutečné kvality.

TOP TRACKY: Frankfurt ´86, In The Wake Of Wolves