Violence! Chaos! O Denim z Vídně jsem poprvé slyšel po jejich koncertě v Praze. Na tom jsem bohužel nebyl a kapelu jsem v té době vůbec neznal, ale městem se rychle začaly šířit historky o výborném koncertě, během kterého si kapela udělala solidní jméno. Zvítězila zvědavost, a tak jsem sáhl po jejich LP vydaném na Contra Records. Deska obsahuje osm songů včetně intra a už od prvních vteřin je jasné, že tohle není hudba pro jemné povahy. Tahle parta z Vídně tu valí hardcore lehce šmrncnutý Oi!. Na internetu jsem narazil i na označení skinhead hardcore, které by tomu vlastně taky docela sedělo. Vyberte si tedy škatulku podle vlastního gusta — energie téhle nahrávky funguje v každém případě.

V diskografii kapely to není první položka. Za sebou už mají EP z roku 2020 a také LP z roku 2022, takže rozhodně nejde o nováčky, kteří by teprve hledali vlastní zvuk. Kapela hraje v klasické sestavě kytara, basa, bicí a vokál, přičemž zpěv tu funguje skoro jako čtvrtý nástroj — určuje směr, žene skladby dopředu a často mění tempo celé jízdy. Stylově budou Denim sedět fanouškům kapel jako 86 Mentality, Violent Reaction nebo Shipwrecked. Oproti nim mi ale jejich zvuk připadá ještě o něco syrovější, méně uhlazený a zároveň výrazně temnější. Je to spíš výkřik nenávisti a frustrace než snaha o dokonalou formu — jako by někdo otevřel jeskyni plnou zloby a nechal ji vyvalit ven.

Denim se s tím nepářou. Nasadí rychlé tempo a to drží prakticky po celou nahrávku. Ve Fucked Up předvedou vynikající a okamžitě zapamatovatelné refrény, které vás nutí řvát s kapelou. V Reckless Nights se celkový zvuk ještě víc ponoří do temné atmosféry, ale kytara si tu jede vlastní linku, která celé skladbě dodává zvláštní naléhavost. Je to zároveň nejmelodičtější a možná i nejsilnější vál z celé desky. Forward Into War pak mění tempa skoro jako rozkaz při nástupu do bitevní linie. Najednou si připadám jako nějaký selský synek, kterého právě naverbovali do žoldnéřského vojska — sotva se rozkoukám a už jsem uprostřed bitvy. Strana A končí rychleji, než by člověk čekal.

Na straně B dostaneme čtyři další regulérní songy. Kapela si tu víc hraje se změnami tempa i s různými způsoby práce s refrény. Občas přijde na řadu hromadná skandovačka jako ve Full Force Torture, jindy překvapí skoro surfovým začátkem, jaký má třeba Bloodsucker. Nejvíc mě ale baví Trouble And Strife, která je pro mě nejzábavnějším momentem druhé strany. Velmi silná je ale i titulní Razorblade, která celé desce dodává další dávku intenzity.

Denim hrají hardcore s jasně punkovým základem a naštěstí příliš nesklouzávají k metalovým vlivům, což mi osobně vyhovuje. Vokál tu odvádí skvělou práci, ale instrumentálně je jasně slyšet, že jde o sehranou a zkušenou partu. Textově je tohle naprostá misantropie — čistá ventilace frustrace pomocí kytarových strun, blán bicích, mikrofonu a piva. Je to způsob, jak se vyrovnat s každodenním světem a jeho tlakem. Ventil proti realitě, ve které vám někdo neustále tvrdí, že všechno vyřeší konzum. Ani náhodou. Na chvíli to vyřeší jen šílenství na pódiu a pod ním: rozlité pivo, propocené tričko a krev z nosu po pořádném mosh pitu. Na chvíli. A pak znovu.

Deska vyšla na Contra Records v nákladu 100 kusů černého vinylu a 444 kusů bílého vinylu. Součástí jsou všechny texty a velkým plusem je i grafické zpracování. Vizuální stránka celé nahrávky skvěle ladí s atmosférou songů. Evokuje středověkou brutalitu, chaos a beznaděj — přesně ten typ obrazů, který k téhle hudbě dokonale sedí. Pokud máte rádi temnější a syrovější podobu hardcore punku, tahle nahrávka by vám rozhodně neměla uniknout.

TOP TRACKY: Trouble And Strife, Fucked Up, Reckless Nights