Emscherkurve 77

Německá punková stálice Emscherkurve 77 (EK77) se s tím nepáře. Melodický punk přímo ze srdce Porúří, upřímné texty a ryzí DIY přístup – to je jejich vizitka už pěknou řádku let. Odchytili jsme kytaristu Marcela, aby nám prozradil, co kapela chystá (ano, bude nová deska!), jak se změnila scéna za posledních 25 let a proč ho to i po těch letech pořád baví. Žádné hvězdné manýry, jen čistá láska k hudbě, životu na cestách a kámošům.

Jak se poslední dobou máte, ať už jako kapela, nebo jako lidi?

Marcel: Zrovna jsem doma a odpovídám na tvoje otázky. Příští týden jdeme zkoušet, protože je na cestě nová deska a do konce roku nás čeká pět koncertů.

Máte nějaký rituál před koncertem, který nikdy nevynecháte?

Marcel: Ani ne. Jen se trochu rozezpíváme a převlíkneme se.

Kdybys měl představit Emscherkurve 77 někomu, kdo vás nikdy neslyšel, jak bys to popsal?

Marcel: Melodický punk rock přímo ze srdce našeho města s upřímnými texty.

Vybavuješ si moment nebo období, kdy sis řekl: „Tohle je náš svět“?

Marcel: Myslím, že rok 2017 byl pro nás fakt dobrý. Vydali jsme desku „Brandgefährlich“ a hráli mraky koncertů. Od obrovských hal po festivaly a spoustu samostatných nebo víkendových akcí. Ten rok nám všechno klaplo.

Co pro tebe punk znamenal na začátku a co pro tebe znamená teď?

Marcel: Když jsem tu hudbu objevil, líbila se mi ta energie a fakt, že to může dělat každý, aniž by musel být bůhvíjak dobrý muzikant.

Změnil se v průběhu let tvůj vztah k hudbě a scéně?

Marcel: Nejsem do scény tak zažraný, jak by sis možná myslel. Jasně, znám tam spoustu lidí, včetně dobrých přátel, ale jsem hodně otevřený i jiným druhům hudby. Ale muziku jako takovou pořád miluju, to je jasný.

Je pro tebe punk spíš útěk, protest, nebo domov?

Marcel: Pro mě je to možnost hrát hudbu s kámoši, dělat desky a hrát koncerty.

Máš svou vlastní definici punku, ke které jsi časem dospěl?

Marcel: Ani ne. Od začátku to pro mě znamená, že si můžeš dělat, co chceš.

V punku se pohybuješ už přes 25 let – co tě žene dál?

Marcel: Hrajeme v téhle sestavě už 15 let, na což jsem pyšný. A dokud nás to baví a lidi zajímá, co děláme, tak to je ta motivace pokračovat.

Byly chvíle, kdy jsi s tím chtěl seknout? Co tě přitáhlo zpátky?

Marcel: Po každém turné a nahrávání 😊 Ne, když jsi konečně doma po pár koncertech, tak si hned říkám: „Ok, kdy hrajeme příště?“

Co ti punk dává a co nikde jinde nenajdeš?

Marcel: Obecně v hudbě, kterou hraju, je to to, že si můžu dělat, co se mi líbí.

Je něco, o co jsi kvůli punku přišel, ale nelituješ toho? A lituješ něčeho?

Marcel: Ne, v životě bych udělal všechno znovu úplně stejně.

Jak zvládáš kloubit osobní život, práci a kapelu?

Marcel: No, v práci mám fakt super parťáky, kteří moji „kariéru“ podporují. Na druhou stranu, když přijde nabídka na dobrý support (předkapelu), víš o tom šest měsíců dopředu. Takže je dost času se zařídit.

Jak vidíš dnešní scénu ve srovnání s dobou, kdy jsi začínal?

Marcel: Když jsem začínal, měl jsem pocit, že jsme všichni „jedno“. Ten pocit se v průběhu let vytratil. Je tu spousta skupinek a škatulkování. Ale takový je svět. Časy se mění.

Jsou v punku hodnoty, o kterých si myslíš, že se nikdy nezmění?

Marcel: Doufám, že vzájemná podpora a pomoc.

Zlepšila se německá scéna v průběhu let, nebo máš pocit, že něco ztratila?

Marcel: Je fajn, že tu pořád jsou staří hrdinové jako SLIME. Ale myslím, že všechno je teď rychlejší a soudržnost už není tak silná.

Jak důležitá je pro tebe komunita kolem kapely a koncertů?

Marcel: Je dobré vědět, že máte lidi, kteří tu pro vás jsou. Jako moje kapela nebo náš producent. A samozřejmě fanoušci, kteří pořád chodí na naše koncerty, kupují desky nebo nám prostě napíšou, že se jim líbí nové věci.

Cítíš se víc spjatý s lokální scénou v Porúří, nebo s tou širší mezinárodní?

Marcel: Jasně, známe tady spoustu lidí a kapel, protože tu žijeme. Ale projezdili jsme křížem krážem celé Německo a máme dobré přátele po celém Německu i ve světě.

Vaše texty často odrážejí život ve vašem regionu – je to spíš dokumentování reality, nebo vyjádření osobních pocitů?

Marcel: Je to prostě život, který tady žijeme. A všechny naše texty jsou příběhy, které jsme sami zažili.

Jak udržuješ rovnováhu mezi zábavou a vážnějšími tématy?

Marcel: O tomhle nikdy nepřemýšlím. Když píšu text, prostě cítím, že to k EK sedí.

Když píšete písničky, je to spíš skupinová práce, nebo individuální vyjádření?

Marcel: Já a náš kytarista Daniel píšeme songy doma a děláme dema. Pak se sejdeme, poslechneme si, co máme, a píšeme dál. Ale pořád taky zkoušíme a pracujeme na písničkách společně ve zkušebně.

Co chceš, aby lidé cítili, když odcházejí z vašeho koncertu?

Marcel: Aby prostě měli fajn čas a zapomněli na své každodenní problémy.

Vnímáte kapelu spíš jako zábavu, nebo jako misi?

Marcel: Jsme jen pět normálních kluků, co hrají v kapele a mají to štěstí, že se to některým lidem líbí.

Kromě kapely se věnuješ i pořádání koncertů, fanzinům a labelům – můžeš nám o tom říct víc a co tě baví nejvíc?

Marcel: Já a Spiller děláme pro punkovou kapelu DIE KASSIERER a makáme na festivalu RUHRPOTT RODEO. A mám taky blackmetalovou kapelu jménem BILWIS. To mi stačí.

Je pro tebe důležitější být na pódiu, nebo přispívat scéně jinými způsoby?

Marcel: Miluju práci na RUHRPOTT RODEO nebo když můžu vypomoct jiným kapelám s kytarou, případně jim nahrát dema. A jasně, milujeme hraní naživo a jízdy po dálnici.

Považujete se za „aktivisty scény“, nebo to prostě přišlo časem samo?

Marcel: U mě to přišlo časem přirozeně.

V čem je podle tebe punk jiný než ostatní subkultury?

Marcel: Myslím, že lidi jsou otevřenější a mají takovou tu „bláznivou“ stránku.

Vnímáš punk spíš jako politiku, životní styl, nebo instinkt?

Marcel: Mám rád tu hudbu a rád ji hraju. Když jsem byl mladší, vypadal jsem víc jako punkáč než teď, haha. Takže tenkrát to byl životní styl. Ale v srdci to mám pořád.

Změnil punk tvůj pohled na svět a společnost?

Marcel: Snažím se být přátelský k lidem, které v životě a na cestách potkáváme.

Jak vidíš budoucnost punku – může vůbec „zestárnout“?

Marcel: Jak už jsem říkal, je tam venku pořád spousta dobrých kapel. Staří hrdinové i nová krev. Takže si myslím, že to pojede dál.

Máš pořád koncerty, které tě napumpují energií jako dřív, nebo to teď prožíváš jinak?

Marcel: Jasně, když hraješ jako support pro THE BROILERS a víš, že tam venku je 12 000 lidí, tak tě to napumpuje. Ale na druhou stranu hrajeme spoustu dobrých koncertů pro deset až padesát lidí a na tom nám nezáleží.

Který z vašich koncertů byl pro tebe nejintenzivnějším zážitkem?

Marcel: Když hraješ dobrý support, je to před velkým davem vždycky super. Ale lidi tam jsou kvůli hlavní hvězdě. I tak ti to ale pomůže naučit se během let zahrát na jakémkoliv pódiu. Ale miluju i hraní v klubu, když lidi úplně zešílí.

Dokáže tě punk ještě překvapit?

Marcel: Ne hahahaha.

Co tě na hraní naživo baví nejvíc?

Marcel: Turné obecně, potkávání lidí, poflakování se a užívání si.

Kdybys měl jednou větou shrnout, proč má pořád smysl být součástí punku, co bys řekl?

Marcel: Každý to může dělat. Založ kapelu, organizuj koncerty nebo začni dělat zin. Nebo prostě choď na koncerty a podporuj kapely.

Kdybys mohl poslat vzkaz mladším kapelám, jakou radu bys jim dal?

Marcel: Vzdejte to, hahaha. Ne, prostě makejte dál a dělejte, co se vám líbí.

Na co se teď nejvíc těšíš – hudebně nebo osobně?

Marcel: Těším se na naši novou desku a na koncerty, co nás čekají. A Vánoce jsou na dohled. Mám tu dobu v roce rád.

Co nejlepšího ti hraní v punkové kapele přineslo do života?

Marcel: EK77 mi otevřelo strašně moc dveří a myslím, že jsem díky tomu potkal 95 procent svých přátel. A samozřejmě šanci zahrát si naživo po celém světě.

A na závěr: máš nějaký vzkaz pro fanoušky?

Marcel: Kupte si novou desku.

Emscherkurve 77 Discography

Die Macht vom Niederrhein (2001, Knock Out Records) – Mini-Album
Lern ma deutsch! (2002, Knock Out Records) – Studio Album
One Size Slits All (2003, Knock Out Records) – Split Album (with Hudson Falcons)
Emscherkurve 77 / Warrior Kids (2007, Randale Records) – Split EP
Lieder aus der Kurve (2008, Sunny Bastards) – Studio Album
Dat soll Punkrock sein?! (2011, Sunny Bastards) – Studio Album
Wurzeln, Seele, Elternhaus (2014, Sunny Bastards) – 7″ EP
Buch des Lebens (2015, Sunny Bastards) – Studio Album
Zweite Wahl (2016, Sunny Bastards) – Compilation / Demos
Brandgefährlich (2017, Sunny Bastards) – Studio Album
Wir sind mehr / Nationalität Mensch (2020, Sunny Bastards) – Split (with Ghostbastardz)
Augen zu und durch (2022, Sunny Bastards) – EP
Stimmen der Stadt (2023, Sunny Bastards) – Studio Album
Eins ist geblieben / Alchemie (2025, Sunny Bastards) – 10″ (with Reinhard Mey)