Collaps je kapela z německého Porúří, složená z lidí, kteří už mají za sebou víc než dost zkušeností z jiných projektů. Mimo jiné se angažovali v kapelách jako Gewohnheitstrinker, Brutal Bravo, Complete Loss, Urban Void a dalších. Deska obsahuje intro a dvanáct regulérních songů. Některé mi sedí víc, jiné o něco méně, ale jako celek je to přesně to, co si představím pod pojmem streetpunk. V tomhle případě lehce říznutý Oi! a hardcorem – a tím vlastně ještě lepší.

Punková špinavost a drzost se z téhle nahrávky line jako mlha z černých lesů. Collaps zároveň pevně drží linii klasického punkového stylu a s jinými žánry koketují spíš jen lehce. Právě tahle žánrová vyhraněnost dělá celou desku tak silnou. Zastřený vokál a garážové lo-fi provedení tady navazuje na způsob vyjádření, který jsem miloval už u Brutal Bravo. Zpěv, který k tomu dokonale sedí, je tady naprosto přesný – snad to ani nešlo udělat lépe, protože správná dávka hrubosti k tomuhle stylu prostě patří. Ze současných kapel bych Collaps přirovnal k projektům jako No Time nebo Nowitschok, ale zároveň bych řekl, že mají hodně naposlouchané kapely jako Peter And The Test Tube Babies, Camera Silence nebo Loikaemie. Myslím, že fakt, že kapela zpívá anglicky, jí navíc otevírá dveře do celého světa, protože hudebně tomuhle jazyku rozumí dost fanatiků napříč scénami.

Začínáme songem When The Boots Go Marching In, což je špinavá punková mlátička, která tě hned vtáhne do děje. We Made You mi evokuje Crown Court, a to nejen názvem písně, ale i tím, že tady kapela mnohem víc pracuje s hromadnými sbory v refrénu. Vzdáleně mi to připomíná výrazně přitvrzené The Templars. Kapela tady skvěle využívá potenciál, který dokážeš vytlouct ze základní tříčlenné sestavy a lo-fi zvuku. Vydala se tedy cestou, kdy všechny nedostatky ve zvuku odkryješ a uděláš z nich přednost. Collaps ví, že je někdy lepší vykašlat se na zvukové inženýry a složité aranže, dát do toho spíš energii a tlak – a výsledek je mnohem silnější. Někde se víc dostává do popředí kytara, jako třeba v songu Nowitschok Exposure, jinde zase vynikne melodický potenciál skladeb, jako je tomu v písni Executor. V Ultra Violence pak kapela spustí čistokrevnou pouliční sonátu složenou z násilí, kytarových sól a vyřvávané agrese.

Mám rád kapely, které si hrají s lo-fi zvukem a dokážou jeho nedostatky převálcovat energií a nasazením. Zároveň je tady jasně slyšet, že tahle parta už má v ovládání svých nástrojů něco za sebou. Vysokou úroveň si kapela drží po celou desku a řekl bych, že tu není žádná vyložená výplň. V textech Collaps kombinuje klasická working class témata s ironickými pohledy na každodenní život. Deska je plná drobných příběhů z pěti pracovních dní a dvou dnů volného života, který nám přinášejí výdobytky moderní doby. V ironii vynikají především songy I’m Back a We Made You, zatímco vážnější tón mají spíš skladby Born And Raised nebo Caught In A Trap. K modernímu světu se vyjadřuje také song Poseur a nezbytné subkulturní přihlášení tu reprezentuje He’s A Skin, který už místy koketuje s hardcorem.

Výborná deska. Chtěl jsem stihnout recenzi na tuhle už tři roky starou nahrávku dřív, než vyjde nové album. Podle mě patří mezi nejlepší streetpunkové nahrávky posledních let, takže je to další silné doporučení pro všechny fanatiky do streetpunku. Ale mám takový pocit, že vy už to teď stejně dávno posloucháte. Mendeku Diskak tu zase vyhodil ven věc, která je výborná.

TOP TRACKY: When The Boots Go Marching In, Ultra Violence, Caught In A Trap