Úvodní slovo představuje An Slua jako kapelu, která tvoří most mezi jmény jako Oi! Polloi či The Oppressed na jedné straně a současnými Oi!/punk kapelami typu Slugger nebo Lost Legion na straně druhé. Já sám jsem o nich před poslechem téhle desky nikdy neslyšel, jen jsem věděl, že pocházejí z irského hrabství Galway. Deska Sure Look It vyšla ve spolupráci labelů Longshot Music a Distr-Oi! Records.
Zaprvé, nedokážu jejich tvorbu jednoznačně zařadit do nějaké škatulky – rozhodně jde o Oi! punk, ale s obrovským citem pro silné melodie.
Zadruhé, jestli An Slua opravdu zaplňují mezeru mezi výše zmíněnými kapelami, to říct nedokážu, ale rozhodně tu vytvářejí natolik osobitý styl, že není potřeba hledat další přirovnání. Prostě: tohle jsou An Slua.
Zatřetí, An Slua je bez debat politická kapela – od hudby až po celkovou prezentaci.
Deska obsahuje deset vlastních songů v délce od minuty a půl po maximálně tři minuty. Rychlá jízda od začátku do konce. Kapelní modus operandi je jasný: punkové vypalovačky s naléhavým zpěvem. Celek mi místy připomíná starší tvorbu legendární slovenské Davové Psychózy. (Což mimo Česko a Slovensko nejspíš moc lidí znát nebude, ale pokud chcete obzory trochu rozšířit, doporučuju alba Antropofóbia (1991) a Kríza vedomia (1998).)
Od prvního momentu kapela nasazuje svůj rukopis: dvě kytary, zastřený Oi! punkový zvuk a naléhavý vokál doplněný stadionovými sborovými pokřiky. Funguje to jak v úvodní Plan of Campaign, tak ve druhé Dry Shite, která stojí na ještě intenzivnější dynamice obou kytar. Třetí Arseways má v intru i refrénu vibe hravějších věcí od Rancid. Následují Big Man Yeah a Mountain of Rubbish, která si hraje se střídáním temp – na song dlouhý dvě a půl minuty se tu vystřídá několik nálad.
B stranu otevírá Agrarian Agitation, která se z pomalejšího začátku překlopí do jednoho z nejrychlejších válů na desce. Fed Up pak opět staví na stadionových refrénech. Vypalovačky Thick As Shit a Saoirse don Phalaistín jsou obě rychlé a kytarově tažené. Poslední Gifts From Galway je ódou na rodný kraj – ten typ songu, který míchá správný poměr melancholie a punkového přístupu, aby z toho nebyla přeslazená balada, ale poctivý hořkosladký závěr.
Co se týče už zmíněné politické stránky kapely, jejich směřování jasně odhaluje vlastní deklarace: „Všichni lidé, všechny druhy, všichni si rovni.“ Textově se kapela věnuje tématům jako kritika kapitalismu, gentrifikace, rozevírání sociálních nůžek, konzumerismu, krize bydlení, situace v Palestině nebo vzestupu krajní pravice.
Ne se vším souhlasím, ne všechno vnímám stejně, ale slyším tu chytré texty, které reflektují skutečné problémy současné společnosti. A to respektuju. Neslyším prázdný, bezcílný protest, ale inteligentní kritiku toho, co kapelu sere na dnešním světě. A texty songů jako Arseways, Mountain of Rubbish (Producing shit that we don’t even need, For a mountain of rubbish, for a fountain of greed) nebo Agrarian Agitation (Do you think housing is a human right? Well those vultures don’t give a shite) mě rozhodně oslovují – tyhle věci vidím podobně. A pokud má být punk kritický ke společnosti, An Slua to splňují dokonale.
Oceňuju taky, že kapela dělá to, co hlásá. Nechce své věci dávat na Spotify a na Bandcampu vyzývá lidi, kteří si nemůžou dovolit za nahrávku platit, aby se jim ozvali – dostanou ji zdarma. Respekt těm, kteří si stojí za svou cestou.
Deska uteče jako voda a pořád mě láká pouštět ji dokola. Nenašel jsem tu žádný prvoplánový song hrající na city, ale celek působí kompaktně a silně. Kapelu jsem předtím neznal a nic jsem od ní nečekal. A dostal jsem zatraceně hodně – rozhodně jedna z nejsilnějších věcí letošního roku.
TOP TRACKY: Dry Shite, Agrarian Agitation, Gifts From Galaway
BANDCAMP: https://1url.cz/kJv9Q
