Je trochu zvláštní, že člověk občas dokáže mít perfektní přehled o tom, co právě vyšlo na druhém konci světa, a přitom mu úplně unikne kapela, která vznikla prakticky za barákem. Přesně tohle se mi stalo s Hory z Olomouce. Jejich Demo 2026 vyšlo už v březnu, ale já se k němu dostávám až teď. A byla by škoda to dál přehlížet.
Hory se pohybují někde na pomezí post-punku, punku a hardcore, ale mnohem zajímavější než zařazení do škatulky je podle mě atmosféra, kterou se jim podařilo na pěti skladbách vytvořit. Je v tom napětí, neklid, temnota a pocit, že něco není v pořádku. Hudba se nehroutí do beznaděje, spíš tlačí na potřebu s ní bojovat a zároveň nechává prostor silným textům.
A právě ty stojí za pozornost. „Slabost“ mluví o strachu z blízkosti, neschopnosti dát dohromady vlastní chaos. „Neboj se tmy. Boj se světla“. „Červotoč“ pracuje s obrazem ničení všeho, co nám připomíná nás samotné, zatímco „Mezidobí“ přináší hodně silný obraz krajiny, po které možná nezůstane vůbec nic. „Není co předat a není ani komu“.
Hodně silná je i „Sněť“. Tlak, který člověka dusí, neviditelná pouta, očekávání, že bude „hodná holka“, nebude mít názor a prostě ponese na bedrech sračky světa. A pak „Pustina“, kde se osobní pocit ztráty míchá s obrazem prázdné krajiny, kouře, prachu a hledání domova.
Demo 2026 není dlouhá nahrávka. Pět skladeb, něco přes třináct minut a konec. Ale rozhodně to není materiál, který po doposlouchání jen tak zmizí. Hory mají vlastní výraz, silné texty a atmosféru, která funguje.
A já si jen říkám, ještě že mi diyconspiracy.net napsali tenhle článek a na kapelu (a par dalších) mě upozornili
Takže tentokrát trochu se zpožděním, ale o to raději: Hory z Olomouce rozhodně stojí za poslech.
